6 As 226/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 226/2023- 33 - text  6 As 226/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) Ing. J. K. a b) Mgr. K. K., oba zastoupeni JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, Praha 10, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. června 2022 č. j. MZP/2022/550/552, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2023 č. j. 30 A 52/2022  67 takto: I. Kasační stížnost žalobců se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí (dále jen „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 14. března 2022 č. j. KRNAP 02234/2022 rozhodla, že žalobci provedli neoprávněný zásah na území Krkonošského národního parku tím, že na jaře roku 2021 provedli bez souhlasu terénní úpravy spočívající v navezení kameniva a vybudování cesty. Stavbou cesty poškodili přírodní stanoviště 6520 (Horské sečené louky) v kvalitě I, které je předmětem ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše a soustavy NATURA 2000. Prvostupňový správní orgán uložil žalobcům dle § 86 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (ve stručnosti) odstranit propojení komunikací i nově zřízenou cestu a povrch všech pozemků dotčených terénními úpravami ozelenit pokládkou zeleného sena sklizeného na okolních lučních porostech. [2] Proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu podali žalobci odvolání. Žalovaný v návětí uvedeným rozhodnutím pouze upřesnil popis neoprávněného zásahu žalobců na území Krkonošského národního parku, avšak po obsahové stránce rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) v návětí označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud napadené rozhodnutí považoval za přezkoumatelné, neboť se žalovaný vypořádal se všemi odvolacími důvody. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že správní orgány měly na žádost žalobců uskutečnit ústní jednání na místě samém ve spojení s ohledáním nemovité věci. Ze správního spisu krajský soud nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily pro nutnost nařídit ústní jednání. Žalovaný proto nepochybil, jestliže nenařídil ústní jednání na místě samém. K ohledání krajský soud uvedl, že předmětem řízení bylo zhodnocení, zda žalobci v rozporu se závazným stanoviskem vybudovali cestu. Tuto skutečnost provedené dokazování potvrdilo. Krajský soud se proto ztotožnil s neprovedením ohledání na místě samém, neboť nebylo sporu o skutkových okolnostech případu. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že uloženými opatřeními k nápravě došlo k překročení předmětu řízení. Písemným oznámením prvostupňový správní orgán žalobce, včetně odkazu na podrobnější interní šetření, informoval, že bylo zahájeno správní řízení o odstranění následků neoprávněného zásahu do krajiny. Tento zásah byl dostatečně specifikován popisem, nákresem i fotografiemi. Nápravná opatření na takto vymezený zásah do krajiny dle krajského soudu reagovala a nebyl jimi překročen předmět řízení. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítali, že požadavky prvostupňového správního orgánu na zajištění přístupu ke stavbě považují za objektivně nesplnitelné. Povolený přístup ke stavbě nebylo možné bez dodatečných terénních úprav zajistit. Stěžovatelé zvolili odlišnou méně zasahující možnost. Byli v dobré víře, že pokud realizují řešení, které je rozumné a které bude představovat menší zásah do krajiny, budou se pohybovat v mezích uděleného povolení. Zároveň namítali, že dle závazného stanoviska určité terénní úpravy mohli provádět. Stěžovatelé se pouze dopustili určité alternace oproti závaznému stanovisku, což vedlo k reálnému provedení a ke snížení míry dočasného zásahu do krajiny. [5] Stěžovatelé dále namítali, že dokazováním nebylo náležitě objasněno, zda všechny úpravy, které mají odstranit, realizovali právě oni či k nim dali pokyn. Tímto se krajský soud ani žalovaný nezabývali. Stěžovatelé také zpochybňovali, že řízení svým rozsahem neodpovídalo údajům v oznámení o zahájení správního řízení. Tento nedostatek krajský soud nemohl vypořádat pouze odkazem na možnost stěžovatelů nahlížet do správního spisu. [6] Stěžovatelé se v průběhu správního řízení opakovaně domáhali zkoumání příjezdové cesty přímo na místě samém. Jím chtěli docílit ověření reálných možností dopravy ke stavbě, neboť přezkoumání situace na místě považovali za nejefektivnější. Správní orgány k tomu nepřistoupily, což následně krajský soud nesprávně potvrdil. [7] Na závěr stěžovatelé uvedli, že jejich zástupce 27. června 2023 zaslal krajskému soudu rozsáhlé vyjádření. Dne 25. července 2023 obdrželi rozsudek, který je datován 27. června 2023. V rozsudku absentuje zmínka o tomto vyjádření, což stěžovatelé považují za přirozené, avšak pochybnosti u nich vyvolává časová prodleva s doručením rozsudku. Stěžovatelé proto požádali o prověření této okolnosti. [8] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Stěžovatelé měli povolení k rekonstrukci stavby, v rámci něhož se řešil i přístup ke stavbě. Bylo nesporné, že posuzované terénní úpravy přesahovaly oprávnění udělené závazným stanoviskem. Jiné varianty přístupu měli stěžovatelé projednat v příslušných povolovacích řízeních. Nemohou si automaticky nárokovat pro ně nejjednodušší řešení, které není akceptovatelné z hlediska ochrany přírody. Žalovaný dále uvedl, že veškeré posuzované úpravy byly předmětem řízení a realizovali je stěžovatelé, což potvrdilo provedené dokazování. To se týkalo i sjezdu ze silnice využívaného stavební technikou, přičemž návrh této trasy sami stěžovatelé dříve předložili. Nebylo ani zapotřebí nařizovat ústní jednání, neboť takový postup nebyl nezbytný ke zjištění stavu věci ani uplatnění práv účastníků. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [10] Podle § 16 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny platí, že na území národních parků mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí je zakázáno odstraňovat svrchní vrstvu půdy nebo provádět terénní úpravy, mimo staveb nevyžadujících územní rozhodnutí nebo územní souhlas a určených pro účely ochrany přírody, péče o zemědělské pozemky a lesy, turistiky, správy vodních toků, požární ochrany a záchranných prací, obrany státu a ochrany státních hranic, nebo mimo provádění údržby kulturních památek. [11] Podle § 86 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny platí, že kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, je povinen navrátit ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné. O možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody. Podle § 86 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán ochrany přírody uložit povinnému, aby provedl přiměřená náhradní opatření k nápravě. [12] Na úvod Nejvyšší správní soud uvádí, že je třeba respektovat předmět nynějšího řízení a okruh možných otázek, které je možné posuzovat. Předmětem nynějšího řízení je výhradně to, zda stěžovatelé realizací dočasné přístupové cesty k rekonstruované stavbě překročili rámec uděleného povolení a jaká opatření je možné uložit k nápravě takového zásahu do krajiny a jsouli účelná. Stěžovatelé podstatu kasační stížnosti založili na argumentaci, že povolený přístup ke stavbě byl jen obtížně uskutečnitelný, proto sami zvolili odlišnou a méně náročnou přístupovou variantu. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem i žalovaným k tomuto uvádí, že stěžovatelé touto argumentací cílili mimo rámec nynějšího řízení. [13] Předmětem nynějšího řízení nemohlo být, zda existovaly jiné (byť třeba i výhodnější) dočasné přístupy ke stavbě, jelikož jím je toliko to, zda stěžovatelé při realizaci dočasné přístupové cesty dodrželi podmínky stanovené správními orgány. Nedodržení podmínek vyplynulo z provedeného dokazování (zejména z pořízených fotografií). Sami stěžovatelé opakovaně uváděli, že dočasnou přístupovou cestu vybudovali odlišně od stanovených podmínek, neboť jimi zvolená varianta byla výhodnější. Potvrdili tak jednání, které jim správní orgány vytýkaly. Jejich argumentace o potřebě odlišné přístupové cesty oproti schválené variantě dočasné přístupové cesty proto v tomto řízení není relevantní. Měli ji uplatnit v příslušných povolovacích řízeních. Pokud správní orgány pravomocně stanovily určité podmínky, bylo povinností st