4 As 93/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 93/2023- 28 - text  4 As 93/2023-32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 18. 10. 2021, č. j. ÚOHS34535/2021/164/MDo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2023, č. j. 30 Af 74/202169, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Předseda žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. ÚOHS15031/2021/420/VHo (dále též „rozhodnutí orgánu prvního stupně“). Tím žalovaný uložil žalobci pokutu podle § 8a odst. 3 písm. a) zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, (dále jen „zákon o veřejné podpoře“) ve výši 100.000 Kč za přestupek podle § 8a odst. 2 písm. b) téhož zákona. Přestupku se žalobce dopustil tím, že při zaznamenávání údajů do centrálního registru podpor malého rozsahu o těchto podporách poskytnutých 214 příjemcům nedodržel pětidenní lhůtu dle § 3a odst. 4 téhož zákona. O spáchání přestupku rozhodl žalovaný výrokem I. rozhodnutí ze dne 17. 12. 2020, č. j. ÚOHS37189/2020/420/VHo. Výrok III. tohoto rozhodnutí o uložení pokuty předseda žalovaného předchozím rozhodnutím o rozkladu ze dne 29. 3. 2021, č. j. ÚOHS08874/2021/164/MDo, zrušil, a žalovaný o něm proto rozhodl znova rozhodnutím orgánu prvního stupně. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud nadepsaným rozsudkem zamítl. Uvedl, že žalovaný posoudil přestupek žalobce jako pokračování v přestupku v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Předmětný způsob výpočtu pokuty používá žalovaný standardně, jde tedy o jeho ustálenou správní praxi. Krajský soud v Brně ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil, že způsob výpočtu pokuty, který používá žalovaný, je zákonný a nevybočuje z mezí správního uvážení. Algoritmus žalovaného pro výpočet pokuty individualizuje trest za přestupek, jelikož reflektuje počet jednotlivých útoků na chráněný zájem a vyjadřuje jejich závažnost, a tím i závažnost spáchaného přestupku jako celku. Zvolený způsob výpočtu pokuty žalovaným považuje krajský soud za přípustný. Žalovaný nakládal s jednáním žalobce jako s jediným přestupkem, za který mu uložil sankci v nejvyšší přípustné výši 100.000 Kč. [3] Krajský soud přisvědčil žalobci, že zvolený algoritmus vede k tomu, že neprovedení většího množství zápisů o podporách udělených jen v malé výši je trestáno přísněji, než opomenutí zapsat jednu či několik velmi vysokých podpor. S ohledem na to, že objektem přestupku je spolehlivost registru, která je ohrožena každým chybějícím či pozdě učiněným zápisem, je systém výpočtu používaný žalovaným, v němž má na výši pokuty rozhodující vliv počet nezapsaných podpor, obhajitelný a rozumný. Chybějící úmysl žalobce a nezpůsobení škodlivého následku nelze považovat za polehčující okolnosti. Zohlednění šíření nemoci Covid19 jako polehčující okolnosti pro snížení pokuty formou koeficientu v konstantní výši 0,75 představuje úvahu žalovaného. Žalovaný při uložení pokuty nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení, nevybočil z nich ani správní uvážení nezneužil, a krajský soud do něj proto nemůže zasahovat. Uložená pokuta není s ohledem na počet pochybení žalobce zjevně nepřiměřená, a soud proto neshledal prostor pro její snížení. Stejně tak neshledal žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo nutné přistoupit k moderaci pokuty. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Nesouhlasí s výší uložené pokuty a způsobem jejího výpočtu. Krajskému soudu vytýká, že se nevypořádal s námitkou nesprávného postupu žalovaného při určení výše sankce. Nesouhlasí se soudem uvedenými způsoby zohlednění závažnosti pokračování v přestupku spáchaného řadou relativně samostatných útoků. Pokračování v přestupku tvoří jeden skutek, za který by měla být uložena jedna sankce, a nemělo by docházet ke sčítání sankcí dílčích. Žalovaný však toto pravidlo pro uložení sankce nerespektoval. Výsledná výše správního trestu neměla být odvozována od součtu potenciálních výší pokut za jednotlivá pochybení. Počet jednotlivých dílčích útoků měl být maximálně posuzován jen pro míru závažnosti daného přestupku. [5] Uložení pokuty ve výši maximální horní sazby pro daný přestupek je nepřiměřené a zcela neadekvátní. Jedná se o první porušení ze strany stěžovatele, případným přestupkem nebyla způsobena žádná hmotná škoda, nejednalo se o cílené vícenásobné jednání s úmyslem opakovaně porušit zákonná ustanovení a veškeré poskytnuté podpory byly do registru nakonec zadány s mírným zpožděním. Pozdním zápisem nedošlo k překročení limitní částky pro podporu de minimis u žádného z příjemců, ani k porušení primárního práva Evropské unie. Mechanismus žalovaného pro určení výše pokuty neodpovídá zásadám činnosti správních orgánů dle § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nezohledňuje konkrétní okolnosti jednotlivých případů. Koeficient pro snížení pokuty v konstantní výši 0,75 (tedy snížení pokuty o 25 %), který žalovaný využívá pro zohlednění polehčující okolnosti související s nemocí Covid19, není dostatečně individuální. Žalovaný nezdůvodnil, proč zvolil koeficient zrovna v této výši. Rozhodnutí žalovaného je v tomto směru excesivní. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel krajskému soudu vytýká pouze to, že se nevypořádal s námitkou týkající se nesprávného postupu při určení výše sankce. V ostatním stěžovatel pouze opakuje žalobní argumentaci. Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný ani nezákonný. Krajský soud zcela jednoznačně a srozumitelně uvedl, proč předmětná námitka stěžovatele není důvodná. Postup žalovaného při stanovení výše pokuty umožňuje v rámci správního uvážení dojít k co nejpřesnější míře individualizace pokuty, neboť takovýto postup umožňuje přesným způsobem rozlišovat rozdílnou míru dopadu jednotlivých dílčích útoků na zákonem chráněný zájem. Uložení pokuty v maximální výši je způsobeno zohledněním značného množství jednotlivých dílčích skutků, které převážily nad polehčujícími okolnostmi. Tento postup je zcela v souladu s dřívější praxí žalovaného aprobovanou v rámci soudního přezkumu. Skutečnost, že pozdním zapsáním podpory de minimis do centrálního registru nedošlo k překročení hranice stanovené pro podpory malého rozsahu, nepředstavuje polehčující okolnost. III. Posouzení kasační stížnosti [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Podle § 8a odst. 2 písm. b) zákona o veřejné podpoře se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jako poskytovatel nebo poskytovatel podpory malého rozsahu dopustí přestupku tím, že nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4. Podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení se za přestupek uloží pokuta do 100 000 Kč, jdeli o přestupek podle odstavce 2 písm. a) nebo b). [10] Předně je třeba uvést, že stěžovatel nijak nezpochybňuje, že se dopustil předmětného přestupku. Stěžovatel namítal především nesprávný způsob určení pokuty žalovaným a nepřiměřenou výši pokuty. [11] Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve namítal, že se krajský soud nevypořádal s námitkou nesprávného postupu žalovaného při určení výše sankce. Krajský soud se k námitce podrobně vyjádřil v bodech 16 až 19 napadeného rozsudku. Uvedl, že „zohlednit závažnost pokračování v přestupku spáchaného řadou relativně samostatných útoků lze v zásadě dvěma způsoby. Jednak může správní orgán uvést, že velký počet jednání zvyšuje závažnost skutku, a na základě toho zvýšit zamýšlený trest o určitou částku (aniž zvýšení matematicky přesně rozepíše na jednotlivé útoky). Nebo může kvantifikovat ono zvýšení způsobem, který zvolil žalovaný, tedy že každému dílčímu porušení povinností přiřkne určitou hodnotu s ohledem na jeho trvání a polehčující okolnosti a tyto hodnoty pak sečte. Oba způsoby považuje krajský soud za přípustné.“ Stěžovatel os