4 As 315/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 315/2023- 32 - text 4 As 315/2023-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Občanům s.r.o., se sídlem Vídeňská 995/63, Štýřice, Brno, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem Královopolská 874/84, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 13. 5. 2022, č. j. ČOI 65621/22/O100/Ber/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2023, č. j. 55 A 21/202268, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihomoravský a Zlínský, rozhodnutím ze dne 9. 2. 2022, č. j. ČOI 153673/21/3000/R/Nev, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Těchto přestupků se měla dopustit tím, že 1) v rámcových smlouvách o poskytování služeb nazvaných „Správa odběrných míst“ (dále také jen „rámcová smlouva“) uzavíraných od 15. 6. 2018 do 20. 11. 2019 s celkem 9.496 spotřebiteli uvedla informace ohledně ceny poskytovaných služeb nejednoznačným způsobem, čímž porušila § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s jeho § 5a odst. 2 (dále jen „přestupek I“), 2) v rámcových smlouvách uváděla nesprávnou informaci ohledně zákonného práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy, čímž porušila § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s jeho § 5 odst. 1 (dále také jen „přestupek II“) a 3) v rámcové smlouvě uzavřené dne 27. 5. 2019 se spotřebitelem J. C. užila nekalé obchodní praktiky, jelikož podle textu rámcové smlouvy sankcionovala zákonné právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy smluvní pokutou, čímž porušila § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s jeho § 4 odst. 1 (dále také jen „přestupek III). Za spáchání těchto přestupků jí byla uložena úhrnná pokuta ve výši 1.250.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. [2] Ústřední inspektorát České obchodní inspekce v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zastavil řízení o přestupku I a změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že snížil uloženou úhrnnou pokutu na částku 700.000 Kč. Ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. II. [3] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud k námitkám směřujícím vůči uvedení nesprávné informace v rámcových smlouvách ohledně způsobu uplatnění práva spotřebitele na odstoupení smlouvy (přestupek II) uvedl, že informace o způsobu odstoupení od smlouvy tak, jak byla obsažena v rámcové smlouvě [ve znění: Veškeré informace, dokumenty a komunikace s výjimkou výpovědi a odstoupení od Správy mohou strany realizovat též elektronickou formou (zejména email, klientský portál) a jsou považované za doručené jejich odesláním.“], byla nepravdivá a žalobkyně tím omezila spotřebitele ohledně volby způsobu komunikace v případě využití jejich zákonného práva na odstoupení od smlouvy. Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2022, č. j. 6 As 76/202150, z nějž vyplývá, že neníli podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), pro uzavření smlouvy předepsaná písemná forma zákonem, mohou strany změnit smlouvou založená práva a povinnosti následným právním jednáním v jakékoliv formě, neobsahujeli původní smlouva tzv. doložku písemných změn. V posuzovaném případě rámcová smlouva takovou doložku neobsahovala, a proto bylo možné od ní odstoupit rovněž ústně nebo elektronickou formou. [5] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že se nejednalo o nekalou obchodní praktiku, neboť uvedené ujednání rámcové smlouvy nebylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. Upozornil, že ke spáchání předmětného přestupku postačí, že obchodní praktika může vést k rozhodnutí, které by jinak spotřebitel neučinil. Podle krajského soudu žalobkyně nesprávně argumentuje odkazem na tzv. generální klauzuli nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Posuzované jednání však naplňuje znaky klamavé obchodní praktiky podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tudíž se zde neužije ustanovení o generální klauzuli. Krajský soud zdůraznil, že žalobkyní v rámcových smlouvách uváděná nepravdivá informace mohla spotřebitele ovlivnit v jejich rozhodování od smlouvy neodstoupit. Závěrem k tomuto okruhu námitek krajský soud doplnil, že žalobkyní zmiňované základní povědomí spotřebitele o institutech občanského zákoníku, tedy o tom, že mu přiznává určitou ochranu, není relevantní pro naplnění skutkové podstaty daného přestupku. [6] Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se ustanovení rámcové smlouvy o smluvní pokutě (přestupek III). Dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily, pokud uvedené jednání žalobkyně posoudily podle generální klauzule nekalých obchodních praktik (§ 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele), neboť byly naplněny oba znaky tohoto jednání [1) rozpor s požadavky odborné péče, 2) podstatné narušení nebo způsobilost takového jednání podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele tak, že spotřebitel, nebýt nekalých praktik, by takové rozhodnutí nikdy neučinil]. Znak rozporu s požadavkem odborné péče spočíval v tom, že sankční ujednání bylo možno vztáhnout na velmi širokou škálu úkonů včetně zákonem garantovaných práv odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu na dodávky energií. To mohlo nepřímo nutit spotřebitele k setrvání v tomto závazkovém vztahu. Podle krajského soudu přitom není relevantní, že uvedené sankční ujednání bylo obsaženo v rámcové smlouvě „Správa odběrných míst“, neboť její úzká provázanost se smlouvou o dodávkách energií (jež následně žalobkyně uzavírala s dodavateli jménem a na účet spotřebitele) je nepopiratelná. O zákonných právech spotřebitelů podle občanského zákoníku ve spojení s energetickým zákonem, která nelze omezit, měla mít žalobkyně jako osoba poskytující daný druh služeb povědomí. Na uvedeném podle krajského soudu nic nemění ani to, že ujednání o smluvní pokutě jako taková nejsou ve spotřebitelských smlouvách zakázaná, ani že dané sankční ujednání výslovně nestanoví, že by se vztahovalo na výpověď či odstoupení od smlouvy, ani že žalobkyně v takových situacích pokutu vybírat nezamýšlela. Po spotřebiteli totiž není možno požadovat, aby dovozoval všechny potenciální situace, na které se dané ustanovení vztahuje. [7] Druhý znak generální klauzule žalobkyně podle krajského soudu naplnila tím, že vytýkané ujednání o smluvní pokutě bylo způsobilé odradit spotřebitele od uplatňování jeho zákonných práv. Podle krajského soudu se totiž vzhledem k obecné formulaci posuzovaného ujednání může průměrný spotřebitel domnívat, že mu za využití jeho zákonných práv (odstoupení od smlouvy či výpovědi) hrozí postih. Pokud k tomu žalobkyně uvedla, že smluvní pokutu za využití zákonných práv vůči spotřebiteli J. C. neuplatňovala, není to pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele relevantní. Jedná se totiž o ohrožovací přestupek. Postačuje tedy, že je dané jednání způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, aniž nastoupí poruchový následek. Přestupek je dokonán již provedením zakázaného jednání. [8] Závěrem se krajský soud zabýval námitkami vztahujícími se k uložené úhrnné pokutě. Dospěl k závěru, že správní orgány se věnovaly všem okolnostem relevantním pro její uložení i výši. Ve prospěch žalobkyně přihlédly k tomu, že šlo o první porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, i k tomu, že žalobkyně během kontroly řádně spolupracovala, a že přestupek vůči spotřebiteli J. C. se týkal pouze jedné rámcové smlouvy. K tíži žalobkyně naopak připočetly velké množství uzavřených smluv, které obsahovaly nesprávnou informaci ohledně zákonného práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy a následek přestupku vůči spotřebiteli J. C. Zavinění přitom správní orgány nemusely hodnotit ve prospěch či neprospěch žalobkyně, protože odpovědnost za daný přestupek je objektivní. Podle krajského soudu zohlednily správní orgány dostatečně také majetkové poměry žalobkyně. Uložená pokuta není pro žalobkyni likvidační a jelikož činí 14 % z její maximální možné výše, nepovažoval ji krajský soud ani za excesivní. Pokuta nebyla zjevně nepřiměřená, a krajský soud proto nemohl přistoupit k její moderaci. III. [9] Proti napadenému rozsudku se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm.