6 Afs 156/2023 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 156/2023- 29 - text  6 Afs 156/2023 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: NAVOS, a. s., IČO 47674857, sídlem Čelakovského 27, Kroměříž, zastoupena JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. 8 A 105/202269, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. 8 A 105/202269, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného. Požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout do 30 dnů od právní moci rozsudku o její žádosti o podporu podané dne 15. 6. 2018 na dotační projekt „Snížení emisí TZL na OS 92kt Hustopeče“, reg. č. CZ.05. 2. 32/0.0/0.0/17_089/0007353 (dále jen „projekt“) v rámci 89. výzvy operačního programu Životní prostředí 20142020 (dále jen „operační program“). [2] Žalobkyně k tomu v žalobě uvedla, že dne 15. 6. 2018 podala žádost o dotaci, která byla vyhodnocena po formální i věcné stránce jako přijatelná. Projekt získal v rámci hodnocení 107,48 bodů, tedy překročil minimální požadovanou hranici 30 bodů. Dne 24. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána k podání vyjádření ke shromážděným podkladům, čehož využila. Ani poté ovšem nebylo vydáno rozhodnutí o její žádosti. Dne 31. 5. 2022 proto požádala o přijetí opatření proti nečinnosti, tomuto podnětu však nebylo usnesením žalovaného ze dne 18. 7. 2022 vyhověno. Žalobkyně zdůraznila, že ačkoliv nemá právo na poskytnutí dotace, má právo na vyřízení žádosti v souladu se stanovenými pravidly. Jedním z nich je požadavek plynoucí z § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Žalovaný je však dlouhodobě nečinný, což má mimo jiné za následek, že se nemůže bránit proti případnému zamítavému rozhodnutí. [3] K argumentaci žalovaného obsažené v usnesení ze dne 18. 7. 2022 žalobkyně v žalobě uvedla, že audit Evropské komise č. REGC414CZ0133 týkající se možného střetu zájmů Ing. Andreje Babiše (žalobkyně patří do koncernu Agrofert) byl definitivně ukončen dne 5. 2. 2020, kdy bylo vyhotoveno české znění závěrečné auditní zprávy. V této souvislosti odkázala na rozsudek městského soudu ze dne 5. 10. 2020, č. j. 14 A 49/202079. Není pravda, že by po uvedeném datu přetrvávaly pochybnosti. Ani zařazení projektu do tzv. zásobníku, což je postup opírající se nanejvýš o interní pokyny a správní praxi, neodůvodňuje nečinnost žalovaného. To platí tím spíše, že žalovaný opakovaně podpořil i projekty s nižším bodovým hodnocením, které tak přeskočily projekt žalobkyně. Smyslem § 14n odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“), je stanovit nejzazší mez pro přijetí zamítavých rozhodnutí o nejpozději podaných (a proto stále nerozhodnutých) žádostech o dotaci. [4] Žalovaný v řízení před městským soudem uvedl, že na základě vyhodnocení podaných žádostí o dotaci byly podpořeny projekty, které dosáhly nejméně 109 bodů. Projekt žalobkyně získal jen 107,48 bodů, a proto nebyl podpořen, nýbrž zařazen do tzv. zásobníku, neboť obecně splňoval podmínky pro poskytnutí dotace. K tzv. zásobníku projektů žalovaný uvedl, že se v rámci administrace operačního programu běžně stává, že žadatelé nespolupracují při kompletaci podkladů pro vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo odstoupí od realizace projektu apod. V důsledku toho dochází k úspoře prostředků v operačním programu a vzniká prostor pro poskytnutí dotace dalším projektům, které původně podpořeny nebyly. Žalovaný za účelem snížení administrativní náročnosti proto nepřistupuje k vydání zamítavých rozhodnutí ihned po vyhodnocení podaných žádostí, nýbrž zařadí projekty, které splňují formální a věcné podmínky pro poskytnutí dotace, do tzv. zásobníku. V případě, že v operačním programu dojde k úspoře prostředků nebo jsou do něj přiděleny nové prostředky (např. převodem z jiných operačních programů), přizná žalovaný dotaci i původně neúspěšným žadatelům. Pokud by nepostupoval systémem tzv. zásobníku a žádosti ihned zamítl, byla by výzva operačního programu ukončena, aniž by byly vyčerpány všechny dostupné prostředky, a bylo by třeba vyhlásit výzvu novou. Žadatelé by museli podat nové žádosti (o těch původních by již bylo rozhodnuto), které by musely být znovu posouzeny a vyhodnoceny. Využití systému tzv. zásobníku umožňuje podle žalovaného § 14n odst. 1 rozpočtových pravidel, který stanoví lhůtu pro vydání zamítavých rozhodnutí při vyčerpání veškerých disponibilních prostředků určených pro dotace v rámci dané výzvy. [5] Žalovaný dále uvedl, že audit Evropské komise znemožňoval projekt žalobkyně vyjmout ze zásobníku za účelem jeho podpoření. Zpráva o auditu byla České republice zaslána v únoru 2020. Česká republika s jejími závěry nesouhlasila a rozporovala je prostřednictvím sdělení Evropské komisi, přičemž její finální vyjádření obdržela Česká republika až 18. 12. 2020. Závěry Evropské komise byly následně začleněny do národního metodického rámce, a to s účinností od 1. 2. 2021. Jakmile došlo k vyjasnění právní situace, přistoupil žalovaný k vyhodnocení přípustnosti žadatele (žalobkyně) odkrýváním vztahů v rámci svěřenských fondů ovládajících koncern Agrofert (poslední podklady získal žalovaný dne 6. 10. 2021). Žalovaný tedy nebyl nečinný. V říjnu 2021 proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu, jejichž výsledky jasně naznačovaly, že v krátkém časovém horizontu pravděpodobně dojde ke změnám v osobách veřejných činitelů dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Po vyjasnění otázky střetu zájmů nemohl být projekt žalobkyně podpořen z toho důvodu, že ve výzvě operačního programu nebyly k dispozici dostatečné prostředky. Nebylo ovšem možné vyloučit, že do něj budou převedeny další prostředky, proto nebylo vydáno zamítavé rozhodnutí, nýbrž projekt byl stále uchováván v tzv. zásobníku. Tento stav trval i ke dni vydání rozsudku městského soudu. Žalovaný připustil, že z tzv. zásobníku byly v minulosti vybrány k poskytnutí dotace projekty, které získaly méně bodů než projekt žalobkyně, ovšem bylo to v době, kdy žalovaný vyčkával na výsledky auditu Evropské komise a následně prováděl šetření k ověření střetu zájmů. [6] Žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalovaného označila za chybu, že si žalovaný při „přeskakování“ jejího projektu neponechal finanční rezervu na dobu, kdy bude definitivně posouzena její způsobilost získat dotaci. Žalovaný by se nedostal do situace, kdy nemá prostředky na poskytnutí dotace žalobkyni, ačkoliv v mezidobí podpořil hůře hodnocené projekty. [7] Městský soud v prvé řadě dovodil, že žaloba je ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), včasná. Ztotožnil se s názorem vyřčeným v rozsudku téhož soudu č. j. 14 A 49/202079. Uvedl, že rozpočtová pravidla nestanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí o žádosti. Obsahují pouze lhůtu pro vydání zamítavého rozhodnutí (§ 14n odst. 1), lhůta pro vydání kladného rozhodnutí je upravena toliko obecně v § 6 správního řádu. Z toho dovodil, že lhůta pro podání žaloby začala plynout vydáním usnesení žalovaného ze dne 18. 7. 2022, kterým nebylo vyhověno podnětu na ochranu proti nečinnosti. [8] Věcně městský soud žalobě vyhověl. Uvedl, že podle § 6 správního řádu měl žalovaný rozhodnout v přiměřené lhůtě, přičemž pojem „přiměřená lhůta“ má být vykládán v kontextu konkrétních okolností daného případu. K výkladu tohoto pojmu městský soud citoval tři odstavce rozsudku č. j. 14 A 49/202079. Z bodů 35 a 36 tohoto rozsudku vyplývá, že vyčkávalli žalovaný na závěr Evropské komise, který měl být výstupem jí provedeného auditu, nejednalo se o neodůvodněný průtah v řízení. Závěrečná zpráva Evropské komise však byla vydána v českém znění již 5. 2. 2020. Žalovaný měl tedy rozhodnout v přiměřené době po tomto datu (bod 37). Městský soud nadto poukázal na skutečnost, že pověřený zaměstnanec žalovaného při jednání uvedl, že finanční prostředky mohou být alokovány i do jiné výzvy, což jen potvrzuje, že byl žalovaný v době rozhodování městského soudu nečinný. Dospěl tedy k závěru, že žaloba je důvodná, a uložil žalovanému povinnost rozhodnout ve věci do 60 dnů od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu považuje městský soud za přiměřenou a dostatečnou. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [9] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Navrhuje rozsudek městského soudu zrušit z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Stěžovatel předně namítá, že městský soud nesprávně vyložil pojem „přiměřená lhůta“. Nelze jej to