8 As 108/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 108/2024- 35 - text  8 As 108/2024-38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: GlobeDay s.r.o., se sídlem Na Větrově 152/14, Praha 4, zast. Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalované: obec Brandýsek, se sídlem Slánská 62, Brandýsek, zast. Mgr. Jaroslavem Vajglem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 35, Brandýs nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, čj. 54 A 15/2023-83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud věnuje tomu, zda lze nepřijetí územního plánu (jeho změny) považovat za nezákonný zásah ve smyslu soudního řádu správního. Spor se zde týká toho, zda dochází k přímému dotčení žalobkyně na jejích právech, pokud žalovaná obec dlouhodobě nečiní kroky k přijetí změny územního plánu, který by odpovídal požadavkům stanoveným v protipovodňovém opatření vodoprávního úřadu, i přes to, že žalobkyně podala návrh na změnu územního plánu podle § 44 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Nejvyšší správní soud se zabývá především tím, zda je dosavadní judikatura tohoto soudu použitelná i v této věci. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně vlastní v katastrálním území žalované několik pozemků. V roce 2008 spolu uzavřely „plánovací smlouvu“, podle které měla žalobkyně na těchto pozemcích začít stavět a žalovaná měla k plánovaným stavbám zajistit či být nápomocná při budování infrastruktury. [3] Magistrát města Kladna, odbor životního prostředí, vydal dne 30. 11. 2015 pod čj. OŽP/3808/15-18/JM opatření obecné povahy, kterým vymezil záplavové území a jeho aktivní zónu pro Týnecký potok [podle § 66 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)]. Pro pozemky nacházející se v záplavovém území z toho vyplývá řada omezení, především jde-li o umisťování staveb. Některé z pozemků, které žalobkyně v katastrálním území žalované vlastní, se nachází právě v takto vymezeném záplavového území. Pro celé území žalované však platí územní plán z 25. 1. 2012, čj. 1/2012/OOP, který nebyl aktualizován – je tedy starší než záplavové opatření a nutně ho nereflektuje. Žalobkyně se snažila situaci, ve které územní plán žalované neodpovídá požadavkům, jež na něj klade mimo jiné zmíněné opatření, řešit a přimět žalovanou k přijetí změn. Proto jí předložila v lednu 2021 návrh na změnu územního plánu podle § 44 písm. d) stavebního zákona. Starosta žalované žalobkyni odpověděl dopisem z 15. 4. 2021, podle něhož žalovaná vyhodnocuje územní plán z roku 2012, a poté bude zahájena příprava ke schválení nového plánu. Žalobkyně měla za to, že žalovaná reagovala nedostatečně (dle § 46 stavebního zákona měla žalobkyni formálně vyrozumět o stanovisku k předloženému návrhu a projednat jej na zastupitelstvu). Žalobkyně tedy požádala žalovanou o takové formální vyrozumění v květnu 2021. Žalovaná nereagovala, proto se na ni žalobkyně naposledy obrátila v srpnu 2021 s opětovnou žádostí o informace o tom, zda bude zastupitelstvo žalované projednávat návrh změny územního plánu, který jí podala, a kdy se tak případně stane. Starosta žalované odpověděl (dalším) dopisem z 12. 11. 2021 a uvedl, že zastupitelstvo návrh projednalo na zasedání 3. 11. 2021 a shodlo se na tom, že projednání změny územního plánu by bylo rok před komunálními volbami riskantní a že nové zastupitelstvo by mohlo mít ohledně územního plánování jiný názor. [4] Žalobkyně se pokusila situaci řešit ještě v lednu 2022 skrze podněty k vykonání státního dozoru podle § 171 stavebního zákona, které podala u Magistrátu města Kladna a Krajského úřadu Středočeského kraje. Magistrát jí odpověděl dne 10. 2. 2022, že není v jeho pravomoci zasahovat do výkonu samosprávy, nicméně žalovanou již několikrát na nutnost aktualizace územního plánu upozornil (ta mu sdělila, že se tímto problémem bude zabývat až nové zastupitelstvo). Krajský úřad žalobkyni odpověděl dne 9. 5. 