7 As 5/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 5/2023- 39 - text 7 As 5/2023 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: AMC Networks Central Europe s. r. o., se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zastoupena JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Voršilská 10, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 A 15/2021155, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalované ze dne 8. 12. 2020, č. j. RRTV/16654/2020loj, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 60 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“). Dopustila se jej tím, že dne 28. 3. 2020 odvysílala v čase od 15:40:21 do 17:35:14 hodin na programu Film Mania (Maďarsko) pořad A préda (Nebezpečná kořist), čímž porušila povinnost nezařazovat v době od 6:00 hod. do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, konkrétně tím, že „uvedený film, který byl odvysílán v úseku, kdy mohou být u obrazovky děti i bez přímého dohledu rodičů, obsahoval výrazně realistické a emotivně působící násilné scény. Nejvýraznějšími případy byla scéna zákeřného napadení muže zezadu s použitím šroubováku zabodnutého do ucha, dále scéna výrazně krvavé rvačky přesily tří mužů proti jednomu, který se bránil mimo jiné vytržením kusu masa zuby z krku jednoho z útočníků a několikanásobným naražením hlavy dalšího útočníka na zeď, a pak smýkáním jeho hlavy velkou silou po drsné zdi, takže za ní zůstávala široká krvavá šmouha, dále scéna nečekaného zavraždění starce deviantním sériovým vrahem zabodnutím zahradnických nůžek do břicha a scéna vraždy dívky deviantním sériovým vrahem zpracovaná sice s potlačenou vizuální explicitností, ale silně emotivním způsobem. V násilných scénách bylo patrné silné fyzické i psychické utrpení postav, tyto scény vyvolávaly pocity stísněnosti, nejistoty a strachu, byly zpracovány výrazně sugestivně, a především u menších dětí mohly vyvolat psychický otřes a následné trvalejší stavy úzkosti. Scény zobrazovaly situace, jež mohou mít u dětských diváků potenciál snižovat citlivost k projevům násilí. Pořad tak mohl ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých.“ Za přestupek byla žalobkyni v souladu s § 60 odst. 7 písm. c) zákona o vysílání uložena pokuta ve výši 500 000 Kč. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 A 15/2021155. [3] Městský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek odůvodnění, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná, neboť napadené rozhodnutí je dostatečně a zcela srozumitelně odůvodněno a žalovaná se v něm náležitě vypořádala se všemi zásadními námitkami žalobkyně. [4] Důvodnou městský soud neshledal ani námitku žalobkyně, že hodnocení pořadu A préda bylo žalovanou provedeno subjektivně, jednotlivé scény byly hodnoceny izolovaně, bez ohledu na kontext snímku a jeho vyústění. K tomu uvedl, že žalovaná je kolektivním orgánem, přičemž na každém rozhodnutí se musí shodnout její většina, čímž je zajištěna nutná míra objektivity rozhodování. V případě jejích členů se navíc jedná o odborníky na problematiku médií, čímž by měla být objektivita rozhodování ještě dále posílena. Jdeli o posouzení vlivu obsahu vysílaného pořadu na fyzický, psychický a morální vývoj dětí a mladistvých, měl by jej být schopen provést každý s běžnými znalostmi a praktickými zkušenostmi získanými školním vzděláním, výchovou a životními prožitky, a to s výjimkou složitých hraničních případů. Ve vztahu k pořadu A préda však městský soud neshledal žádné důvody se domnívat, že by se mělo jednat právě o takovýto případ. Podle názoru městského soudu žalovaná posuzovala pořad nejen v jednotlivostech nejproblematičtějších scén, ale zabývala se také jeho celkovým vyzněním. Městský soud konstatoval, že podstatné scény pořadu se skutečně vyznačují nebývalou hrubostí, intenzitou násilí a děsivostí v takové míře, která naplňuje možnost ohrožení psychického vývoje dětí a mladistvých, bylyli vysílány v denní době, v níž to zákon o vysílání zapovídá. Scény popsaného charakteru se navíc v pořadu opakují, žalovanou byly jako nejvýraznější popsány čtyři, což lze považovat za intenzivní zařazení nevhodných scén. Městský soud dále uvedl, že subjektivní vnímání posuzovaného pořadu různými dětmi či mladistvými může být odlišné s ohledem na jejich individuální vývoj, vyspělost, věk nebo prostředí v rodině. K naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku, za nějž byla žalobkyně potrestána, však zcela postačí, jeli zde dána pouhá možnost ohrozit určitým pořadem fyzický, psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých, ba dokonce postačí i to, neníli taková možnost principiálně vyloučena, byť jen u určité části dětské populace, aniž by bylo nutno prověřovat případy přímého negativního dopadu na konkrétní děti či mladistvé. [5] Důvodnými městský soud neshledal ani argumenty žalobkyně, že dodržování zákonné povinnosti stanovené v § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání zajišťuje prostřednictvím vlastního systému hodnotitelů. Samotná existence daného systému nemůže žalobkyni z porušení předmětného ustanovení jakkoliv liberovat. Navíc zůstává otázkou, zda je systém žalobkyně v tomto směru nastaven dostatečně efektivně, když za porušení předmětného ustanovení zákona o vysílání nebyla sankcionována poprvé. [6] Městský soud odmítnul také námitky žalobkyně stran nesrozumitelnosti úvah žalované o stanovení výše uložené sankce. V napadeném rozhodnutí žalovaná zohlednila všechna relevantní zákonná kritéria pro stanovení výše pokuty, podrobně se zabývala jednotlivými polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi případu a v souladu se základy logického myšlení uvážila v mezích správního uvážení a přezkoumatelným způsobem o tom, proč žalobkyni za odvysílání pořadu A préda uložila sankci ve výši 500 000 Kč. Městský soud rovněž konstatoval, že úvahy žalované při ukládání pokuty žalobkyni byly dostatečně podepřené, nevykazují žádný exces ani prvky svévole. Pokud jde o výši uložené sankce, městský soud uvedl, že ji vzhledem k okolnostem posuzovaného případu nelze označit za nepřiměřenou, neboť byla uložena ve výši 5 % stanoveného zákonného rozmezí. Podle městského soudu nemůže ani obstát námitka žalobkyně stran porušení zásady legitimního očekávání. Žalovaná nemohla založit legitimní očekávání žalobkyně, resp. porušit zásadu uvedenou v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tím, že žalobkyni uložila vyšší sankci, než jaké ukládala v minulosti. Žalovaná je totiž povinna hodnotit každý případ porušení zákona jednotlivě a přihlédnout přitom k okolnostem každého případu zvlášť. Z žalobkyní zmiňovaných příkladů nelze dovodit, že by jí byla uložena pokuta jakkoliv vybočující z rozhodovací praxe žalované, tím méně pak mimo zákonem stanovené rozmezí možné výše sankce. Městský soud zdůraznil, že nelze srovnávat posuzovaný případ s žalobkyní předestřenými přestupky, neboť každý odvysílaný pořad, za který žalovaná v minulosti uložila pokutu, obsahuje jiné scény, které mají odlišnou závadnost, byl odvysílán v jiném čase atd. Stejně tak okolnosti na straně pachatele a veškeré další okolnosti případu nemohou být nikdy stejné, tedy zcela srovnatelné. Skutečnost, že žalovaná uložila žalobkyni vyšší pokutu, než jakou v minulosti ukládala za obdobné přestupky, neznamená, že by nutně musela vybočit ze své rozhodovací praxe. Ukládáli žalovaná s ohledem na vývoj rozhodovací praxe v podobných věcech a vyšší společenské povědomí o trestnosti takového jednání postupem času vyšší pokuty, je takový postup legitimní, pokud žalovaná zároveň řádně odůvodní zvolenou výši pokuty s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu. Hlavním kritériem při určování přiměřené výše pokuty pak není primárně skutková podstata správního deliktu, nýbrž intenzita skutkových okolností, jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. III. [7] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. a) s. ř. s. [8] Stěžovatelka uvedla, že žalovaná nikterak neodůvodnila, proč se v napadeném rozhodnutí odchýlila od své rozhodovací praxe a proč, resp. v čem považuje dotyčný pořad a jeho obsah za natolik závažnější, že je nutné za jeho odvysílání udělit sankci ve výši podstatně přesahující