6 As 43/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 43/2023- 29 - text  6 As 43/2023 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Česká pošta, s.p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, sídlem Sokolovská 219, Praha 9, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedkyně Rady žalovaného ze dne 3. 6. 2021, č. j. ČTÚ61 013/2020603, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2023, č. j. 6 A 76/202131, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně dne 21. 6. 2019 vyplatila na pracovišti Kuřim 664 34 poštovní poukázku typu B č. 1448 znějící na částku 4 762 Kč, jejímž adresátem byl M. N., do rukou J. H., aniž jmenovaný předložil zmocnění k jednání za adresáta ve věci výplaty uvedené peněžní částky. Žalobkyně před vyplacením peněžní částky akceptovala občanský průkaz J. H. a také jeho podpis potvrzující převzetí částky. Adresát M. N. se následně neúspěšně domáhal výplaty poukázané částky, což byl nucen řešit podáním několika reklamací, a nakonec i oznámením na policii. Postup žalobkyně byl podroben kontrole, na jejímž základě žalovaný vydal dne 2. 11. 2020 pod č. j. ČTÚ40 625/ 2020637/IV.vyř.OnT. rozhodnutí, kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění do 29. 8. 2019, kterého se dopustila tím, že vyplatila poštovní poukázku typu B neoprávněnému příjemci, a tím porušila § 7 odst. 1 téhož zákona. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. [2] Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila rozkladem, který předsedkyně Rady žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Ztotožnila se se závěrem žalovaného, že žalobkyně uvedeným jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách. Skutkový stav věci považovala za řádně zjištěný a v této souvislosti odmítla účelovou argumentaci žalobkyně, že nedoložení zmocnění pro J. H., který neoprávněně převzal vyplacenou částku, ještě neznamená, že žalobkyně tímto zmocněním v den výplaty poukázané částky nedisponovala. Dle prohlášení adresáta poukázky M. N. žádné zmocnění neexistovalo a k vyplacení částky došlo bez jeho vědomí a svolení. Výši uložené pokuty předsedkyně Rady žalovaného považovala za přiměřenou. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí o rozkladu žalobou u Městského soudu v Praze. V žalobě namítala, že v daném případě nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách, neboť vyplacením poukázaných peněz jako věci druhově určené – byť neoprávněné osobě – není vyloučeno jejich následné vyplacení oprávněnému adresátovi poukázky. Právo na vyplacení poukázané peněžní částky tak nebylo postupem žalobkyně dotčeno, z tohoto důvodu tedy ani nemohlo dojít k zacházení s poukázanou peněžní částkou v rozporu se zákonem. Žalobkyně rovněž namítala, že se správní orgány nezabývaly možným excesem jednání jejího zaměstnance a s tím související nemožností přičítat toto jednání žalobkyni. [4] Městský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost plynoucí ze zákona o poštovních službách a poštovních podmínek tím, že poukázanou peněžní částku vyplatila neoprávněné osobě. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že pochybení žalobkyně bylo možno s ohledem na druhové určení věci následně napravit. Možnost nápravy toliko snižuje závažnost pochybení, které se promítlo do výše uložené pokuty. Městský soud rovněž odmítl argumentaci o nemožnosti přičítat pochybení konkrétního zaměstnance žalobkyni. V této souvislosti odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 213/201660. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Nezpochybnila, že vyplatila poukázanou peněžní částku neoprávněné osobě. Byla však přesvědčena, že pokud právo adresáta z uzavřené poštovní smlouvy na výplatu poukázané peněžní částky nepřestalo existovat, nemohlo dojít k porušení povinnosti vyplývající z § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách. Dle stěžovatelky by pochybení v zacházení s peněžní poukázkou nastalo pouze v případě, že by bylo zacházeno nikoli s penězi (jako s věcí druhově určenou), ale s právem adresáta na výplatu peněžní částky, jímž by došlo k omezení nebo zániku jeho práva. Ačkoli tedy stěžovatelčino jednání vedlo k obtížnějšímu a zdlouhavějšímu uplatnění práva adresáta z poštovní poukázky než při standardním průběhu služby, tato skutečnost dle stěžovatelky nezakládá rozpor s § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na rozdíl mezi poštovní zásilkou a poštovní poukázkou a větší ochranu poštovní zásilky s ohledem na její individuální povahu. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trval na svém závěru, že stěžovatelka nepostupovala v souladu se zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami [zejména čl. 66 odst. 13 písm. a)] tím, že vyplatila částku poukázanou poštovní poukázkou typu B neoprávněné osobě namísto adresátu poštovní poukázky. Na porušení této povinnosti dle žalovaného nic nemění skutečnost, že se jednalo o výplatu peněz jako věci druhově určené. Žalovaný upozornil, že na vznik stěžovatelčiny odpovědnosti nemá vliv skutečnost, že je možno škodlivý následek následně odstranit vyplacením částky oprávněnému adresátu. Nad rámec uvedeného pak doplnil, že v daném případě navíc k vyplacení částky oprávněnému příjemci nedošlo, neboť po uplatnění reklamace obdržel zamítavé stanovisko. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [8] V souzené věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda se stěžovatelka dopustila porušení povinnosti dle § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách, a naplnila tak znaky skutkové podstaty přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) téhož zákona tím, že vyplatila peněžní částku poukázanou poštovní poukázkou typu B neoprávněné osobě. [9] Podle § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených tímto zákonem. Poštovní služba zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci. Za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky (pozn: zvýraznění podtržením doplnil soud). [10] Podle § 2 písm. g) téhož zákona se dodáním rozumí vydání poštovní zásilky nebo výplata poukázané peněžní částky provozovatelem příjemci. Podle písm. f) téhož ustanovení je příjemcem adresát, popřípadě jiná osoba, které podle poštovní smlouvy má nebo může být vydána poštovní zásilka nebo vyplacena poukázaná peněžní částka. [11] Podrobné podmínky obsahující rozsah, povahu a způsob poskytování nabízených poštovních služeb určuje vyhláška č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování, a dále poštovní podmínky žalobkyně. Podle § 4 citované vyhlášky pro dodání služby peněžní částky poštovním poukazem platí, že poskytování služby poštovní poukaz účet  hotovost se peněžní částka předává provozovateli bezhotovostním převodem peněžních prostředků a provozovatel její převzetí stvrzuje. Výplata peněžní částky se uskutečňuje v hotovosti a příjemce převzetí peněžní částky potvrzuje (…). Čl. 66 bod 13 písm. a) poštovních podmínek pak stanoví, že poukázanou peněžní částku uloženou podle odstavce 7, 9 nebo 10 podnik vyplatí, jeli adresátem fyzická osoba, fyzické osobě, která způsobem podle čl. 64 odst. 1 prokáže, že je adresátem, a která převzetí poukázané peněžní částky potvrdí svým podpisem. Podle čl. 64 odst. 1 písm. a) poštovních podmínek (nazvaného jako Prokazování některých podmínek pro dodání) platí, že k prokazování jména a příjmení fyzické osoby, případně dalšího identifikátoru, např. data narození, lze použít, jdeli o českého občana, občanský průkaz vydaný v České republice, řidičský průkaz vydaný v České republice nebo cestovní doklad vydaný v České republice. [12] Podle § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách právo nakládat s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou má až do jejího dodání jen odesílatel; provozovatel může s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou zacházet jen v nezbytné míře a jen takovým způsobem, který je součástí poskytování poštovní služby. [13] Podle §