8 As 4/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 4/2023- 27 - text  8 As 4/2023-30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Ing. T. L., zast. Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2021, čj. 36232-2/2021-900000-312, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, čj. 29 Af 70/2021-82, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá otázkou rozsahu práva žalobce odmítnout výpověď podle § 55 odst. 4 správního řádu a čl. 37 odst. 1 Listiny základních prav a svobod (použitím zásady zákazu sebeobvinění). Spor se konkrétně týká posouzení toho, zda žalovaný pochybil, pokud důvod pro odepření výpovědi žalobce odmítl jako nedostatečně určitý a uložil mu pořádkovou pokutu. Podle krajského soudu žalovaný z úřední činnosti měl povědomí o tom, že předmět přestupkového řízení, v rámci něhož měl žalobce svědčit, je charakterem velmi podobný trestnímu řízení, ve kterém byl žalobce stíhán. I. Vymezení věci [2] Celní úřad pro Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 26. 5. 2021, čj. 42106-2/2021-640000-12, uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu, protože dne 25. 5. 2021 neuposlechl pokynu oprávněné úřední osoby a na nařízeném ústním jednání bezdůvodně odmítl podat svědeckou výpověď, k níž byl v souladu s § 55 správního řádu povinen, čímž závažně ztížil postup celního úřadu v probíhajícím přestupkovém řízení. [3] Žalobce byl předvolán k celnímu úřadu za účelem provedení svědecké výpovědi ve věci přestupkového řízení vedeného proti společnostem Compania s.r.o. a Lyly Game s.r.o. týkajícího se provozování nepovolených hazardních her. Přestupků se uvedené společnosti měly dopustit v provozovně – Bar Sport v Kroměříži, ulice Oskol 3359/24. V této provozovně provedl žalovaný prohlídku, v rámci které měl žalobce uvést, že je zde provozním. Dle protokolu o výslechu svědka žalobce odmítl vypovídat, a to konkrétně se slovy: „Nechci uvést nic. Chci využít svého práva odepřít výpověď, a to z toho důvodu, že bych výpovědí mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání“. Celní úřad žalobci sdělil, že nemůže odmítnout vypovídat bez dalšího a odepření výpovědi mu neuznal. Současně žalobce poučil, že mu může být uložena pořádková pokuta za bezdůvodné odepření výpovědi. Žalobce přes toto poučení odepřel vypovídat, protokol o výpovědi odmítl podepsat a požádal jen o doplnění formulace, že nikdy nebyl obsluhou provozovny. [4] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. [5] Žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně napadl rozhodnutí žalovaného. Ten podle něj nezákonně vyložil právo odmítnout výpověď dle § 55 odst. 4 správního řádu. Žalobce upozornil na probíhající trestní řízení sp. zn. PPR-25580-80/TČ-2018-990312, vedené proti němu ve věci zvláště závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 trestního zákoníku v souvislosti se spácháním zvlášť závažného zločinu neoprávněné provozování hazardní hry dle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 téhož zákona. Z usnesení o zahájení trestního stíhání (ze dne 14. 9. 2018) pak vyplývá, že žalovaný prováděl úkony trestního řízení mimo jiné ve výše uvedené provozovně. Z přípisu „Odevzdání věci k projednání přestupku“ ze dne 14. 12. 2018, čj. GŘC-582-214/TČ-2018-835850, adresovaného celnímu úřadu, pak vyplývá, že žalovaný v průběhu prověřování v provozovně zjistil i jiná technická herní zařízení, jejichž provozování nedosahovala společenské škodlivost v míře požadované pro stíhání pro trestný čin. Z toho důvodu žalovaný rozdělil spis na dvě části, na část trestní a na část přestupkovou. Žalovaný postupem podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdal přestupkovou část spisu celnímu úřadu k projednání přestupku. [6] Krajský soud v Brně v obecné rovině souhlasil se žalovaným, že zákaz sebeobviňování neumožňuje svědkům vyhýbat se podání výpovědi s pouhým odkazem na blíže nespecifikované nebezpečí trestního stíhání, neboť tak by se toto právo stalo extrémně účinným prostředkem pro znemožnění pokračování v řízení. Správní orgány zpravidla mohou neuznat důvody odepření výpovědi dle § 55 odst. 4 správního řádu (a uložit pořádkovou pokutu), pokud svědek důvody pro odepření