5 Afs 115/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 115/2024- 24 - text  5 Afs 115/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: IM rent s.r.o. (dříve EUROICE food s.r.o.), se sídlem Březhradská 148/3, Hradec Králové, zastoupená Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 13, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2024, č. j. 31 Af 22/202360, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně při dokazování rozhodných skutečností pro správné zjištění a stanovení daně, a to v souvislosti s posouzením nároku plátce daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 72 odst. 1 a 2 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Předmětem sporu je právní otázka, zda správce daně v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, prokázal skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost daňovým subjektem uplatněných důkazních prostředků. V takovém případě by důkazní břemeno přešlo na daňový subjekt, který by musel prokázat pravdivost svých tvrzení. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je obchodní společností, která se v rozhodné době zabývala výrobou a prodejem mražených výrobků typu zmrzliny, nanuky a knedlíky. V přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2017 si uplatnila nárok na odpočet daně na vstupu z daňového dokladu č. 7400000509 od dodavatele společnosti Raiffeisenbank a.s. (dále jen „společnost Raiffeisenbank“), na jehož základě zaplatila této společnosti celkem částku 3 025 000 Kč, která sestávala z ceny plnění ve výši 2 500 000 Kč a daně z přidané hodnoty v základní sazbě ve výši 525 000 Kč. Na daňovém dokladu byl jako rozsah a předmět zdanitelného plnění uveden text: „Fakturujeme Vám dle smlouvy o poradenství VA 74 509 EUROICE food“. Zdanitelné plnění poskytnuté společností Raiffeisenbank mělo být uskutečněno dne 18. 12. 2017. [3] Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) zahájil dne 2. 9. 2020 u stěžovatelky daňovou kontrolu, která se týkala mj. daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od září 2017 do prosince 2018 v rozsahu prověření všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně. Jdeli o uplatněný nárok na odpočet daně, stěžovatelka po zahájení daňové kontroly nepředložila správci daně smlouvu o poradenství ani jiný důkazní prostředek, z něhož by bylo možné ověřit, jaké konkrétní služby jí byly poskytnuty, v jakém rozsahu, zda byly poskytnuty deklarovaným dodavatelem a zda byly použity při její ekonomické činnosti pro účely uskutečňování plnění daňového subjektu. Správce daně proto vydal výzvu k prokázání skutečností a k předložení důkazních prostředků ze dne 25. 1. 2021, č. j. 75821/21/273160564609187 (dále jen „výzva k prokázání skutečností“), v níž uvedl, že mu vznikly pochybnosti o tom, zda stěžovatelka fakticky přijala plnění od společnosti Raiffeisenbank v rozsahu deklarovaném na daňovém dokladu, a tedy zda je stěžovatelkou uplatněný nárok na odpočet daně oprávněný. [4] Stěžovatelka k této výzvě předložila emailovou komunikaci mezi jejím jednatelem a společností Raiffeisenbank. Komunikace uskutečněná dne 1. 2. 2017 se týkala dotazů k materiálům týkajících se stěžovatelky a k tržbám společnosti EUROICE s.r.o. Komunikace uskutečněná dne 24. 3. 2017 se měla týkat požadavku společnosti Raiffeisenbank na zaslání dokumentace nutné ke zpracování hloubkové prověrky investorů. Dále stěžovatelka předložila písemnost s názvem „Investiční příležitost do unikátní distribuční sítě – projekt snowman – únor 2017“, z něhož vyplynulo, že společnost Raiffeisenbank byla finančním poradcem evropské společnosti EUROICE Group SE (dále jen „společnost EUROICE Group“), za kterou byla oprávněna důvěrně jednat o prodeji společnosti Family Market s.r.o. (dále jen „společnost Family Market“) a stěžovatelky. Společnost EUROICE Group byla jediným vlastníkem obou těchto společností (tedy i stěžovatelky). [5] Podle správce daně stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzeným skutečnostem, od nichž odvíjela svůj nárok na odpočet daně. Správce daně tento závěr uvedl ve zprávě o daňové kontrole ze dne 18. 6. 2021, č. j. 1348962/21/271360564609187. Následně vydal dodatečný platební výměr ze dne 25. 