3 As 324/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 324/2022- 33 - text  3 As 324/2022 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. M., zastoupený JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 141 A 6/2022 – 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 1. 2022, č. j. KUUK/003627/2022, změnil rozhodnutí Městského úřadu Chabařovice (dále také „městský úřad“) ze dne 25. 9. 2020, č. j. OSPP 4/2019258, tím, že nahradil jeho výroky I. a II. tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupků: (I.) podle § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“), kterého se úmyslně dopustil tím, že se zbavil autovraků v rozporu s tímto zákonem. Tohoto přestupku se dopustil tak, že odstavil v Ch., městské části R. na p. p. č. XA a p. č. XB, k. ú. R., od přesně nezjištěné doby do 22. 7. 2019 bílý autovrak nezjištěné značky (foto č. 9, 10 ze dne 21. 7. 2020), bílý Nissan Patrol (foto č. 11, 12 ze dne 21. 7. 2020), vínový Ford Fiesta (foto č. 35 ze dne 21. 7. 2020) a od 2. 5. 2016 do 22. 7. 2019 bílý Nissan Combi (foto č. 17, 20 ze dne 21. 7. 2020), vínový Ford (foto č. 21 ze dne 21. 7. 2020), šedostříbrný autovrak nezjištěné značky (foto č. 22 ze dne 21. 7. 2020), tmavozelený autovrak nezjištěné značky (foto č. 22, 23 ze dne 21. 7. 2020), černý Ford (foto č. 24 ze dne 21. 7. 2020), červený Ford (foto č. 25 ze dne 21. 7. 2020), vínový Ford Fiesta (foto č. 26 ze dne 21. 7. 2020), bílý autovrak nezjištěné značky (foto č. 27, 30 ze dne 21. 7. 2020), červený Peugeot (foto č. 31, 32 ze dne 21. 7. 2020), bílé, vínové a červené části karoserií (foto č. 33 ze dne 21. 7. 2020) a modrý VW valník s korbou (foto č. 34 ze dne 21. 7. 2020), a na st. p. č. XC, k. ú. R., od přesně nezjištěné doby do 22. 7. 2019 fialový Ford Fiesta (foto č. 41 ze dne 21. 7. 2020), tmavomodrá Toyota Land Cruiser (foto č. 46  48 ze dne 21. 7. 2020), černý Nissan Patrol (foto č. 49, 50 ze dne 21. 7. 2020) a na st. p. č. XD k. ú. R., černý autovrak nezjištěné značky (foto č. 68 ze dne 21. 7. 2020) a černý autovrak nezjištěné značky s číslem 14 na kapotě (foto č. 75, 76 ze dne 21. 7. 2020), (II) podle § 69 odst. 3 písm. c) zákona o odpadech, kterého se dopustil tím, že na pozemku p. č. st. XC, k. ú. R., který není podle tohoto zákona zařízením určeným k nakládání s odpady, od přesně nezjištěné doby do 22. 7. 2019 soustřeďoval odpad – světle modrý vysokozdvižný vozík (foto č. 54 ze dne 21. 7. 2020). [2] Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 141 A 6/2022 – 29, prohlásil rozhodnutí žalovaného za nicotné v části, ve které byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 69 odst. 3 písm. c) zákona o odpadech, jehož se měl dopustit tím, že na pozemku p. č. st. XC, k. ú. R., který není podle tohoto zákona zařízením určeným k nakládání s odpady, od přesně nezjištěné doby do 22. 7. 2019 soustřeďoval odpad – světle modrý vysokozdvižný vozík. Ve zbytku krajský soud žalobu zamítl. [4] Krajský soud nejprve uvedl, že i bez námitky stěžovatele shledal částečnou nicotnost rozhodnutí žalovaného, neboť jím žalovaný uznal žalobce vinným z přestupku podle § 69 odst. 3 písm. c) zákona o odpadech, k čemuž však nebyl příslušný on ani městský úřad. Podle § 69 odst. 5 zákona o odpadech totiž přestupky podle § 69 odst. 3 téhož zákona projednává Česká inspekce životního prostředí. Krajský soud konstatoval, že absolutní nedostatek působnosti žalovaného představuje natolik závažnou vadu, že v této části způsobuje nicotnost jím vydaného rozhodnutí. Dále uvedl, že zjištěná částečná nicotnost je do značné míry marginální, neboť se týká pouze jediného dopravního prostředku oproti 21 vozidlům (či částem jejich karoserií), kterých se týkalo jednání kvalifikované jako přestupek podle § 69 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech. Zjištěná částečná nicotnost napadeného rozhodnutí je dle krajského soudu od zbývající části napadeného rozhodnutí oddělitelná a s ohledem na její nevýznamnost v kontextu celkového jednání žalobce u ní není namístě dovozovat ani vliv na výši sankce. [5] K samotné žalobní argumentaci pak krajský soud nejprve uvedl, že motorové vozidlo, které již není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a je určeno k rozebrání na náhradní díly, je třeba považovat za autovrak dle § 36 písm. a) zákona o odpadech, tedy odpad ve smyslu § 3 téhož zákona, pokud v řízení podle § 3 odst. 8 zákona o odpadech nebyl prokázán opak (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 5 As 63/2013  51, publ. pod č. 3233/2015 Sb. NSS). Krajský soud dodal, že z hlediska aplikace zákona o odpadech je podstatná pouze skutečnost, že věci skladované žalobcem, které dříve sloužily k provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 36 písm. a) zákona o odpadech, se staly odpadem dle § 3 téhož zákona. [6] Z fotodokumentace založené ve správním spise bylo dle krajského soudu zřejmé, že původní účelové určení většiny vozidel uskladněných na pozemcích spravovaných žalobcem zaniklo, což nesporoval ani žalobce. Movité věci, jež žalobce skladoval, vyhovují definici odpadu zakotvené v § 3 odst. 1 zákona o odpadech. Nepotřebnost těchto věcí pramení z nemožnosti jejich užití k přepravním účelům. Úmysl zbavit se těchto movitých věcí se podle § 3 odst. 3 zákona o odpadech předpokládal. [7] Tvrzení žalobce, že tento stav je pouze dočasný, skladovaná vozidla jsou veterány, budou v budoucnu opravena a jsou určena k dalšímu provozu na pozemních komunikacích, označil krajský soud jako nevěrohodná a v kontextu shromážděných důkazů zjevně účelová. Pouhá skutečnost, že by některý z autovraků po budoucí opravě mohl splňovat podmínky pro provoz na pozemních komunikacích, navíc nic nemění na jejich stavu zjištěném správními orgány při jejich rozhodování, a tedy jejich správnému podřazení pod pojem „odpad“, resp. „autovrak“. Krajský soud v této souvislosti zdůraznil, že pojmovým znakem odpadu není jeho absolutní neužitečnost, a odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, ze které plyne, že za odpad je třeba považovat i věci mající hospodářskou hodnotu. [8] Mělli žalobce oproti správním orgánům za to, že se o odpad nejedná, dle krajského soudu bylo výlučně na něm, aby inicioval řízení podle § 3 odst. 8 zákona o odpadech o určení, zda se jedná o odpad; to ovšem neučinil. [9] Fotodokumentaci o spáchaném přestupku pořízenou dne 21. 7. 2020 považoval krajský soud za dostatečně průkaznou a neshledal důvod, proč by z ní správní orgány nemohly vycházet. Dodal také, že její obsah a z ní vyvozené skutečnosti správními orgány žalobce v žalobě nezpochybnil. Namítl pouze to, že ohledání vně pozemků bylo provedeno až rok po skončení vymezené doby trvání přestupku, ačkoli „za ten jeden rok se mohlo stát leccos“. Krajský soud k tomu dodal, že žalovaný na základě pořízené fotodokumentace uzavřel, že „vozidla jsou zcela zarostlá vegetací (v některých případech i nálety dřevin), a lze tedy předpokládat, že stojí na místě více let a vzhledem k jejich špatnému stavu, jemuž nasvědčuje fotodokumentace obsažená ve spise, je důvodné se domnívat, že původní účelové určení těchto vozidel (provoz na pozemních komunikacích) zaniklo.“ Za takové situace bylo na žalobci, aby předestřel věrohodnou verzi reality, u které by se dalo uvažovat o tom, že vozidla na daném místě dne 22. 7. 2019 (tj. poslední den vymezené doby trvání přestupku – pozn. NSS) nestála. Nakonec krajský soud dodal, že součástí spisu je i fotodokumentace pořízená při místním šetření dne 12. 6. 2019 (tato fotodokumentace dle dřívějšího rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2020, č. j. KUUK/096402/2020, nebyla sama o sobě dostatečným podkladem k prokázání přestupkového jednání stěžovatele – pozn. NSS). [10] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se telefonické konzultace městského úřadu s RNDr. Burianem, vedoucím oddělení životního prostředí žalovaného, ke které přistoupila pracovnice městského úřadu poté, co žalobce dne 21. 7. 2020 odmítl strpět nařízené ohledání věci (z rozhodnutí žalovaného je patrné, že RNDr. Burian byl osobou jednající za tento správní orgán, která je odpovědná za správnost písemného vyhotovení uvedeného rozhodnutí, jako referentka odvolacího přestupkového řízení je však uvedena Ing. P. H. – pozn. NSS). Podle protokolu z téhož dne mělo být výsledkem konzultace to, že oh