5 As 22/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 22/2024- 17 - text  5 As 22/2024 - 20 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezkého kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2023, č. j. 20 A 7/2023-31, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost. II. Žalobci s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 13. 3. 2023, č. j. MSK 26210/2023; tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 2. 1. 2023, č. j. /13661/2022/PRES (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 2. 2022 v blíže neurčeném čase prostřednictvím sítě Messenger úmyslně hrubě urazil Mgr. T. B., nar. X, trvale bytem X, kterému zaslal zprávu s vulgárním a vyhrožujícím textem ve znění: „Už máš zabaleno do lágru pro kolaboranty, ty hajzle zkurvený, zločinecký? Jak bude vyhlášen válečný stav, bude s tebou udělán krátký proces jak s kolaborantem a podporovatelem teroru. Jsi na seznamu.“ [2] Znění této zprávy oznámila dne 26. 2. 2022 osoba přímo postižená spácháním přestupku policii a na podporu svých tvrzení přiložila printscreen obrazovky na kterém byla zachycena hlavní osobní stránka sociální sítě Facebook (tzv. „zeď“), na které jsou viditelné příspěvky a také zpráva od M. K. odeslaná prostřednictvím aplikace Messenger. Žalobce byl pozván Policií České republiky k podání vysvětlení dne 4. 4. 2022, přičemž vypověděl, že považuje profil „za svůj“. Více odmítl vypovídat s tím, že by mohl výpovědí způsobit nebezpečí postihu za přestupek osobě blízké. Žalobce se k ústnímu jednání, kam byl řádně předvolán, opakovaně nedostavil a pouze se vyjádřil k zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání, přičemž sdělil, že o přestupku rozhoduje místně nepříslušný správní orgán, a odkázal na § 62 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Při ústním jednání ze dne 21. 9. 2022 osoba postižená vypověděla, že žalobce nezná, že si vulgární zprávu přečetla doma, na adrese svého trvalého bydliště, ze svého osobního počítače, bez přítomnosti dalších svědků. Obsah zprávy ji hrubě urazil a vyděsil, zprávu považovala za vyhrožující. [3] Žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byl shledán vinným z přestupku, podal odvolání; v něm uvedl, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný orgán. Dle jeho názoru není možné pro určení místní příslušnosti vycházet toliko z tvrzení postižené osoby, ale je třeba tuto skutečnost podložit důkazy. Žalobce dále namítal, že se přestupku nedopustil; měl za to, že si postižená osoba mohla text prostřednictvím grafického programu vytvořit nebo upravit, vzhledem k tomu, že se v jejím životopise dočetl, že je IT grafik a kandidátem na tiskového mluvčího Magistrátu města Opavy. Žalobce dále brojil proti tomu, že správní orgán I. stupně s dostatečnou péčí nezkoumal, zda se skutku dopustil žalobce. Uvedl, že vulgární zprávu sám nepsal, postiženou osobu nezná, nezná ani její profil na Facebooku, ve své historii na Facebooku nenašel korespondenci s postiženou osobou. Jediné vysvětlení, které jej napadá, je, že zprávu napsala některá z jeho osob blízkých, která u něj byla dne 26. 2. 2022 na návštěvě. Stěžovatel k odvolací námitce týkající se místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně uvedl, že z výpovědi postižené osoby vyplývá, že se o skutku, který je předmětem přestupku, dozvěděla doma, v místě bydliště při práci na svém počítači. Místní příslušnost je tak určena podle § 62 odst. 1 přestupkového zákona místem spáchání přestupku, což je Opava. [4] K námitce žalobce, že skutek nespáchal, stěžovatel uvedl, že pokud žalobce ponechal svůj počítač tzv. bez dozoru (byl volně přístupný, kdokoli mohl cokoli na počítači napsat nebo i ad absurdum objednat z e-shopu), nese následky žalobce; dle stěžovatele vulgární text byl napsán zcela jasně z profilu žalobce a je to žalobce, kdo musí nést následky svého lehkomyslného nakládání s osobním profilem. [5] Žalobce v žalobě po shrnutí skutkového stavu v nejprve namítal, že se stěžovatel v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou nedostatku místní příslušnosti. Ve správním řízení místní nepříslušnost správního orgánu I. stupně namítal opakovaně, správní orgány ji však nevzaly v potaz a nevydaly v její souvislosti žádné rozhodnutí, což považuje žalobce za vadu řízení. Podle žalobce přestupky proti občanskému soužití spáchané prostřednictvím internetu a sociálních sítí je nutno považovat za tzv. distanční delikty, tedy delikty, u kterých místo protiprávního jednání není shodné s místem, kde měl nastat nebo nastal následek takového jednání. Podle stěžovatele došlo k protiprávnímu jednání prostřednictvím aplikace Messenger, u které není možné jednoznačně určit místo odeslání. K přesnému určení místa odeslání a přečtení zprávy neshromáždil správní orgán I. stupně žádné důkazy a nebyl přizván soudní znalec z oboru IT. Stěžovatel nesprávně a bez důkazů určil místo spáchání přestupku jako místo, které označila postižená osoba, s čímž žalobce nesouhlasí. Žalobce dále brojil proti tomu, že stěžovatel neprokázal jeho vinu a nevypořádal se s otázkou, kdo nevhodný výrok na sociální síti úmyslně napsal, jelikož žalobce to odmítal. Stěžovatel dle žalobce dospěl k nesprávnému závěru, že je žalobce vinen z nedbalostního deliktu, jelikož bylo jeho povinností zabezpečit počítač tak, aby jeho prostřednictvím nebylo možné spáchat přestupek. Takovéto zdůvodnění však dle žalobce nemělo oporu v zákoně o některých přestupcích, jelikož přestupek dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích nelze spáchat z nedbalosti a neúmyslně. Žalobce nemohl označit osobu, která měla možnost nevhodný výrok napsat, jelikož se může jednat o osobu blízkou. [6] Stěžovatel ve vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí. K druhé žalobní námitce týkající se nedbalostní či úmyslné povahy přestupku sdělil, že z § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích vyplývá, že přestupky v tomto ustanovení uvedené lze spáchat úmyslně i z nedbalosti. Stěžovatel se formou zavinění nezabýval, ale poukazoval na to, že žalobce musí nést následky svého případně lehkomyslného nakládání s osobním profilem. [7] Krajský soud námitku místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně neshledal důvodnou; uvedl, že u tohoto typu deliktů se právní nauka i praxe obecně shodují na tom, že místem jejich spáchání je jak místo, kde se pachatel dopustil jednání naplňujícího objektivní stránku deliktu, tak místo, kde nastal nebo měl nastat následek tohoto jednání. Otázkou distančních deliktů se opakovaně zabývaly soudy rozhodující v trestním řízení, lze tedy analogicky aplikovat judikaturu trestních soudů k obdobně koncipovanému § 18 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád [srov. Bohadlo, D. – Brož, J. – Kadečka, S. et al. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář. Wolters Kluwer (ČR), Praha 2018, komentář k § 62]. Jako jedno z mnoha lze dle krajského soudu zmínit již rozhodnutí týkající se spáchání trestného činu prostřednictvím telefonu. Soudy vyslovily, že bylo-li k pohrůžkám ve smyslu trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku použito telefonu, je místem spáchání činu jak místo, kde se vyskytoval pachatel, tak místo, kde byla osoba, která měla být k něčemu přinucena (srov. R 31/1988). Takovým následkem trestného činu mohou být i místa, kde se nachází bydliště poškozeného, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o bydliště trvalého či přechodného rázu. Vyslovené závěry lze z povahy věci užít i na řízení o přestupku. Osoba postižená v průběhu správního řízení konstantně vypovídala, kde se nacházela v okamžiku seznámení se s jí zaslanou zprávou, a ze správního spisu nevyplývá, že by tato skutečnost měla být nepravdivá. Dále krajský soud zdůraznil, že žalobce, kromě nedostatku místní příslušnosti, po celé vedení správního řízení, neuvedl jediný relevantní důvod, proč by mělo projednání před dle jeho názoru místně nepříslušným správním orgánem mít vliv na výsledek řízení. Krajský soud odkázal na konstantní judikaturu správních soudů, z níž vyplývá, že ani případné uložení pokuty místně nepříslušným správním orgánem nemá bez dalšího za následek nezákonnost rozhodnutí. [8] Krajský soud stran samotné skutkové podstaty přestupku dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích krajský soud konstatoval s odkazem na § 97 ods