6. 2021, č. j. 1376396/21/270152521609298 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým stěžovatelce s odkazem na zprávu o daňové kontrole doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2017 ve výši 525 000 Kč a stanovil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené částky, tj. ve výši 105 000 Kč. [6] Stěžovatelka podala proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání. Namítla v něm, že své důkazní břemeno ve vztahu k oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně unesla předložením daňového dokladu. Plnění od společnosti Raiffeisenbank bylo objektivně způsobilé podpořit její ekonomickou činnost ve smyslu přijetí rozhodnutí o prodeji aktiv jinému plátci DPH, z něhož byla řádně odvedena daň na výstupu. K prokázání této skutečnosti stěžovatelka navrhla provedení svědecké výpovědi jejího jednatele. [7] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 8. 2023, č. j. 26232/23/530021443707161, odvolání stěžovatelky zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. Učinil tak po doplnění dokazování podle § 115 odst. 1 daňového řádu, při němž si od společnosti Raiffeisenbank opatřil smlouvu o poradenství uzavřenou dne 11. 10. 2016 mezi ní a společností EUROICE Group (dále jen „smlouva o poradenství“), jakož i dohodu č. 2 ke smlouvě o poradenství uzavřenou dne 15. 12. 2017 mezi ní, společností EUROICE Group, společností Family Market a stěžovatelkou (dále jen „dohoda č. 2“). [8] Ve smlouvě o poradenství se společnost Raiffeisenbank zavázala poskytovat společnosti EUROICE Group služby související s převodem společnosti Family Market a stěžovatelky na vybraného kupujícího. Mělo jít o přípravu základního investičního prospektu, provedení tržního ocenění předmětu prodeje, přípravu informačního dopisu a jeho zaslání vybraným zájemcům, provedení analýzy trhu, vypracování komplexního prospektu předmětu prodeje, zastupování společnosti EUROICE Group vůči třetím stranám, vedení a udržování virtuálního Data Room, asistence při uzavírání smluv při prodeji obchodního podílu včetně vyjednávání, zajištění bezpečného vypořádání prodeje obchodního podílu a zajištění výběrových řízení daňových poradců. Společnost EUROICE Group se zavázala zaplatit ve prospěch Raiffeisenbank jednorázovou odměnu z podílu z prodeje v závislosti na hodnotě této transakce. Tato odměna byla stanovena ve výši nejméně 2 500 000 Kč. V dohodě č. 2 se smluvní strany dohodly, že stěžovatelka je ve smyslu § 1872 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zavázána plnit podle smlouvy o poradenství, a to tak, že uhradíli společnosti Raiffeisenbank částku ve výši 2 500 000 Kč, tato společnost se vzdává podílu z prodeje obchodního podílu podle smlouvy o poradenství. [9] Na základě uvedených smluv dospěl žalovaný k závěru, že společnost Raiffeisenbank vydala stěžovatelce daňový doklad za účelem úhrady podle dohody č. 2 za vzdání se práva vůči společnosti EUROICE Group. Platným přistoupením k dluhu byla stěžovatelka se společností EUROICE Group společně a nerozdílně zavázána ve prospěch společnosti Raiffeisenbank splnit dluh. Skutečnost, že se stěžovatelka stala spoludlužníkem a tento dluh splatila, však ještě neosvědčuje její postavení příjemce plnění, kterému by za splnění hmotněprávních podmínek podle § 72 odst. 1 zákona o DPH mohl být přiznán nárok na odpočet daně. Důkazní prostředky provedené v odvolacím řízení tak podle žalovaného pouze prohloubily neodstraněné pochybnosti správce daně o oprávněnosti stěžovatelkou uplatněného nároku na odpočet daně. [10] Uvedená zjištění žalovaný sdělil stěžovatelce ve výzvě označené jako „seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“, vydané dne 4. 5. 2023, č. j. 16039/23/530021443707161 (dále jen „seznámení se zjištěnými skutečnostmi“). Stěžovatelka na ně reagovala tvrzením, že součástí zdanitelného plnění byla hloubková prověrka jejího majetku a hospodaření s ním, jakož i jejího podnikatelského plánu. Právě na jejím základě se rozhodla prodat svá aktiva, konkrétně soubor technologií na výrobu zmrzliny. Podle žalovaného ale z předložených a získaných důkazů nevyplývá jakákoli spojitost tohoto prodeje s poradenstvím, které měla společnost Raiffeisenbank posk