výpovědi alespoň nenaznačí (k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, čj. 77 A 144/2020). Ovšem v konkrétním případě žalobce byly dány okolnosti, které měly správní orgány zvážit při posouzení důvodnosti odepření jeho výpovědi v souladu se zásadou materiální pravdy. Jak plyne z protokolu, celní úřad žalobci umožnil, aby volně vylíčil, co ví o projednávané věci (ve smyslu § 126 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce odepřel výpověď jako celek, přičemž měl dostatečné povědomí o podstatě projednávané věci. Pokud pak žalobce uvedl, že mu hrozí trestní stíhání, muselo být celnímu úřadu i žalovanému jasné, jaké konkrétní trestní řízení myslí, protože se věcně týkalo stejné provozovny a podobných technických zařízení. Krajský soud proto rozsudkem označeným v záhlaví napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný podle něj nedostatečně posoudil oprávněnost důvodu pro odepření výpovědi a pochybil, protože se blíže nezabýval otázkou, zda podáním výpovědi nemohlo žalobci vzniknout nebezpečí sebeobvinění s ohledem na probíhající trestní řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [7] Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti namítl nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Neztotožnil se se závěrem krajského soudu, podle něhož si měl být vědom, že předmět přestupkového řízení je charakterem velmi podobný předmětu trestního řízení, v němž je žalobce trestně stíhán. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by byl žalobce označen za podezřelého z trestného činu, či obviněn. Proto je stěžovatel toho názoru, že po něm nebylo možné požadovat, aby si tuto skutečnost za daného stavu domýšlel, dovozoval a v řešeném případě zohlednil. Poukázal v této souvislosti na to, že uvedené neplyne ani z krajským soudem odkazovaného přípisu „odevzdání věci k projednání přestupku“, přičemž žalobce nefiguruje (nefiguroval) jako statutární orgán či společník žádné ze společností, jichž se daná řízení týkala. [8] Podle stěžovatele žalobce odepřel podat svědeckou výpověď s kusým a prostým odkazem na hrozbu trestního stíhání, a to v přestupkovém řízení vedeném s právnickými osobami, ve kterých právně nikterak nefiguroval. Nevyužil proto řádně právo k odmítnutí svědecké výpovědi. Není navíc zřejmé, proč žalobce celnímu úřadu (případně stěžovateli) nesdělil, že je trestně stíhán, a to ani v rámci odvolacího řízení. Pokud by totiž tuto okolnost uvedl, mohl s ní celní úřad a následně stěžovatel pracovat a posoudit ji s ohledem na zamýšlenou aktivaci práva žalobce k řádnému odepření výpovědi. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stěžovatel namítá, že žalobce byl povinen uvést alespoň v obecných rysech konkrétnější důvody, pro které je možné posoudit, zda bylo odmítnutí výpovědi oprávněné. Neučinil tak. Stěžovatel nemohl přezkoumat opodstatněnost tak obecného důvodu pro odepření výpovědi. Žalobce sice měl v úmyslu využít možnosti odepřít výpověď pro hrozbu trestního stíhání své osoby, nicméně neučinil tak řádně. [9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na tom, že v rámci správního řízení uplatnil své zákonné a ústavní právo odepřít výpověď. V totožné věci je trestně stíhán, což mělo být správním orgánům známo i bez toho, aby musel sdělovat podrobnosti ohledně trestního řízení. Poukázal na to, že se jednalo o trestní stíhání iniciované právě celními orgány a tím spíše měl být celní úřad s těmito skutečnostmi obeznámen. Ze samotného rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je patrné, že předmětem přestupkového řízení jsou mimo jiné zařízení Quizard v.č. PGAG-XXVM-CRIX-2783 a s.č. GDSF-ZSBG-AJCM-3454. Jedná se o tytéž přístroje, které jsou předmětem trestního řízení sp. zn. PPR25580/TČ-2018-990312 (v době podání vyjádření ve stadiu soudního řízení po podání obžaloby projednávané u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 53 T 151/2021) v rámci kterého je žalobce již od roku 2018 obviněn a trestně stíhán pro podezření z trestného činu spáchaného prostřednictvím provozování mimo jiné shora uvedených přístrojů. To samé platí i pro přístroje Golden Horse a Diascope. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů