4 Afs 382/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 382/2023- 43 - text 4 Afs 382/2023-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: ENERGOSTYLE s.r.o., IČ 28614364, se sídlem Opavská 95, Velké Heraltice, zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem, se sídlem Těšínská 707, Šenov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2021, č. j. 45080/21/500010612710970, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2023, č. j. 22 Af 4/202260, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 12. 2021, č. j. 45080/21/500010612710970, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 31. 3. 2020, č. j. 1116196/20/320031472809888, jímž byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu v celkové výši 6.600.000 Kč, a to za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Porušení rozpočtových pravidel se žalobkyně dopustila porušením podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 1. 8. 2016, č. j. 117D06500051, a změnovými rozhodnutími ze dne 1. 3. 2017 a 29. 6. 2017 na projekt „B. j. 20 PB  KODUS Velké Heraltice v programu 11706  Podpora bydlení“ ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel. Žalobkyně nevyhlásila zadávací řízení na stavební práce jako dotovaný zadavatel podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), ačkoli se jednalo o podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 12 zákona o veřejných zakázkách a bodu 4.1. Metodického pokynu pro výběr dodavatele pro příjemce dotace z programu Podpora bydlení 2016  2020 (dále jen „metodický pokyn“), kterou byla povinna v souladu s bodem 5.2. metodického pokynu realizovat v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 27 zákona o veřejných zakázkách. Tím žalobkyně porušila zásadním způsobem pravidla hospodářské soutěže, neboť stavební práce realizovala prostřednictvím dodavatele, který nebyl vybrán v režimu zákona o veřejných zakázkách. Nadto byla veřejná zakázka realizována subdodavatelem personálně propojeným s žalobkyní v rozporu s bodem 10 písm. s) podprogramu 117D0640 Podporované byty 2016 (dále jen „podprogram“). Za tato pochybení byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 6.000.000 Kč. Dále žalobkyně v rozporu s podmínkou č. 17 rozhodnutí o dotaci ve spojení s bodem 10 písm. n) podprogramu ve lhůtě 2 měsíců od ukončení akce nepředala obci ke zveřejnění informaci o počtu volných bytů. Za toto pochybení vyměřil správce daně stěžovatelce odvod do státního rozpočtu ve výši 600.000 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 22 Af 4/202260, zamítl jako nedůvodnou. [3] Krajský soud shrnul, že správce daně při daňové kontrole zjistil, že v žádosti o dotaci ze dne 25. 11. 2015 činila cena stavby podle přílohy položkový rozpočet 20.008.882 Kč bez DPH, přičemž stejná cena byla uvedena poskytovatelem v registraci akce. Poskytnutá dotace ve výši 12.000.000 Kč odpovídala 59,97 % z ceny. Následně žalobkyně rozpočet revidovala, přičemž ve vysvětlení ze dne 21. 7. 2016 adresovaném Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „poskytovatel“) uvedla, že rozpočet projektu byl navýšen na částku 24.236.723 Kč bez DPH, poskytnutá dotace tudíž činila 49,51 % z ceny. Ze zjištění správce daně však vyplynulo, že konečná cena stavebních prací podle dodatku ke smlouvě o dílo činila 15.918.660 Kč bez DPH. Veřejná zakázka měla být na základě zadávacího řízení realizována společností ILLÍK  RAIL, s níž byla uzavřena smlouva o dílo. Vybraný dodavatel nemohl z kapacitních důvodů zakázku realizovat, takže své volné kapacity nabídla společnost JURČÍK  STAVEBNICTVÍ (dále jen „subdodavatel“), jejímiž jednateli, jakož i jednateli žalobkyně byly fyzické osoby Ing. Tonička Jurčíková a Ing. František Jurčík. Správce daně dospěl k závěru o záměrném provedení zadávacího řízení žalobkyní jako nedotovaným zadavatelem, tedy mimo režim zákona o veřejných zakázkách, přičemž podle čl. 10 písm. s) podprogramu se subdodavatel nemohl účastnit zadávacího řízení, neboť žadatel o dotaci nesměl být zároveň zhotovitelem stavby. Tato podmínka nebyla dodržena, neboť jednatelem žalobkyně a subdodavatele byla stejná osoba. Stejně tak byla porušena podmínka zakotvená v oddílu 5 metodického pokynu. Žalobkyně nedodržela ani podmínku č. 17 uvedenou v rozhodnutí o dotaci, ve spojení s bodem 10 písm. n) podprogramu 117D0640 Podporované byty 2016, neboť ve lhůtě 2 měsíců od ukončení akce nepředala obci ke zveřejnění informaci o počtu volných bytů. [4] Krajský soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že závěry žalovaného jsou vystavěny na názoru, podle něhož předpokládanou hodnotu zakázky nelze měnit. Žalobkyni bylo vytýkáno, že po podání žádosti o dotaci navyšovala předpokládanou hodnotu veřejné zakázky účelově tak, aby dotace ve výši 12.000.000 Kč činila méně než 50 % z hodnoty veřejné zakázky a dosáhla postavení nedotovaného zadavatele. Činila tak v době po ukončení zadávacího řízení, které realizovala z pozice nedotovaného zadavatele. Krajský soud shledal za prokázanou dvojkolejnost jednání žalobkyně v době od podání žádosti o dotaci do vydání rozhodnutí o jejím poskytnutí. Žalobkyně navyšovala rozpočet projektu tak, aby poskytnutá dotace činila méně než 50 % ceny za realizaci projektu, což jí zaručilo postavení nedotovaného zadavatele. Žalobkyně však zahájila zadávací řízení jako nedotovaný zadavatel dne 23. 5. 2016, tedy předtím, než dospěla ke konečné ceně, která měla podle tvrzení žalobkyně činit 24.236.723 Kč bez DPH (dotace by odpovídala 49,51 % z ceny) a tuto sdělila poskytovateli dotace. Před zahájením výběrového řízení žalobkyně předložila poskytovateli dotace položkový rozpočet ve výši 20.008.882 Kč bez DPH (dotace by odpovídala 59,97 % z ceny) a následně mu ještě před zahájením výběrového řízení sdělila, že rozpočet navyšuje na 22.314.960 Kč bez DPH (dotace by odpovídala 53,78 % z ceny). V rámci zadávacího řízení přitom došlo ke snížení ceny projektu, neboť ve smlouvě o dílo byla stanovena cena zakázky ve výši 16.758.655 Kč bez DPH. Takové jednání se jeví jako účelové. To dokresluje i skutečnost, že stavbu realizoval subdodavatel, který se nemohl zadávacího řízení účastnit s ohledem na totožnost jednatelů subdodavatele a žalobkyně. Tuto argumentaci přitom žalobkyně nezpochybnila. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že poskytovatel dotace vydal rozhodnutí o jejím poskytnutí po seznámení s upraveným rozpočtem, neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně informovala poskytovatele dotace o předpokládané ceně projektu v rozporu s faktickým stavem. Nadbytečným shledal krajský soud provedení výslechu svědkyně, neboť skutkový stav byl zřejmý z obsahu správního spisu. [5] Argumentaci žalobkyně odkazující na § 119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, krajský soud neakceptoval, neboť bod 17 podmínek rozhodnutí o dotaci váže informační povinnost příjemce dotace vůči obci na okamžik ukončení realizace projektu. Samotný okamžik realizace projektu je stanoven poskytovatelem dotace v rozhodnutí o poskytnutí dotace pevným datem 31. 8. 2017. Následné kolaudační řízení nemělo pro věc význam. [6] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyně, že peněžní prostředky nepoužila v rozporu s účelem, k němuž se zavázala, nepoužila je neoprávněně ani je nezadržela. Vycházel přitom z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017  33, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 3854/2019, v němž kasační soud vyslovil, že každé porušení dotačních podmínek, které není v rozhodnutí o poskytnutí dotace vymezeno jako to, jehož nedodržení není oprávněným použitím poskytnutých dotačních prostředků, zakládá porušení rozpočtové kázně. Žalovaný se v souladu s odkazovaným usnesením podrobně věnoval otázce přiměřenosti výše stanoveného odvodu do státního rozpočtu. Ani tuto argumentaci žalobkyně nosným způsobem nerozporovala. K námitce, že ve vztahu k výši odvodu za druhé kontrolní zjištění nebyla zohledněna komunikace žalobkyně s obcí, poukázal krajský soud na podmínku 19. rozhodnutí o dotaci, podle níž je za nedodržení termínu pro předání informací podle bodu 17 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 5 % z celkově vyplacené dotace. Tato podmínka neumožňoval