5 As 232/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 232/2023- 82 - text  5 As 232/2023 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. M. K., proti žalovanému: Úřad městské části města Brna, Brno – střed, se sídlem Dominikánská 2, Brno, za účasti: I) CETIN a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) EG.D, a. s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, III) Ing. P. D., IV) MUDr. I. D., oba zast. Mgr. Janou Vamberovou, advokátkou se sídlem Marešova 305/14, Brno, a V) Mgr. R. D., o kasačních stížnostech osob zúčastněných na řízení III), IV) a V) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2023, č. j. 55 A 64/2022283, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora uvedené věci dne 22. 9. 2023 kasační stížnost osob zúčastněných na řízení III) a IV) – dále jen „stěžovatelé a) a b)“, proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. MCBS/2021/0116423/SANL (dále jen „napadené rozhodnutí“) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 25. 9. 2023 obdržel Nejvyšší správní soud rovněž kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení V) – dále jen „stěžovatel c)“. [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný vyslovil souhlas s provedením stavebního záměru stěžovatelů a) a b) postavit na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. Stránice, Brno, stavbu s názvem „Rodinné domy Dostálova – Dům B“, a to na základě ohlášení podle § 106 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). [3] Stěžovatelé a), b) a c) společně oslovili dopisem ze dne 17. 8. 2022 účastníky předcházejícího územního řízení, jehož výsledkem bylo vydání územního rozhodnutí ze dne 25. 6. 2019, č. j. MCBS/2019/0098365/2019 (dále jen „územní rozhodnutí“), i další vlastníky okolních nemovitostí (celkem 19 subjektů). Tímto dopisem nadepsaným „Oznámení o zahájení výstavby a žádost o poskytnutí součinnosti při provádění pasportizace nosných konstrukcí“ stěžovatelé oznámili zahájení výstavby rodinných domů, přičemž se současně omluvili za s tím spojená omezení (nepohodlí, prašnost, hluk) při provádění zemních prací. Zároveň nabídli osloveným možnost pasportizace nosných konstrukcí sousedních budov z hlediska jejich statiky, a to pro případ vzniku škod. [4] Žalobce se v reakci na citovaný dopis pokusil nahlédnout do správního spisu (žádost o nahlížení obdržel žalovaný dne 26. 8. 2022). Nahlížení do spisu bylo žalovaným odepřeno usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. MCBS/2022/0154873/SANL, přičemž součástí tohoto usnesení byl i stručný obsah napadeného rozhodnutí. Usnesení, kterým žalovaný odepřel žalobci nahlédnout do spisu, bylo žalobci doručeno dne 20. 9. 2022. 2. Řízení před krajským soudem [5] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a zároveň i rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2020, č. j. MCBS/2020/0185650/SANL [souhlas týkající se rodinného domu stěžovatele c)]. Současně žalobce navrhoval incidenční přezkum opatření obecné povahy č. 1/2011 – změny územního plánu města Brna ÚP B4/08I účinné od 8. 7. 2011. Argumentace žalobce vycházela ze skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a vydal napadené rozhodnutí, aniž by byly splněny náležitosti pro jeho vydání podle § 105 odst. 13 stavebního zákona. Podle žalobce nebyl dodržen minimálně § 105 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, jelikož součástí ohlášení stavebního záměru (s nímž žalovaný napadeným rozhodnutím vyslovil souhlas) nebyl učiněn jeho souhlas jakožto vlastníka sousedního pozemku a stavby, jež může být prováděním stavebního záměru přímo dotčena. [6] Následně žalobce v části, ve které se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2020, č. j. MCBS/2020/0185650/SANL, vzal svou žalobu/návrh zpět. Krajský soud tak usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 55 A 64/202253, řízení v dané části zastavil. Krajský soud pak návrh v části, ve které se žalobce domáhal incidenčního přezkumu opatření obecné povahy č. 1/2011 – změny územního plánu města Brna ÚP B4/08I účinné od 8. 7. 2011, vyloučil usnesením ze dne 1. 8. 2023, č. j. 55 A 64/2022225, k samostatnému projednání, přičemž vyloučená věc byla dále vedena pod sp. zn. 63 A 4/2023. [7] Jelikož krajský soud shledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), ve spojení s § 78 odst. 4 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] V odůvodnění rozsudku se krajský soud nejprve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby. Pro toto posouzení považoval krajský soud za určující, kdy se žalobce seznámil s obsahem napadeného rozhodnutí, nikoliv s jeho pouhou existencí. Podle krajského soudu měl žalobce poprvé možnost seznámit se s obsahem napadeného rozhodnutí v rámci usnesení, kterým mu žalovaný odepřel nahlédnout do správního spisu, tj. dne 20. 9. 2022. Není přitom rozhodné, že žalobce v tento den neměl k dispozici napadené rozhodnutí jako takové, jelikož již ve zmíněném usnesení žalovaného byl shrnut i podstatný obsah napadeného rozhodnutí. Lhůta pro podání žaloby tak podle krajského soudu počala běžet dne 20. 9. 2022 a její konec proto připadl na 20. 11. 2022. Jelikož se jednalo o den pracovního klidu, bylo v souladu s § 40 odst. 3 s. ř. s. posledním dnem pro podání žaloby podání žaloby pondělí 21. 11. 2022, kdy byla žaloba skutečně podána, a tedy ji krajský soud vyhodnotil jako včasnou. Na tom nic nemění ani žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, příbuzného žalobce – Mgr. F. K. Přestože tomuto příbuznému žalobce byla dne 6. 6. 2022 poskytnuta anonymizovaná verze napadeného rozhodnutí, nelze podle krajského soudu z pouhého příbuzenského vztahu dovozovat seznámení žalobce s obsahem napadeného rozhodnutí, a to ani ve spojení se skutečností, že Mgr. F. K. byl po část územního řízení zástupcem žalobce. V době poskytnutí informace však tento vztah byl již přibližně 2 roky minulostí. [9] Po věcné stránce se krajský soud zabýval pouze jedinou ze žalobních námitek, a to, zda žalobce byl osobou, která mohla být stavebním záměrem přímo dotčena na vlastnickém právu, a tedy byli stěžovatelé a) a b) při ohlášení stavebního záměru povinni doložit jeho souhlas podle § 105 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Při posuzování věci vycházel krajský soud z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, č. j. 15 A 111/2020138, s jehož závěry se krajský soud plně ztotožnil. Městský soud v Praze v tomto rozsudku shrnul, že za osobu podle § 105 odst. 2 písm. f) stavebního zákona je nutno považovat každého, kdo splňuje podmínku sousedství se stavebním záměrem (přičemž pojem sousedství je nutno vykládat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, a nikoliv paušálně) a zároveň jeho vlastnické právo může být tímto stavebním záměrem přímo dotčeno. Prokázání dotčení vlastnického práva přitom není podstatné, pro účastenství ve smyslu § 105 odst. 2 písm. f) stavebního zákona postačuje i jen reálná potencialita takového dotčení. [10] Co se týká podmínky sousedství, ta je podle krajského soudu zjevně splněna, jelikož žalobce je podílovým spoluvlastníkem pozemků parc. č. XC a XD, jehož součástí je stavba rodinného domu, v k. ú. Stránice, přičemž stavba stěžovatelů a) a b) je od pozemku spoluvlastněného žalobcem vzdálená cca 10 m, od rodinného domu pak přibližně 20 m. S ohledem na blízkost stavebního záměru k nemovitostem žalobce v kombinaci s jeho velikostí (půdorys 21,5×25 m) měl krajský soud podmínku sousedství za prokázanou. [11] Ohledně potenciality dotčení vlastnických práv žalobce uvedl riziko ohrožení statiky jeho rodinného domu. S ohledem na rozsah stavby nelze tento závěr vyloučit, navíc v situaci, kdy samotní stěžovatelé odesílali účastníkům původního územního řízení dopis ze dne 17. 8. 2022, ve kterém toto potenciální riziko sami připustili. Obě podmínky pro povinnost stěžovatelů a) a b) předložit v rámci ohlášení stavby žalovanému souhlas žalobce podle § 105 odst. 2 písm. f) stavebního zákona jsou tak podle krajského soudu naplněny. 3. Kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení 3.1 Kasační stížnost stěžovatelů a) a b) [12] Stěžovatelé a) a b) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem a nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.]. V kasační stížnosti stěžovatelé a) a b) navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského