7 Afs 310/2023 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 310/2023- 22 - text  7 Afs 310/2023 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo Merklín u Přeštic, se sídlem Družstevní 276, Merklín, zastoupený JUDr. Danielem Balounem, advokátem se sídlem Václavská 12, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 15 A 76/202242, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2022 č. j. MZE43271/202213111 (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „Fond“) ze dne 17. 2. 2022 č. j. SZIF/2022/0157925. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o dotaci (dále jen „žádost o dotaci“) v rámci dotačního podprogramu 20.A. „Zlepšení životních podmínek v chovu dojnic pro sledované období 2021“, která je poskytována podle Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2021 na základě § 1, § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), č. j. MZE37573/202118131 (dále jen „Zásady“). II. [2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud uvedl, že přestože žalobce formulář vytvořil, resp. nahrál do Portálu farmáře, k jeho doručení (vč. přiložených dokladů) Fondu nedošlo. Za nerelevantní považoval tvrzení, že Fond měl předmětný formulář k dispozici již tehdy, kdy byl tento formulář žalobcem do systému vložen a byl tzv. připraven k podání. Fond neměl možnost se seznámit s jeho obsahem, neboť je mu zpřístupněna pouze informace, že žadatel do systému nahrál podání. Zdůraznil, že v Portálu farmáře je za tímto účelem vytvořena srozumitelná ikona „Podat žádost“, po jejímž stisknutí je teprve proces doručení dokumentů završen. I kdyby měl Fond možnost nahlédnout do rozpracovaných podání, nemůže za žadatele, který má možnost své podání před jeho odesláním měnit a opravovat, předjímat, zda se jedná o konečnou verzi podání. Žalobce si musel být vědom, jakým způsobem má formulář s doklady Fondu doručit, neboť sám v žalobě uvedl, že „u obou podání, jak ohledně žádosti, tak ohledně dokladů, postupoval stejně“ a měl tedy očekávat potvrzení o přijetí. Za nepřiléhavý soud považoval odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, neboť žadatel formulář řádně neodeslal, čímž neučinil finální krok pro podání formuláře s doklady prokazujícími nárok na dotaci. [3] Za nedůvodnou považoval též námitku, že žalovaný (Fond) měl postupem podle § 3 odst. 4 zákona o zemědělství žalobce vyzvat k odstranění vad žádosti o dotaci, neboť žádost o dotaci je samostatným podáním odlišným od dokladů prokazujících nárok na dotaci. Samotná žádost o dotaci sice musí obsahovat povinné přílohy (s termínem do 30. 9. 2020), nejedná se však o doklady prokazující nárok na dotaci (s termínem od 1. 10. 2021). Nepřehlédl, že § 3 odst. 4 zákona o zemědělství upravuje lhůtu (30 dní od doručení žádosti o dotaci), ve které je správní orgán povinen vyzvat žadatele k odstranění vad podání. Uvedená lhůta dle městského soudu uplynula dříve, než počala běžet lhůta pro podání formuláře s doklady. Dvoufázovost řízení pak vychází z podstaty dotací, kdy je po podání žádosti o dotaci nutno následně prokázat, že žadatel ve sledovaném období skutečně splnil podmínky stanovené pro poskytnutí dotace. [4] K námitce o nevstřícném postupu Fondu městský soud uvedl, že ji nelze vykládat jako povinnost správního orgánu předjímat za účastníka řízení jeho vůli a domýšlet, jaké kroky by tento účastník mohl v řízení učinit. Současně shledal lichou argumentaci, že Zásady jsou podzákonným předpisem rozporným se zákonem. III. [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Trval na tom, že veřejná správa je službou veřejnosti a bylo povinností Fondu pomoci stěžovateli odstranit nedostatky podání. Správní orgány i městský soud se tomuto rozporu s ústavními principy a zákonem vyhnuly právě aplikací podzákonných Zásad ministerstva. I kdyby Zásady stanovily přesná pravidla pro doručení podání, nic to nemění na zákonné povinnosti vyzvat k odstranění nedostatků podané žádosti. O kolizi Zásad se zákonem svědčí i to, že došlo v tomto směru k novelizaci zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu). Pakliže stěžovatel podal dne 1. 9. 2020 řádnou žádost o poskytnutí dotace, a k této žádosti měl nejpozději do 1. 11. 2021 podat formulář s příslušnými doklady prokazujícími nárok na dotaci, který byl prokazatelně v Portálu formuláře vytvořen, nemohla vzniknout pochybnost o stěžovatelově úmyslu tento proces dovršit. Pokud by i přesto jakákoliv pochybnost vyvstala, měl být stěžovatel vyzván k odstranění vad podání. Za dané situace bylo zcela důvodné předpokládat, že při práci s informačním systémem fondu nastal nějaký problém. Otázku dvoufázovosti řízení pokládal za irelevantní. [6] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by byl odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, nepřiléhavý. Doručování v rámci portálu formuláře probíhá pouze mezi uživatelem a Fondem, čímž se informační systém stává pomyslným poštovním doručovatelem. Jestliže stěžovatel nahrál do systému formulář s doklady prokazujícími nárok na dotaci, předal tím zásilku poštovnímu doručovateli Fondu. Dokonce i městský soud ve vztahu k ikoně „Podat žádost“ hovořil toliko o završení procesu doručení dokumentu do disponibilní sféry Fondu. Dodal, že tvrzení o nemožnosti poznání obsahu zásilky nebylo prokázáno. [7] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. IV. [8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a vyjádřil se k jednotlivým kasačním námitkám. Uvedl, že předložená argumentace pouze opakuje argumentaci uvedenou ve správní žalobě. Odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění rozsudku městského soudu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Pouze jeli napadený rozsudek přezkoumatelný, může Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému hodnocením uplatněných námitek. Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200875). Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Argumentace městského soudu je řádně a logicky odůvodněna, přičemž tyto závěry mají oporu jak ve správním spise, tak v platné právní úpravě. Nadto je třeba dodat, že stěžovatel k námitce směřující do nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nic neuvedl. Pouze polemizoval s odůvodněním napadeného rozsudku. Není úkolem soudu, aby tyto nekonkrétní argumenty stěžovatele sám dotvářel či vyhledával, neboť by tím plnil funkci stěžovatelova advokáta a porušil by princip rovnosti zbraní (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 24. 08. 2010 č. j. 4 As 3/200878). [12] Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního