7 As 220/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 220/2024- 48 - text  7 As 220/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Základní umělecká škola Folklorika Praha, s.r.o., se sídlem Pod dráhou 1638/7, Praha 7, zastoupena Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem Nad Vývozem 4828, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 14 A 64/2022157, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 29. 6. 2022, č. j. MSMT5252/20225, byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 12. 2021, č. j. MSMT27384/20219, jímž bylo rozhodnuto o výmazu základní umělecké školy, jejíž činnost vykonává žalobkyně, z rejstříku škol a školských zařízení (dále jen „školský rejstřík“) podle § 150 odst. 1 písm. f) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Důvodem pro výmaz byla skutečnost, že žalobkyně uvedla v žádosti o zápis školy do školského rejstříku nepravdivé údaje, které se vztahovaly ke třem místům poskytování vzdělávání (z celkových deseti), na adresách Chlupova 1800/6, Praha 5  Stodůlky, Pod strašnickou vinicí 623/23, Praha 10  Strašnice a V bytovkách 803/12, Praha 22 – Uhříněves (dále jen „rozporovaná místa poskytování vzdělávání“). II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí ministra žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 14 A 64/202286, napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodnou shledal jedinou námitku, a to, že se žalovaný nedostatečně zabýval výkladem neurčitého právního pojmu „nesprávné údaje rozhodné pro povolení zápisu školy nebo školského zařízení“. Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 7 As 149/202328, tento rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že žalovaný se k otázce „rozhodných údajů“ vyjádřil, a jeho rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné. Městský soud následně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 14 A 64/2022157. [3] Městský soud neshledal důvodnou námitku nicotnosti z důvodu absence konkrétního data uvedeného v záhlaví napadeného rozhodnutí, kterou vyvrátil s poukazem na skutečnost, že toto rozhodnutí nese digitální podpis ministra obsahující časové razítko a jako takové splňuje zákonné náležitosti. Městský soud nepřisvědčil ani námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ministra pro absenci důvodů. Pro správní rozhodnutí vydaná v obou stupních bylo podstatné, že žalobkyně se žádostí předložila listiny, jež neobsahovaly správné (ve významu pravdivé) údaje, což žalovaný ověřil dotazem u dotčených ředitelů domů dětí a mládeže, kteří popřeli, že sporné nájemní smlouvy podepsali. Již to samo o sobě stačí k tomu, aby obstál závěr, že sporné smlouvy neobsahují správné údaje. Obsah čestného prohlášení nemůže zhojit nedostatek pravosti podpisů na sporných smlouvách. Žalobkyně vyjma čestného prohlášení nepředložila žádný jiný důkaz o tom, že skutková zjištění neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Námitku nesprávného právního posouzení a tvrzeného znemožnění nápravy prostřednictvím výmazu rozporovaných míst poskytování vzdělávání městský soud odmítl s tím, že žalobkyní naznačené řešení není možné, neboť jí prezentovaný výklad školského zákona je nesprávný. V projednávané věci neexistuje mezera v zákoně, proto nelze využít předestřenou analogii s § 148 odst. 3 školského zákona. Současně platí, že školský zákon chápe místa, kde se poskytuje vzdělávání, ne jako určité oddělitelné „pobočky“, ale jako základní a nedílnou součást zapsané školy coby vzdělávací instituce jako celku. Od místa, kde se uskutečňuje vzdělávání, se odvíjí určení celkové kapacity školy. Máli škola zapsaných více míst, na nichž poskytuje vzdělávání, tyto jsou součástí jednotné struktury školy. Každé z několika míst vzdělávání, o jejichž zapsání škola usiluje, je tedy nedílnou součástí žádosti jako celku. Námitku nepřerušení řízení o výmazu školy z důvodu souběžného vedení řízení o žádosti o výmaz rozporovaných míst poskytování vzdělávání městský soud odmítl s tím, že následným odstraněním údajů o místech, jichž se týkají sporné smlouvy, nemůže dojít ke zhojení závadného stavu, jenž vznikl již zápisem do školského rejstříku. Námitku nepřiměřenosti a tvrdosti postupu i přes skutečnost, že vzdělávací činnost na ostatních místech funguje, městský soud odmítl s poukazem na rozsudek ze dne 20. 5. 2021, č. j. 3 As 107/201938, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o výmazu konkrétní školy z rejstříku z důvodu, který má ryze individuální charakter, nepředstavuje opatření, které by spadalo pod esenciální jádro čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukaz žalobkyně na kvalitu vzdělávání, jíž se zabývala i Česká školní inspekce, městský soud pak odmítl s tím, že tato nesouvisí s důvody pro provedení výmazu žalobkyně z rejstříku. [4] Městský soud nově neshledal důvodnou ani námitku nesprávného výkladu neurčitého právního pojmu „rozhodné údaje“. Městský soud v daném kontextu uvedl, že objektivně neplatnými smlouvami žalobkyně dokládala užívací právo k prostorám pro vzdělávání [§ 147 odst. 1 písm. g) školského zákona]. Neplatnost těchto smluv zpochybnila také vlastní údaje o místech poskytování vzdělávání, které k žádosti žalobkyně žalovaný zapsal do rejstříku [§ 144 odst. 1 písm. g) školského zákona]. Uvedlali žalobkyně žalovaného v omyl tím, že místo sedmi doložených míst požadovala zápis pro další tři vadně deklarovaná místa, žalovaný nemohl její žádosti vyhovět tak, jak učinil rozhodnutím o zápisu ze dne 1. 7. 2021, tzn. co do rozsahu zapsaných míst i stran rozsahu přidělené kapacity. Městský soud přisvědčil žalovanému, že na počet a lokalizaci míst vzdělávání, o jejichž zapsání žadatel usiluje, je třeba hledět komplexně. Jednotlivá místa poskytování vzdělávání, o jejichž zápis žadatel žádá, nelze oddělovat od celku. Ostatně i proto se zapisuje celková kapacita udělená škole, nikoli kapacita ke konkrétním místům. Žalovaný při posuzování žádosti musí mj. hodnotit, zda žádost o zápis koresponduje s dlouhodobým záměrem vzdělávání [§ 148 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 3 školského zákona]. Úkolem žalovaného je pečlivě zvažovat a průběžně vyhodnocovat kapacitu školských zařízení napříč územím České republiky, mj. také včetně jejich dostupnosti. Musí tak činit ve vztahu k jednotlivým věkovým kohortám, u nichž také vyhodnocuje dojezdovou vzdálenost do škol. Tím pečuje o to, aby na území České republiky vznikla dostatečně hustá síť škol, která uspokojí poptávku po vzdělávání. Tento úkol ovšem žalovaný nemohl řádně splnit, uvedlali žalobkyně nesprávný (nepravdivý) údaj o místech, na nichž bude vzdělávání poskytovat. Nadto nejednalo se pouze o jedno místo, ale hned o tři místa z deseti, jejichž zápisu žalobkyně neoprávněně dosáhla. Proto je lichou výtka, že žalovaný nemohl žalobkyni vymazat, pokud měla správně zapsáno alespoň jedno místo, kde poskytovala vzdělávání. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně údajně mohla naplnit jí přidělenou kapacitu na zbývajících sedmi místech. Městský soud proto uzavřel, že pro řádné vyhodnocení žádosti o zápis školy, zejména s ohledem na alokaci vhodné vzdělávací kapacity, musí žalovaný mít možnost pracovat se skutečnými místy pro poskytování vzdělávání. A ne místy smyšlenými či doloženými neplatnými smlouvami. Na tom nic nemění výtka, že vzdělávací kapacita se nezapisuje ve vztahu k jednotlivým místům, resp. k jejich počtu, ale k škole jako celku. [5] Na závěr pro úplnost městský soud dodal, že námitka porušení zásady dvouinstančnosti správního řízení, i pokud by ji žalobkyně vznesla včas, není důvodná. Stěžejní okamžiky odůvodnění svědčící pro výmaz žalobkyně z rejstříku škol a školských zařízení plynou jak z napadeného rozhodnutí, tak z prvostupňového rozhodnutí. Městský soud neshledal, že by ministr extenzivně „opravoval“ odůvodnění prvostupňového rozhodnutí či toto odůvodnění zcela nahradil. III. [6] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatelka předně namítla nepřezkoumatelnost prvostupňového správního rozhodnutí, neboť žalovaný nedostál požadavkům kladeným na aplikaci neurčitého právního pojmu „rozhodný údaj pro zápis“. Rovněž nepřezkoumatelný je i samotný závěr žalovaného v prvostupňovém rozhodnutí