3 As 83/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 83/2023- 39 - text  3 As 83/2023 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: VYSSPA Sports Technology s. r. o., se sídlem Skladová 2438/6, Plzeň, zastoupená Mgr. Jiřím Čížkem, advokátem se sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: město Kuřim, Jungmannova 968/75, Kuřim, o přezkoumání rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 4. 2022, č. j. ÚOHS10301/2022/162, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2023, č. j. 62 Af 19/2022  108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Zadavatel (tj. osoba zúčastněná na řízení) zadával v otevřeném řízení veřejnou zakázku „Městský stadion Kuřim – rekonstrukce“. Žalovaný ve vztahu k tomuto zadávacímu řízení rozhodoval o návrhu žalobkyně na přezkoumání úkonů zadavatele (návrh směřoval proti zadávacím podmínkám) a vydal usnesení ze dne 18. 3. 2022, č. j. ÚOHS09760/2022/510 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní řízení podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) zastavil, neboť v souvislosti s podáním návrhu nedošlo ke složení kauce podle § 255 odst. 1 ZZVZ. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí rozkladem, o němž předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 26. 4. 2022, č. j. ÚOHS10301/2022/162 (dále jen „napadené správní rozhodnutí“), rozhodl tak, že rozklad žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně proti napadenému správnímu rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 62 Af 19/2022  108, zamítl. [3] Krajský soud v úvodu konstatoval, že napadené správní rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Neshledal žádné důvody nepřezkoumatelnosti, ke kterým by musel přihlížet z úřední povinnosti. Spatřovalali žalobkyně nepřezkoumatelnost v nedostatečném posouzení závěru žalovaného o tom, že nabídka byla podána ryze účelově s úmyslem účelového snížení kauce na její zákonné minimum, tak tento závěr podle krajského soudu nebyl nosným důvodem napadeného správního rozhodnutí (jako tomu bylo v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 62 Af 25/2022). Nosným důvodem nyní napadeného správního rozhodnutí byl závěr, že v době podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele již neexistovala nabídková cena, za kterou by byla žalobkyně ochotna uzavřít se zadavatelem smlouvu na zadávanou veřejnou zakázku, neboť žalobkyně odstoupila ze zadávacího řízení. [4] Podle krajského soudu podstatou nynějšího sporu je, zda žalobkyně byla při podání návrhu na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele povinna složit kauci ve smyslu § 255 odst. 1 věty první ZZVZ, tj. ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele (jak tvrdí žalobkyně), či ve smyslu § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ, tj. ve výši 100 000 Kč, neboť v době podání návrhu na zahájení správního řízení nebylo možné stanovit celkovou nabídkovou cenu, z níž by mohla být kauce podle věty první téhož ustanovení vypočtena (jak tvrdí žalovaný). Za nesporné krajský soud označil, že (i) žalobkyně podala návrh na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele k žalovanému a zároveň složila kauci 50 000 Kč; (ii) žalobkyně podala předmětný návrh až poté, co odstoupila ze zadávacího řízení a její účast v zadávacím řízení tak zanikla; a (iii) žalobkyně před odstoupením ze zadávacího řízení podala nabídku s nabídkovou cenou 5 000 000 Kč. Před krajským soudem tak stála sporná otázka, zda odstoupením účastníka ze zadávacího řízení nabídková cena pro účely výpočtu kauce podle § 255 odst. 1 ZZVZ „zaniká“, či nikoli. [5] Podle krajského soudu se nabídkovou cenou rozumí cena, za kterou se dodavatel zavázal realizovat předmět plnění veřejné zakázky. Podáli dodavatel nabídku, ve které stanoví nabídkovou cenu, vyjadřuje tím jasně úmysl stát se účastníkem zadávacího řízení ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) ZZVZ a zároveň úmysl být svojí nabídkou (tj. i nabídkovou cenou) pro účely zadávacího řízení vázán. Jeli s účastí dodavatele v zadávacím řízení spojen úmysl být vázán nabídkou, včetně nabídkové ceny, pak okamžikem jeho odstoupení ze zadávacího řízení ve smyslu § 47 odst. 4 písm. a) ZZVZ tento úmysl (být vázán nabídkou) zaniká, přičemž zaniká i jeho účast v zadávacím řízení. To má ve vztahu k dalšímu průběhu zadávacího řízení principiálně tytéž účinky, jako by nabídka vůbec podána nebyla; zadavatel ani dodavatel nejsou nabídkou (a tedy ani nabídkovou cenou) dále vázáni a nabídka nemůže být zadavatelem hodnocena. Právě uvedené v projednávané věci znamená, že v době podání návrhu na zahájení správního řízení již žalobkyně nenabízela žádnou nabídkovou cenu, za kterou by byla ochotna předmět veřejné zakázky realizovat, neboť předtím odstoupila ze zadávacího řízení. Zadavatel proto nemohl v zadávacím řízení s nabídkovou cenou od žalobkyně jakkoli „pracovat“. Proto krajský soud neaproboval konstrukci žalobkyně ve smyslu „jednou už přece byla nabídková cena stanovena, tudíž je nutné ji automaticky pro výpočet kauce navždy zohledňovat“. [6] Poté krajský soud poukázal na účel kauce, kterým je dle ustálené soudní praxe snaha zamezit zneužívání nástrojů ochrany ze strany účastníků zadávacího řízení, přičemž slouží jako „jistina“ za vážnost podaného návrhu k žalovanému, která je navrhovateli vrácena, jeli jeho návrh shledán důvodným (v opačném případě kauce propadá). Takto vyjádřený účel a smysl kauce může být šetřen pouze v případě, kdy kauce podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ bude stanovena z nabídkové ceny, která stále trvá, tj. se kterou navrhovatel v době podání návrhu k žalovanému v zadávacím řízení „stále soutěží“, neboť pouze takto stanovená kauce fakticky reflektuje hodnotu, jakou má pro navrhovatele jeho účast v zadávacím řízení. [7] Krajský soud měl za přiléhavou argumentaci žalovaného o paralele mezi odstoupením účastníka ze zadávacího řízení ve smyslu § 47 odst. 4 písm. a) ZZVZ a institutem odvolání nabídky podle § 1738 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Odstoupení účastníka ze zadávacího řízení je z kontraktačního pohledu odvoláním nabídky, přičemž s tím se podle § 1738 občanského zákoníku pojí právní následek jejího zániku. Zaniklali podaná nabídka, je nepochybné, že musela zaniknout i nabídková cena v ní uvedená. [8] Krajský soud odmítl argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů správního řízení vedeného před žalovaným pod sp. zn. ÚOHSS0218/2021/VZ, jehož účastníky byly žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení, neboť šlo o závěry obsažené toliko v posléze zrušeném prvostupňovém rozhodnutí žalovaného. Z takového rozhodnutí žalobkyni žádné legitimní očekávání stran budoucí rozhodovací praxe žalovaného nemohlo vzniknout. Rovněž odkaz žalobkyně na rozsudek krajského soudu ze dne 12. 1. 2012, č. j. 62 Af 42/2010  131, označil za nepřiléhavý, neboť daný rozsudek byl založen „na zcela odlišných skutkových poměrech“. Tvrzení žalobkyně, že žádný zákon neobcházela a žádné právo nezneužila, krajský soud považoval za mimoběžné s důvody napadeného správního rozhodnutí. [9] Krajský soud uzavřel, že žalovaný rozhodl v souladu se zákonem, zastavilli správní řízení podle § 257 písm. c) ZZVZ, neboť nedošlo k připsaní správné výše kauce podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ. [10] Proti napadenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatelka v prvé řadě namítá nezákonnost rozsudku, kterou spatřuje v nesprávné interpretaci § 255, § 257 písm. c), § 47 ZZVZ a dále v tom, že krajský soud „nesprávně neaplikoval ust. § 28 odst. 2, § 216 a další ZZVZ“. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval § 1731 a násl. a § 1738 občanského zákoníku. Podle stěžovatelky není rozhodující, zda v souvislosti s následným vývojem zadávacího řízení odstoupila ze zadávacího řízení, neboť nabídková cena se nestanoví ke dni podání návrhu k žalovanému, nýbrž v zadávacím řízení, ve kterém stěžovatelka nabídkovou cenu stanovila. ZZVZ nestanoví, že kauci lze z nabídkové ceny stanovit pouze v případě, že žalobkyně je ke dni podání návrhu k žalovanému nadále účastníkem řízení. Naopak ZZVZ výslovně stanoví, že se hradí kauce ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele. Pro stanovení výše kauce je tak zásadní, zda byla navrhovatelem stanovena nabídková cena nebo nikoli, bez ohledu na účast navrhovatele v zadávacím řízení ke dni podání návrhu a bez ohledu na důvod zániku jeho účasti (odstoupením, vyloučením).