3 As 336/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 336/2022- 93 - text  3 As 336/2022 - 96 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Obec Kozlov, se sídlem Kozlov 68, zastoupená JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2022, č. j. 62 A 160/2020  177, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 4 114 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 9. 2020, č. j. 36205/2020MZE15111, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 5. 2020, č. j. KUJI 43682/2020. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 6 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), zrušil povolení žalobkyně k provozování části vodohospodářského majetku „Vodovod Kozlov“, identifikační číslo majetkové evidence 6105671711484609151/2 (dále jen „Vodovod“), a povolení žalobkyně k provozování části vodohospodářského majetku „Vodovodní řady Kozlov“, identifikační číslo majetkové evidence 6105671711008395911/1 (dále jen „Vodovodní řady“). [2] Důvodem pro zrušení bylo, že žalobkyně uvedený majetek provozovala na základě provozní smlouvy uzavřené se Svazem vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále jen „SVAK Jihlavsko“), jehož členem byla do 31. 12. 2014 i obec Kozlov. Ta dohodou ze dne 20. 12. 1996 převedla na SVAK Jihlavsko vlastnické právo k Vodovodu a dohodami ze dnů 7. 10. 2003, 12. 11. 2004 a 9. 5. 2012 převedla SVAK Jihlavsko Vodovodní řady do hospodaření. Podle správních orgánů byla dohoda ze dne 20. 12. 1996 o převodu vlastnictví Vodovodu neplatná, jelikož nebyla schválena zastupitelstvem obce Kozlov. Vlastnictví Vodovodu tak (primárně) nepřešlo na SVAK Jihlavsko. Ke dni 1. 1. 2015 obec Kozlov vystoupila ze SVAK Jihlavsko, čímž SVAK Jihlavsko dle jeho stanov (eventuálně) vznikla povinnost vrátit Vodovod a současně zaniklo právo hospodařit s Vodovodními řady. Správní orgán I. stupně následně (v jiném správním řízení) rozhodnutím ze dne 30. 4. 2019, č. j. KUJI 342259/2019 (dále jen „rozhodnutí KUJI 34259/2019“), rozhodl, že SVAK Jihlavsko je povinen předat Vodovod obci Kozlov. Ten tak učinil dne 16. 5. 2019. V důsledku těchto skutečností přešly práva a povinnosti SVAK Jihlavsko z provozní smlouvy na obec Kozlov, která tuto smlouvu svým právním jednáním dne 11. 4. 2018 ukončila. Žalobkyně tak přestala splňovat podmínku podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích, jelikož již nebyla vlastníkem majetku, pro který byla povolení k provozování vydána, ani neměla s vlastníkem tohoto majetku uzavřenou platnou smlouvu, která by ji k provozování opravňovala. [3] Proti rozhodnutí žalovaného (jak je vymezeno v odstavci [1] výše) podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 62 A 160/2020  177, krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [4] Krajský soud shledal primární důvod pro zrušení povolení k provozování Vodovodu (neplatnost dohody o převodu vlastnictví Vodovodu) nepřezkoumatelným. Podle krajského soudu není zřejmé, z jakých skutkových podkladů správní orgány dovodily skutečnost, že dohoda nebyla schválena zastupitelstvem obce Kozlov, a je tedy neplatná. [5] Krajský soud dále uvedl, že obec Kozlov dohodou o převodu hmotného majetku (dohoda ze dne 20. 12. 1996 o převodu Vodovodu – pozn. NSS) převedla své vlastnické právo na SVAK Jihlavsko a pouze tím, že ze SVAK Jihlavsko následně vystoupila, toto vlastnické právo zpět nenabyla. Stejně tak jej nenabyla na základě rozhodnutí KUJI 342259/2019 o povinnosti SVAK Jihlavsko předat Vodovod, jelikož toto rozhodnutí nebylo konstitutivním rozhodnutím o majetkovém vypořádání, ani na základě následného fyzického předání. Závěr správních orgánů, že vlastnictví Vodovodu přešlo zpět na obec Kozlov (eventuální důvod pro zrušení povolení k provozování Vodovodu), tak krajský soud shledal nesprávným. [6] K otázce naplnění podmínek pro zrušení povolení k provozování Vodovodu tedy krajský soud shrnul, že správní orgány nemohly vycházet z předpokladu, že SVAK Jihlavsko vlastnické právo k tomuto majetku pozbyl, či je dokonce nikdy nenabyl. Konstatoval proto, že rozhodnutí žalovaného je v této části „opřeno o nesprávné důvody a je nezákonné“. [7] Pro posouzení zákonnosti zbývající části rozhodnutí žalovaného krajský soud považoval za podstatnou otázku ukončení provozní smlouvy jednostranným právním jednáním obce Kozlov. Dle krajského soudu je nejasné, jakým právním jednáním mělo dle správních orgánů k tomuto ukončení dojít, tedy zda se jednalo o odstoupení od smlouvy či výpověď. I v této části proto krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. [8] Proti rozsudku krajského soudu podává obec Kozlov, coby osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatelka“), kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku vlastnictví majetku, k němuž bylo žalobkyni zrušeno povolení provozování. Ohledně této otázky již bylo dle stěžovatelky vydáno pravomocné rozhodnutí KUJI 34259/2019. Krajský soud byl tímto rozhodnutím vázán a nemohl si otázku vlastnictví uvedeného majetku posoudit odlišně. [10] Dále stěžovatelka namítá, že dohoda, kterou na SVAK Jihlavsko převedla vlastnické právo k Vodovodu, je absolutně neplatná, jelikož nebyla schválena jejím zastupitelstvem. K této skutečnosti měl krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Stěžovatelka dále uvádí, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku doslovně cituje rozsáhlé pasáže z jiných rozsudků krajského soudu ve věcech jiných obcí ve sporu se SVAK Jihlavsko, případně rozsudky téhož soudu v jiných věcech žalobkyně. Tyto citace se dle stěžovatelky netýkají konkrétně nyní řešené věci a krajský soud z nich nevyvozuje právní závěry, které by byly relevantní a srozumitelné. Podle stěžovatelky rovněž z rozsudku krajského soudu nelze zjistit, zda citovanými rozsudky prováděl dokazování či je získal z „nějakého veřejně přístupného registru či stránek Krajského soudu v Brně, kde by tyto rozsudky byly přístupné také ostatním účastníkům“. Jestliže pak krajský soud těmito rozsudky prováděl dokazování, pak měl dle stěžovatelky za tímto účelem nařídit jednání, a pokud tak neučinil, jedná se o jinou vadu řízení. [12] Stěžovatelka rovněž namítá, že na ni nemohly přejít práva a povinnosti z provozní smlouvy uzavřené mezi SVAK Jihlavsko a žalobkyní, jelikož pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Podle stěžovatelky totiž nelze „nájemní a provozní smlouvu, která by měla vyžadované pojmové znaky nájemní smlouvy oddělit od celého obsahu smlouvy o nájmu a provozování vodohospodářského majetku, jak ji uzavřel SVAK Jihlavsko a VAS a. s. (žalobkyně – pozn. NSS) tak, aby takto oddělená část smluv splňovala všechny povinné náležitosti a atributy nájemního vztahu a byly by tak naplněny povinné pojmové znaky nájemního vztahu, jak je upravoval § 663 a 680 zákona č. 40/1964 Sb.“. Dále stěžovatelka uvádí, že pro případ, že na ni práva a povinnosti přešly, z opatrnosti vyzvala žalobkyni k zaplacení nájemného. Žalobkyně však stěžovatelce nájemné nezaplatila, proto stěžovatelka od provozní smlouvy odstoupila. [13] Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti obsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení. Dále uvádí, že v době rozhodnutí správních orgánů splňovala veškeré zákonné předpoklady pro provozování dotčeného vodohospodářského majetku. Podle žalobkyně stále nedošlo k majetkovému vypořádání mezi stěžovatelkou a SVAK Jihlavsko, ten je tedy stále majitelem Vodovodu a žalobkyně s ním má uzavřenou platnou provozní smlouvu. V případě Vodovodních řadů pak dle žalobkyně vystoupením ze SVAK Jihlavsko přešly práva a povinnosti z provozní smlouvy na stěžovatelku, přičemž její následné odstoupení od této smlouvy žalobkyně považuje za neplatné. [14] Žalobkyně dále považuje napadený rozsudek za přezkoumatelný. Krajský soud se v něm vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky. Použití právních závěrů z jiných rozsudků je dle žalobkyně aplik