3 Azs 18/2024 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 18/2024- 76 - text  3 Azs 18/2024 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) G. M., b) R. Z., c) D. M., d) H. M., všichni bytem Průmyslová 727/12, Hradec Králové, všichni zastoupeni Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2023, č. j. 43 A 4/2023  85, takto: I. Řízení o kasačních stížnostech žalobců a), c) a d) se zastavuje. II. Kasační stížnost žalobkyně b) se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců a), c) a d). IV. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně b). Odůvodnění: [1] Žalovaná čtyřmi rozhodnutími ze dne 3. 8. 2023 zamítla odvolání žalobců a potvrdila čtyři rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 20. 4. 2023, kterými prvostupňový orgán zamítl žádosti žalobců ze dne 1. 2. 2023 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Podle prvostupňového orgánu nebylo možné očekávat, že by pobyt žalobců na území České republiky v souvislosti s probíhajícím řízením o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu trval déle než jeden rok. [2] Proti rozhodnutím žalované podali žalobci žaloby u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který nejprve řízení vedená o těchto žalobách spojil ke společnému projednání a následně je rozsudkem ze dne 22. 12. 2023, č. j. 43 A 4/2023  85, zamítl jako nedůvodné. [3] Krajský soud předně konstatoval, že v řízení o žádostech žalobců o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (dále jen „povolení k pobytu za účelem strpění“) bylo nutné posoudit splnění tří základních podmínek: (i) zda žalobcům bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 zákona o pobytu cizinců (dále jen „vízum za účelem strpění“); (ii) zda je zde předpoklad, že pobyt žalobců na území bude delší než jeden rok; a (iii) zda trvají důvody, pro které bylo vízum za účelem strpění uděleno. [4] Ze shodných tvrzení stran vyplynulo, že žalobci jsou držiteli víz za účelem strpění, přičemž důvodem jejich udělení bylo probíhající řízení o udělení povolení k trvalému pobytu. Toto řízení v době podání žádostí o vydání povolení k pobytu za účelem strpění (i v době rozhodování o nich – pozn. NSS) stále probíhalo. První a třetí podmínku pro udělení povolení k pobytu za účelem strpění měl tedy krajský soud za splněnou. Splnění druhé podmínky bylo v posuzované věci sporné. [5] Krajský soud uvedl, že žalobci podali žádosti o povolení k pobytu za účelem strpění dne 1. 2. 2023. V té době bylo řízení o udělení povolení k trvalému pobytu ve stádiu po zrušujícím rozsudku krajského soudu ze dne 19. 12. 2022 a později bylo v tomto řízení vydáno rozhodnutí žalované jako odvolacího orgánu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí prvostupňového orgánu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Následně byla dne 20. 4. 2023 vydána rozhodnutí prvostupňového orgánu ve věci žádostí žalobců o povolení k pobytu za účelem strpění. V době rozhodování prvostupňového orgánu o žádostech žalobců v nyní projednávané věci trvalo řízení ve věci trvalého pobytu 46 dní po vrácení odvolacím orgánem k novému projednání. Podle krajského soudu tak bylo možné důvodně předpokládat, že v dohledné době (nejvýše v nižších jednotkách měsíců) bude ve věci trvalého pobytu v prvním stupni rozhodnuto, což se také stalo dne 27. 7. 2023. Následně dne 3. 8. 2023 žalovaná vydala svá rozhodnutí ve věci žádostí žalobců o povolení k pobytu za účelem strpění. Krajský soud uvedl, že žalovaná věc posuzovala s vědomím toho, že v řízení o udělení trvalého pobytu již bylo v prvním stupni rozhodnuto, a mohla proto důvodně předpokládat, že následné odvolací řízení bude skončeno v zákonné lhůtě 60 dnů. Podle krajského soudu tedy žalovaná správně dovodila, že předpoklad, že pobyt žalobců bude delší než jeden rok, naplněn není. Na tomto závěru dle krajského soudu nic nemění ani skutečnost, že délka odvolacího řízení ve věci trvalého pobytu žalobců byla následně významně překročena, protože bylo rozhodnuto až dne 5. 12. 2023. Tuto skutečnost totiž žalovaná nemohla v době svého rozhodování důvodně předpokládat. [6] Žalovaná dle krajského soud také správně zohlednila to, že pobytovou situaci žalobců je možné řešit dalším prodlužováním víz za účelem strpění. Takový postup je podle krajského soudu „plně v souladu“ se zákonem o pobytu cizinců, který předpokládá i opakované prodlužování víz za účelem strpění, nejdéle však na jeden rok. Až v případě, kdy je tento „maximální časový rámec“ opakovaného prodlužování víza za účelem strpění vyčerpán, nastupuje podle krajského soudu institut povolení k pobytu za účelem strpění. V době rozhodování žalované tento limit vyčerpán nebyl, dle krajského soudu tedy bylo na místě řešit pobytovou situaci žalobců prostřednictvím prodloužení víz za účelem strpění namísto povolení k pobytu za účelem strpění. [7] Krajský soud se neztotožnil s argumentací žalobců, že vydání víza za účelem strpění je podmínkou pro udělení povolení k pobytu za účelem strpění, a splnění takové podmínky nemůže být důvodem pro zamítnutí jejich žádostí. Dle krajského soudu ze systematiky zákona o pobytu cizinců vyplývá, že institut povolení k pobytu za účelem strpění je ve vztahu k vízu za účelem strpění subsidiární, a uplatní se tedy až v případě, kdy již nelze vízum za účelem strpění prodloužit. [8] Co se týče argumentace nepříznivým zdravotním stavem žalobkyně b) a s tím souvisejícími humanitárními aspekty pobytové situace žalobců, k tomu krajský soud uvedl, že rozhodnutí žalované pobytovou situaci žalobců nijak nezhoršila. Rozhodnutí nevedla k ukončení pobytového oprávnění ani k nutnosti opustit území České republiky, jelikož žalobci mohli na území i nadále pobývat na základě víz za účelem strpění. Tvrzený dopad do soukromého a rodinného života žalobců proto krajský soud neshledal. [9] Proti rozsudku krajského soudu podávají žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatelé uvádí, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního postavení, a proto lze jejich kasační stížnosti považovat za přijatelné ve smyslu § 104a s. ř. s. [11] Konkrétně pak stěžovatelé namítají, že správní orgány i krajský soud měly v rámci posouzení předpokládané délky řízení ve věci trvalého pobytu stěžovatelů zohlednit dosavadní historii řízení a složitost případu za současného zvážení všech variant dalšího průběhu řízení (především možnost zrušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem). Pokud by tak učinily, musely by dojít k závěru, že řízení ve věci trvalého pobytu stěžovatelů bude velmi pravděpodobně trvat déle než rok. Stěžovatelé zejména poukazují na skutečnost, že v době podání žádosti o povolení k pobytu za účelem strpění již řízení ve věci trvalého pobytu trvalo téměř rok (od 28. 2. 2022 do 1. 2. 2023). Pokud jde o zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, ty podle stěžovatelů prvostupňový orgán i žalovaná často nedodržují. [12] Dále stěžovatelé tvrdí, že ve věci jejich trvalého pobytu prvostupňový orgán rozhodl dne 27. 7. 2023 pouze o žádostech stěžovatelů a), c) a d), v případě stěžovatelky b) však prováděl doplnění spisového materiálu a její žádost o trvalý pobyt byla zamítnuta až v prosinci 2023. Stěžovatelé proto nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalovaná mohla v době svého rozhodování v nyní projednávané věci (tj. dne 3. 8. 2023) předpokládat, že odvolací řízení ve věci trvalého pobytu bude v případě všech stěžovatelů skončeno do 60 dnů. [13] Stěžovatelé rovněž nesouhlasí s výkladem krajského soudu, dle kterého je pro udělení povolení k pobytu za účelem strpění nejprve třeba vyčerpat možnost prodlužování víza za účelem strpění, neboť taková podmínka dle jejich názoru ze zákona o pobytu cizinců nevyplývá. Dle stěžovatelů by navíc výklad krajského soudu ve svém důsledku bránil vydání povolení k pobytu za účelem strpění držitelům víza za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. [14] V závěru kasační stížnosti stěžovatelé popisují svou životní situaci a namítají, že správní orgány i krajský soud nedostatečně zhodnotily „humanitární aspekty“ jejich pobytové situace a dopad rozhodnutí žalované do jejich s