2022 s tím, že po rezignaci starosty začala žalovaná jednat s magistrátem a činit kroky k vyřešení situace. Proto považoval podnět v danou chvíli za bezpředmětný. Žalobkyně vyčkala voleb na podzim 2022, ale ani po nich nenastaly žádné změny. [5] Obrátila se proto na Krajský soud v Praze s žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (podle § 82 a násl. s. ř. s.). Domáhala se toho, aby soud určil, že „zásah spočívající v nepořízení změny územního plánu a neuvedení jeho stavu do souladu s protipovodňovým opatřením je nezákonný“ a aby žalované „zakázal v tomto nepořizování pokračovat a přikázal jí změnu územního plánu v souladu s protipovodňovým opatřením pořídit“. Krajský soud, který napadený zásah vyhodnotil jako trvající, především odkázal na rozsudek NSS z 4. 1. 2018, čj. 10 As 322/2016-58, který považoval za skutkově i právně podobný nynějšímu případu, a proto na něj jeho závěry plně uplatnil. Obec má povinnost změnit územní plán, pokud účel pozemků už neodpovídá jejich zanesení v něm; pokud tak ale neučiní, vlastníku těchto pozemků nevzniká automaticky veřejné subjektivní právo na změnu územního plánu. Krajský soud přisvědčil žalobkyni, že žalovaná doposud neuvedla svůj územní plán do souladu s opatřením o stanovení záplavového území a porušuje tím objektivní právo. To ovšem automaticky neznamená, že tím zasahuje do veřejného subjektivního práva žalobkyně. I když mohou vlastníci pozemků navrhovat změny územního plánu, jedná se o pouhý podnět a nevzniká tím nárok na jeho kladné vyřízení (přijetí změny územního plánu). Rozhodování o územním plánu je pravomocí zastupitelstva obce v rámci samostatné působnosti. Z toho důvodu žalobkyně nemá veřejné subjektivní právo na změnu územního plánu. [6] Krajský soud krom toho z dokazování zjistil, že žalovaná již začala činit kroky k přijetí změny územního plánu. Její zastupitelstvo v usnesení z 22. 5. 2023 vyjádřilo souhlas s pořízením změny územního plánu a schválilo určeného zastupitele pro pořízení změny územního plánu a usnesením z 13. 11. 2023 schválilo jiného určeného zastupitele pro zpracování změny územního plánu. Její jednání tedy ukazuje, že se situaci snaží řešit a nejeví se tak, že by bylo namířeno přímo proti žalobkyni s cílem ji poškodit. Nadto vlastnické právo žalobkyně omezuje již opatření o stanovení záplavového území, které ale nijak nezpochybnila. (Ne)přijetí územního plánu tedy nijak její právní postavení samo o sobě nemění. Nečinnost žalované neomezuje žalobkyni ve stavebním využití jejích pozemků, na rozdíl od jiných situací, kde (dlouhodobá) nečinnost obcí např. způsobovala blokování pozemků ve stavební uzávěře. Krajský soud tedy žalobu shora označeným rozsudek zamítl a závěrem v reakci na námitku týkající se nemožnosti požádat o náhradu škody podle stavebního zákona žalobkyni odkázal na možnost podání žaloby o náhradu škody vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítá, že krajský soud se dopustil jiné vady řízení, která měla dopad na zákonnost jeho rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a nesprávného posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. [8] Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud benevolentně umožnil žalované dokazovat její aktivitu stran přijímání nového územního plánu, kterou ale vyvinula až poté, co již stěžovatelka zásahovou žalobu podala. Krajský soud však měl při určení nezákonnosti zásahu vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době podání žaloby. [9] Stěžovatelka považuje všechny podmínky pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. za splněné. Je na svém právu zasažena přímo (1. podmínka), protože její nemovitosti leží v území pokrytém neaktuálním územním plánem. Je zkrácena na svém právu (2. podmínka) vlastnit majetek a na zákazu nuceného omezení tohoto práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod; a na právu odvozeném z § 18 stavebního zákona, podle kterého mají být vytvořeny předpoklady pro využití území. Tento zásah (4. podmínka) do jejích práv je nezákonný (3. podmínka), protože žalovaná nedodržuje tuto svou povinnost plynoucí ze stavebního zákona. Současně je to také zásah, v jehož důsledku bylo proti stěžovatelce přímo zasaženo (5. podmínka), protože byla jediná, která se skutečně domáhala aktualizace územního plánu a podala návrh na jeho změnu, to i s obavou, že přijde o možnost domáhat se náhrady škody. [10] Dle stěžovatelky krajský soud aplikoval závěry z rozsudku 10 As 322/2016 na její situaci mechanicky a nevzal v potaz důležité skutkové rozdíly. V odkazované věci se ž