7 As 333/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 333/2023- 39 - text  7 As 333/2023 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Blue Style, a. s., se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1, zastoupená Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Milevská 2094/3, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 17 A 79/202334, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 17 A 79/202334, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2023, č. j. ČOI 35572/23/O100/Sy/Št, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Michala Hanzlíka, advokáta. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2023, č. j. ČOI 35572/23/O100/Sy/Št, žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ze dne 6. 10. 2022, jímž Inspektorát České obchodní inspekce Středočeský a Hl. m. Prahy (dále též „prvostupňový orgán“ nebo „správní orgán 1. stupně“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále též „kontrolní řád“). Žalobkyně se měla přestupku dopustit tím, že neposkytla prvostupňovému orgánu jako kontrolnímu orgánu součinnost spočívající v předložení dokumentu – nabídky zájezdu, na jehož základě došlo dne 23. 8. 2021 k uzavření smlouvy o zájezdu č. 01908711, a to opakovaně. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též “městský soud”), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že spor mezi účastníky řízení spočívá zejména v rozdílném výkladu pojmu nabídka zájezdu, který použil prvostupňový orgán ve výzvách k součinnosti. Žalobkyně tento zredukovala pouze na návrh, na základě kterého byla uzavřena smlouva o zájezdu č. 01908711 ve smyslu § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.”). Nabídka zájezdu je však v oblasti cestovního ruchu zažitý a užívaný pojem, jenž je spojen s nabídkou zájezdu obsahující informace ve smyslu § 9a zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu (dále též „zákon o cestovním ruchu“). Vzor smlouvy, který žalobkyně k výzvě předložila, tyto informace neobsahoval a odkazoval na další dokumenty. Nesplňoval tak zákonné požadavky na nabídku zájezdu ve smyslu § 2524 o. z. ve spojení s § 9a zákona o cestovním ruchu. Žalobkyně v žalobě sice popsala kontraktační proces s tím, že vzor smlouvy představoval konkrétní nabídku, netvrdila však, že vzor smlouvy sám o sobě splňoval zákonné požadavky na nabídku zájezdu. Městský soud dodal, že prvostupňový orgán s žalobkyní komunikoval řádně a srozumitelně, neboť i samotný pojem nabídka zájezdu není podle soudu neurčitý. Žalobkyni coby podnikatelce v cestovním ruchu musí být jeho obsah znám, respektive jí musí být známy její povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení o. z. a zákona o cestovním ruchu. Městský soud neshledal, že by žalobkyně byla zkrácena na svých právech podle § 36 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „s. ř.”). Nepřisvědčil ani námitce, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Přitom vzal v potaz, že žalobkyně po většinu správního řízení poskytovala součinnost, nevyhověla však řádné výzvě k předložení nabídky zájezdu. To mělo za následek nemožnost pokračovat v kontrole zaměřené na prověření postupu žalobkyně vůči spotřebiteli. Podle městského soudu nedošlo ze strany správního orgánu ani k nepochopení kontraktačního procesu žalobkyně či k nesprávnému definování požadavku. Uložená nízká výše pokuty odpovídající 5 % horní hranice sazby reflektuje právě fakt, že žalobkyně jinak svou povinnost součinnosti plnila, což snížilo závažnost jejího jednání. III. [3] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Správní orgány a soud se podle ní dopustily technicistního zjednodušení věci a v důsledku toho vydaly nespravedlivá a nezákonná rozhodnutí. Městský soud popsal klíčové skutkové okolnosti zjednodušeně a zkratkovitě. Pominul, že stěžovatelka na obě žádosti prvostupňového orgánu reagovala, vyjádřila se k nim a snažila se uloženým požadavkům plně vyhovět. Městský soud se zaměřil na výklad pojmu nabídka zájezdu, avšak text žádostí byl ve skutečnosti širší („nabídka zájezdu, na jejímž základě došlo dne 23. 8. 2021 k uzavření smlouvy o zájezdu“). Pouze zaslaný vzor smlouvy přitom obsahoval všechny náležitosti a konkrétní parametry, na jejichž základě mohla být uzavřena konkrétní smlouva o zájezdu. Jeho předložením tak splnila požadavek uvedený v žádostech. Městský soud podle stěžovatelky zaměňuje plnění zákonné informační povinnosti s náležitostmi smlouvy o zájezdu, resp. nabídky. Vzor smlouvy jakožto nabídkový dokument přitom obsahuje všechny podstatné náležitosti podle § 2527 a § 2528 o. z. pro to, aby mohla být platně uzavřena smlouva o zájezdu. Neobstojí závěr soudu, že vzoru smlouvy musela předcházet nabídka zájezdu, neboť konkrétní nabídka s cenou byla vygenerována až na základě parametrů zadaných zákazníkem do webového formuláře. Soud se měl proto zabývat textem výzvy jako celkem ve spojení se skutkovými okolnostmi, nikoliv pouze výkladem pojmu nabídka zájezdu. Stěžovatelka nadto nesouhlasí s výkladem tohoto pojmu ze strany městského soudu ani s tím, že se jedná o běžně používaný pojem, jenž je spojen s informacemi podle § 9 zákona o cestovním ruchu. Takový pojem nepoužívá daný zákon ani o. z. [4] Podle stěžovatelky pochybil městský soud i při posouzení materiální stránky přestupku. Stěžovatelka po celou dobu kontroly poskytovala prvostupňovému orgánu součinnost, a činila tak vše, aby zákonné povinnosti splnila. Neměla v úmyslu zadržet žádné požadované dokumenty. V této souvislosti také připomněla, že mezi základní principy správního práva patří zásady dobré správy, ekonomie řízení a preference smírného odstranění sporů. Prvostupňový orgán se měl tedy nejprve pokusit odstranit rozpory smírným způsobem. Namísto pokračování v komunikaci a objasnění / upřesnění / doplnění požadavku však prvostupňový orgán přistoupil k okamžitému ukončení kontroly a sankci. Navíc nemohla mít absence právě daného dokumentu tak fatální následky pro průběh kontroly. [5] Pro výše uvedené navrhla stěžovatelka zrušit rozsudek městského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě. Dodala, že z obsahu vzoru smlouvy jednoznačně vyplývá, že se jedná o objednávku spotřebitele vytvořenou na základě nabídky stěžovatelky, která této objednávce předcházela. Právě informace poskytnuté spotřebiteli před vytvořením objednávky jsou nabídkou zájezdu, která byla po stěžovatelce požadována. Tato byla pro kontrolní orgán podstatná, neboť účelem kontroly bylo mimo jiné prověření splnění informačních povinností podnikatele. Následkem neposkytnutí požadované součinnosti tak nemohl pokračovat v kontrole. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [7] Stěžovatelka předložila k vyjádření žalované repliku, v níž se podrobněji věnovala pojmu nabídka a jeho odlišení od informací předložených zákazníkovi před vytvořením objednávky. Zdůraznila, že prvostupňový orgán nedostatečně konkretizoval jím použitý pojem nabídka zájezdu, respektive nespecifikoval, jaký konkrétní dokument od stěžovatelky přesně požaduje (informace z billboardu, ústní doporučení, informace z jednání na pobočce atd.). Poukázala na judikaturu k smírnému odstranění rozporu a dodala, že podle databáze žalované jsou za obdobné přestupky běžně ukládány pokuty v řádech jednotek tisíc korun. VI. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost je důvodná. [10] Podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich platí, že přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejdeli o trestný čin. [11] Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2. [12] Podle § 10 od