8 As 84/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 84/2023- 71 - text  8 As 84/2023-75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: obec Proruby, se sídlem Proruby 60, zastoupena Mgr. Ing. Bc. Petrem Molnárem, advokátem se sídlem Vrchlického 678/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Městský úřad Vamberk, se sídlem Husovo náměstí 1, Vamberk, zastoupen JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem Palackého 108, Rychnov nad Kněžnou, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. K., II) M. K., o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2023, čj. 30 A 82/2022-102, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2023, čj. 30 A 82/2022-102, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků ani osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] V této věci se Nejvyšší správní soud zabývá zásahovou žalobou proti nezahájení řízení o odstranění stavby (tedy žalobou opřenou o závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci ŽAVES). Konkrétně Nejvyšší správní soud řeší, zda se lze takovou žalobou domáhat zahájení řízení o odstranění stavby, která byla postavena již v 80. letech minulého století. I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [2] V 80. letech minulého století osoba zúčastněná na řízení I) postavila v katastrálním území Proruby u Potštejna žumpu. Žalobkyně – obec Proruby – podala dne 24. 2. 2020 Městskému úřadu Rychnov nad Kněžnou podnět k zahájení řízení o odstranění nepovolených staveb ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Mezi těmito stavbami byla i zmíněná žumpa. Městský úřad Rychnov nad Kněžnou podnět postoupil žalovanému. Žalovaný dne 6. 12. 2021 vydal sdělení čj. 1126/2020/MÚVA a čj. 1249/2020/MÚVA. Uvedl, že stavba žumpy byla povolena stavebním povolením ze dne 3. 11. 1988, čj. 152/88. Není tedy dán důvod k zahájení řízení o jejím odstranění. Žalobkyně poté ještě požádala o uplatnění opatření proti nečinnosti; Krajský úřad Královéhradeckého kraje jí však rovněž sdělil, že nejsou dány podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby. [3] Žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Domáhala se toho, aby krajský soud žalovanému přikázal zahájit řízení o odstranění stavby. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že na věc dopadají závěry rozsudku ve věci ŽAVES. Procesní podmínky pro projednání zásahové žaloby byly splněny. Nejasnosti panují ohledně vlastnického práva žalobkyně k pozemku, na němž žumpa stojí. Civilní soud pravomocně rozhodl, že vlastníky pozemku jsou osoby zúčastněné na řízení. Následně ale tento rozsudek zrušil Nejvyšší soud. Krajský soud zvažoval, zda řízení nepřerušit do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o otázce vlastnictví; shledal však, že lze rozhodnout i bez vyřešení dané otázky. [4] Nejvyšší správní soud ve věci ŽAVES mj. uvedl, že se správní soudy musí zabývat tím, zda žalobce nezneužívá právo podat správní žalobu. Mezi případy zneužití práva zahrnul (i) situace, v nichž nad veřejnoprávní podstatou věci převažuje soukromoprávní charakter sporu, a (ii) situace, v nichž žalobce stav, jehož nápravy se nyní domáhá, dlouhodobě pokojně akceptoval. Žalobkyně v tomto případě práva zneužila, jelikož po dobu téměř 35 let akceptovala pokojný stav a nyní se jej podanou žalobou snaží narušit. Stavba žumpy, jíž se věc týká, stojí necelých 34 let. Stavba byla provedena nejpozději do 30. 10. 1989 a první podnět k zahájení řízení o odstranění stavby podala žalobkyně až 24. 2. 2020. Stavba je nadto stavbou úředně povolenou ve smyslu stavebního zákona. Skutečnost, že se dle tvrzení žalobkyně osoby zúčastněné na řízení odchýlily od stavebního povolení, ve kterém je uvedeno, že stavba bude na jejich pozemku, není v tomto případě dle krajského soudu možné vnímat jako stavební nekázeň. Ani v řízení před civilními soudy totiž dosud jednoznačně nevyplynulo, kdo je vlastně vlastníkem pozemku, na němž se žumpa nachází. V řešeném sporu tak jasně převažuje jeho soukromoprávní (nikoliv veřejnoprávní) charakter. Na věci nic nemění ani argument žalobkyně, že osoby zúčastněné na řízení věděly, že na jimi zakoupených pozemcích (mezi kterými je i pozemek, na němž stojí žumpa) není možné stavět. Postupovaly totiž na základě veřejnoprávního povolení stavebního úřadu. Zájem na udržení pokojného stavu na straně osob zúčastněných na řízení – v kontextu celé popsané situace – tak převažuje nad zájmem žalobkyně. Navíc nedošlo (z více důvodů) ani k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně (Nejvyšší správní soud tuto část odůvodnění blíže nerekapituluje, jelikož se danou otázkou nezabýval). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření osoby zúčastněné na řízení I) [5] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud z této kasační stížnosti [i z vyjádření osoby zúčastněné na řízení I)] rekapituluje podrobněji jen části věnující se otázkám, kterými se následně zabýval a které jsou pro toto kasační řízení významné. [6] Stěžovatelka předně krajskému soudu vytýká nedostatečné rozlišování veřejnoprávní a soukromoprávní stránky věci. I pokud by stěžovatelka nevlastnila daný pozemek, nic to nemění na tom, že stavba žumpy byla provedena v rozporu s veřejným právem. Krajský soud věc posoudil v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 16. 8. 2022, čj. 10 As 34/2022-110, č. 4394/2022 Sb. NSS, ve věci M – KOVO. Z něj plyne, že se obec může domáhat odstranění stavby, která je v rozporu s územním plánem obce. [7] Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem o zneužití práva. Bez ohledu na bezdůvodnost argumentace možným zneužitím práva si krajský soud protiřečí. Uvádí totiž, že vybudováním stavby žumpy není dotčeno jakékoliv právo stěžovatelky. Pokud není dotčeno žádné její právo, není jasné, jak může vůbec právo zneužít (když podle soudu ani neexistuje). Pokud krajský soud uvádí, že veřejnoprávní otázka je v dané věci marginální (převažuje soukromoprávní povaha), tak ani s tím nelze souhlasit. Veřejnoprávní otázka není marginální, nýbrž se jedná o otázku zcela základní pro další postup. Co se týče pokojné akceptace stavby žumpy, neznamená tato akceptace do roku 2020 ještě souhlas s vybudováním stavby. Skutečnost, že je na pozemku stěžovatelky žumpa, se zjistila až poměrně nedávno. Zcela odlišným případem by bylo, pokud by stěžovatelka o vybudování žumpy na jejím pozemku dlouhodobě věděla a se zahájením řízení několik let vyčkávala. [8] Dále stěžovatelka rozsáhle argumentuje k samotnému stavebnímu povolení a k jeho podmínkám (které neměly osoby zúčastněné na řízení plnit). Konkrétně argumentuje, že osoby zúčastněné na řízení nesplnily podmínky kladené na: odborný dozor, umístění stavby, vytyčování staveb a terénních úprav, výměru pozemku, kolaudaci stavby a obecné technické požadavky na provádění staveb. Závěrem stěžovatelka zdůrazňuje svou roli jakožto územního samosprávného celku, který dbá na veřejný zájem. [9] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření ke kasační stížnosti popisuje historické pozadí celého případu. Uvádí, že spolu s manželkou [osobou zúčastněnou na řízení II)] si od manželů M. (pan M. je současný starosta stěžovatelky) v roce 1984 koupili hospodářské stavení (čp. XA) a dvě parcely (stavební č. XB a pozemkovou č. XC). Od té doby také nemovitosti užívají. V roce 2016 při provádění průzkumného hydrogeologického vrtu a v souvislosti s obnovou katastrálního operátu bylo nově zjištěno, že část oplocení daných nemovitostí vede mj. po části parcely č. XD, která je ve vlastnictví stěžovatelky. Osoby zúčastněné na řízení proto začaly se stěžovatelkou jednat o prodeji části dané parcely za přiměřenou cenu, čímž by se předešlo nutnosti řešit otázku vydržení. Ze strany stěžovatelky se však tento návrh nesetkal s pochopením. Požadovala cenu vyšší než obvyklou, a dokonce na schůzi zastupitelů padlo, že by nemovitost mohla být prodána jinému zájemci. Osoby zúčastněné na řízení proto podaly žalobu na určení vlastnického práva k okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. Dále vyjádření popisuje průběh civilního soudního řízení, jakož i historii změn územního plánu a současný stav přilehlého potoka. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů; zabýval se i vadami, k nimž přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost je důvodná, byť z jiných důvodů, než uvádí stěžovatelka. Nejvyšší správní soud shledal důvody pro zrušení rozsudku krajského soudu za současného odmítnutí žaloby. [12] Nejvyšší správní soud nejprve k přípustnosti kasační argumentace poznamenává, že krajský soud ve svém o