6 As 65/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 65/2024- 39 - text  6 As 65/2024 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Bc. M. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. 100686/2023/ KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 39 A 13/202340, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Zdeňku Burdovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce dne 19. 5. 2023 požádal svým jménem a jménem svého nezletilého syna O. P. Městský úřad Mělník (povinný subjekt) o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žádal o informace: 1) Jak bylo naloženo s emailovou schránkou x1? 2) Zda disponujete s obsahem emailové schránky x1? 3) Zda bychom mohli nahlédnout do emailové schránky x1 a vyhledat emailovou zprávu obdrženou dne 18. 6. 2020 19:02 hodin z emailové adresy x2 a opatřit si přílohu „P. O.docx“? V žádosti žalobce uvedl, že požaduje osobní poskytnutí informací a že informace budou použity pro účely trestního řízení (k podložení žalobcova trestního oznámení ohledně trestného činu maření spravedlnosti) a pro účely řízení o žalobě na ochranu osobnosti. [2] Povinný subjekt vydal dne 1. 6. 2023 rozhodnutí, kterým poskytnutí informací odmítl. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 6. 2023 toto rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že povinný subjekt je povinen přezkoumatelným způsobem rozhodnutí odůvodnit. [3] Povinný subjekt následně žádosti obou žadatelů rozhodnutím ze dne 29. 6. 2023 znovu odmítl. Odmítnutí opřel o § 11b ve spojení s § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť žadatelé požadovali informace, které povinný subjekt nemá. Zaměstnankyně povinného subjektu, o jejíž schránku se jednalo, už u povinného subjektu téměř čtyři roky nepracuje a emailové schránky jsou, včetně jejich obsahu, který není nijak archivován, mazány po šesti měsících po ukončení pracovního poměru. Povinnému subjektu žádný právní předpis neukládá povinnost archivovat emailové schránky zaměstnanců či jejich obsah. Povinný subjekt by se naopak dopouštěl přestupku, pokud by takové údaje o svých zaměstnancích zpracovával a měl je ve své moci déle, než jak je stanoveno jinými právními předpisy. Povinný subjekt zároveň uvedl, že žalobci umožnil nahlédnutí do spisu pod sp. zn. Om 0218/2012, který požadovanou emailovou korespondenci obsahuje. [4] Žalovaný k odvolání žalobce rozhodnutí povinného subjektu ze dne 29. 6. 2023 potvrdil a odvolání žalobce zamítl. [5] Proti rozhodnutí o odvolání brojil žalobce žalobou, v níž namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť nebylo doloženo úsilí povinného subjektu požadovanou informaci opětovně vytvořit. Žalobce namítal porušení § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím a § 2 písm. e) a o), § 3 odst. 1 písm. f) a odst. 5 a § 65 odst. 1 a 6 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. [6] Krajský soud shrnul, že předmětem žalobcovy žádosti o informace byly celkem tři otázky, avšak žalobní body směřovaly jen proti třetí z nich. Na první a druhou otázku ostatně povinný subjekt v prvostupňovém rozhodnutí odpověděl (sdělil, že emailová schránka x1 byla včetně jejího obsahu po 6 měsících od ukončení pracovního poměru Mgr. L. smazána), čímž žalobci poskytl příslušné informace. Jádrem projednávané věci tedy je, zda správní orgány v souladu se zákonem žalobci odmítly poskytnout přílohu „P. O.docx“ k emailové zprávě doručené dne 18. 6. 2020 v 19:02 hodin do emailové schránky x1 nahlédnutím do této emailové schránky. [7] Dále krajský soud uvedl, že žalobní argumentace se míjí s důvody odmítnutí požadované informace správními orgány, tedy s důvodem, že povinný subjekt neměl požadované informace a ani mu ze zákona neplynula povinnost je mít. [8] Krajský soud zdůraznil, že podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím lze žádost o informace odmítnout, jestliže povinný subjekt požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. [9] Pokud je povinnému subjektu doručena žádost o poskytnutí informací, povinný subjekt musí nejprve zkoumat, zda požadovanými informacemi fakticky disponuje, a to bez ohledu na to, jestli takovou povinnost má podle zákona. Pokud zjistí, že požadované informace má (i když je ze zákona shromažďovat nemusí), je povinen je žadateli poskytnout, nejednáli se o některou z výluk podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Skutečnost, zda měl povinný subjekt zákonem stanovenou povinnost danými údaji disponovat, je relevantní až v okamžiku, kdy povinný subjekt po šetření zjistí, že požadované informace skutečně nemá, jelikož byly vymazány nebo odstraněny. [10] Povinnost povinného subjektu opět vytvořit požadovanou informaci však nastupuje pouze za předpokladu, že povinný subjekt měl zákonem stanovenou povinnost touto informací disponovat. Žalobce však ani nezpochybňoval skutečnost, že povinný subjekt emailovou schránku x1 a její obsah smazal, tedy že již požadovanou informaci nemá. [11] Klíčová je tedy otázka, zda vůbec byl povinný subjekt ze zákona povinen mít požadované informace. V této souvislosti krajský soud zdůraznil, že žalobce požadoval konkrétní elektronický dokument („P. O.docx“) z emailové schránky (x1) bývalé zaměstnankyně povinného subjektu, přičemž tento dokument je dle argumentace žalobce obsahově odlišný od téhož dokumentu v listinné podobě založeného ve spise sp. zn. Om 0218/2012. [12] Krajský soud přisvědčil správním orgánům, že povinný subjekt neměl povinnost uchovávat obsah emailové schránky své zaměstnankyně po skončení jejího pracovního poměru. Taková povinnost mu neplynula ani z žalobcem uvedených ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě. Všechna tato ustanovení se týkají až samotného správního spisu, jehož obsah žalobce poskytnout nežádal (resp. mu byl poskytnut, ale žalobce se s tím nespokojil). Žalobci šlo o dokument (přílohu „P. O.docx“), a nikoliv o metadata ve smyslu § 2 písm. o) zákona o archivnictví a spisové službě. Argument, že šlo o metadata, tedy krajský soud shledal nepřiléhavým. Správní orgány mají povinnost uchovávat dokumenty a zachovávat integritu (neporušitelnost) obsahu digitálních dokumentů. To ale platí pro dokumenty založené a vedené v (elektronickém) spise, nikoliv pro obsah emailových schránek. Žalobce však výslovně požadoval přílohu emailu z emailové schránky bývalé zaměstnankyně. [13] Jeli správnímu orgánu doručen email [tj. dokument ve smyslu § 2 písm. e) zákona o archivnictví a spisové službě], správní orgán jej uchovává v souladu se zákonem o archivnictví a spisové službě a vyhláškou č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby. Doručené dokumenty včetně těch elektronických jsou správními orgány přijímány, evidovány a uchovávány v rámci listinných či elektronických spisů. Správní orgány nemají povinnost tyto dokumenty „duplicitně“ uchovávat ještě v emailových schránkách, do kterých byly doručeny. Naopak, pokud by správní orgány bezdůvodně uchovávaly obsah emailových schránek, mohly by se dopustit porušení předpisů o ochraně osobních údajů (zpracovávat osobní údaje lze jen za taxativně vymezených podmínek a ke stanoveným účelům, viz zejména čl. 5 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů), popř. by kontrolou emailových zpráv mohly zasáhnout do soukromí svých zaměstnanců (§ 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). [14] Krajský soud uzavřel, že povinný subjekt požadovanou informaci neměl a ze zákona mu ani nevyplývala povinnost ji mít. Odmítnutí žalobcovy žádosti tedy bylo v souladu s § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím. Z uvedených důvodů žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [15] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost podle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [16] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 3. 2024 a označeném jako blanketní kasační stížnost stěžovatel uvedl, že krajskému soudu vysvětlil, že v Mělníku se kromě poctivých sociálních pracovníků orgánu sociálněprávní ochrany dětí vyskytují i podvodní. Poukázal na zvláštnost řízení o informačních žalobách, která se může projevovat v úpravě rozložení t