9 As 236/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 236/2023- 41 - text  9 As 236/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka, soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: M. P., zast. Mgr. Janem Valouškem, advokátem se sídlem Velflíkova 1429/6, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2023, č. j. KUKHK19749/DS/20233/Er, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2023, č. j. 30 A 59/202349, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen „žalovaný“ či „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 6. 2023, č. j. KUKHK19749/DS/20233/Er, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Broumov (dále jen „městský úřad“) ze dne 24. 3. 2023, č. j. PDMUBR 10935/2023, jímž městský úřad zamítl žalobcovy námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče jako nedůvodné a potvrdil provedený záznam bodů v registru řidičů dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud předně zdůraznil, že nynějšími žalobními námitkami se v části už zabýval ve svém prvním rozsudku v této věci ze dne 30. 5. 2022, č. j. 30 A 78/202170, kterým tehdejší žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. [3] Dále se s ohledem na doložené potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy žalobcem ze dne 16. 12. 2017 zabýval výkladem § 123e odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, ve znění do 31. 12. 2018, podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností provede záznam v registru řidičů o odečtení 3 bodů z dosaženého počtu bodů řidiči, který podal písemnou žádost o odečtení bodů a neměl ke dni ukončení školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy v registru řidičů zaznamenáno více než 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body. Krajský soud se ztotožnil s výkladem správních orgánů, tedy že žalobci nelze odečíst na základě zmíněného ustanovení 3 body, neboť měl v bodovém hodnocení řidiče záznam, který je ohodnocen více než 5 body (7 bodů zaznamenaných na základě rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 10. 2007, č. j. 14 T 95/200731). Krajský soud nepřisvědčil ani žalobcově námitce, že v jeho věci byla porušena zásada zákazu reformatio in peius, když po zrušení správních rozhodnutí rozhodly správní orgány v jeho neprospěch. Závěrem se krajský soud neztotožnil ani s námitkou týkající se pochybností o žalobcově podpisu na pokutovém bloku. Podle krajského soudu sice písmoznalec nedospěl k jednoznačnému závěru o podpisu na pokutovém bloku, nicméně pochybnosti rozptýlil výslech zasahujících policistů, kteří vyloučili, že by pokutový blok mohl podepsat někdo jiný. Z těchto důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatel pokládá správní rozhodnutí i rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelné, neboť se správní orgány ani krajský soud nezabývaly otázkou interpretace sporného ustanovení § 123e odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, a není tak zřejmé, jakou úvahou se řídily. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že se žalovaný s touto otázkou vypořádal na stranách 14 a 15 svého rozhodnutí, neboť tam žádnou argumentaci k této otázce nenašel. Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný i z toho důvodu, že se krajský soud nevypořádal se stěžovatelovou námitkou, že gramatický výklad sporného ustanovení je v rozporu s jinými výkladovými metodami. Krajský soud se jinými výkladovými metodami nezabýval a rozhodl v neprospěch stěžovatele. Krajský soud rovněž svým rozsudkem porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, neboť zhojil vady, kterými trpěla správní rozhodnutí, a tím stěžovateli odepřel další možnosti obrany. [6] Dále stěžovatel poukazoval na gramatický výklad § 123e odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu. Větu v něm uvedenou lze z hlediska gramatického chápat pouze tak, že od sebe nelze oddělit části věty „zaznamenáno více než 10 bodů“ a „za porušení ohodnocená méně než 6 body“. Část věty „ohodnocená méně než 6 body“ je nutné chápat jako přívlastek předmětu „porušení“, tedy jako větný člen, který předmět „porušení“ dále rozvíjí. Tomu napovídá i tvar slovesa „ohodnocená“, který se nepochybně váže k podstatnému jménu „porušení“. Opačný význam nelze ze sestavení této věty z hlediska českého jazyka dovodit. Aby totiž část věty „ohodnocená méně než 6 body“ mohla mít samostatný význam, muselo by se jednat o samostatnou větu. Zjednodušením této věty získáme větu: „Příslušný obecní úřad provede záznam o odečtení 3 bodů řidiči, který neměl ke dni ukončení školení zaznamenáno více než 10 bodů za porušení ohodnocená méně než 6 body“. Proto je dle stěžovatele nutné toto ustanovení interpretovat tak, že řidič může mít dokonce zaznamenáno i více než 10 bodů, pokud se bude jednat o porušení, které je ohodnocené 6 a více body, a přesto může čerpat benefit odečtu 3 bodů za školení bezpečné jízdy. [7] Rovněž podle teleologického výkladu by mělo být možné odečíst 3 body za školení bezpečné jízdy i v případě vážnějších přestupků, neboť za vážné přestupky bývá často ukládán trest zákazu činnosti, který by byl v případě jiného výkladu sporného ustanovení opakovaným trestem, takže přestupce by byl dvakrát trestán za stejný skutek. Kromě toho, pokud by zákonodárce opravdu chtěl z benefitu odečtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy vyloučit řidiče se záznamem porušení právních předpisů ohodnoceným 6 a více body, mohl a měl tak učinit srozumitelně. [8] Výklad práva je dle stěžovatele nesprávný i v otázce, zda lze ještě přihlédnout k záznamu 7 bodů, když již uplynulo od jeho zaznamenání 15 let a od té doby došlo k odečtení některých bodů, a to v rozsahu převyšujícím počet 7 bodů. Pokud nelze odečíst 3 body, je stěžovatel trestán za přestupek, který spáchal před patnácti lety, což je v rozporu s principem promlčení a prekluzí práva. Bylo by proto logické, kdyby se body odečítaly od těch nejstarších. [9] Kromě toho stěžovatel namítá, že došlo k porušení překážky věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), neboť krajský úřad rozhodnutím ze dne 20. 12. 2022, č. j. KUKHK42581/DS/20223/Er, změnil v jeho neprospěch první výrok druhého rozhodnutí městského úřadu ze dne 7. 11. 2022, který ale nebyl napadený. Krajský soud proto nemá pravdu, když uvádí, že nedošlo ke změně v jeho neprospěch. [10] Stěžovatel má za to, že postup společnosti DEKRA CZ, a.s., mu založil legitimní očekávání, neboť tato společnost vykonává pro veřejnou moc určitou činnost, při které může neformálně určovat, kdo splňuje zákonné podmínky a smí se účastnit školení bezpečné jízdy, a kdo ne. I tento, byť neformální postup má dle stěžovatele způsobilost založit legitimní očekávání, zejména pak v kombinaci s potvrzením tohoto postupu rozhodnutím správního orgánu. [11] Závěrem stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany správních orgánů a soudu, zejména pak se závěry týkajícími se jeho podpisu na pokutovém bloku. Skutkový stav nebyl stále dostatečně zjištěn a správní orgány měly přistoupit k výslechu znalce, který jediný by mohl rozptýlit pochybnosti týkající se stěžovatelova podpisu. [12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Následně se zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jinak by ji odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona č. 77/2021 Sb.). [14] Vymezením neurčitého právního pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se již NSS zabýval při výkladu § 104a s. ř. s. ve znění účinném od 13. 10. 2015 do 31. 3. 2021 (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS). Novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. (s účinností od 1. 4. 2021) byl rozšířen okruh případů, při jejichž přezkumu NSS posuzuje přijatelnost kasační stížnosti. Nově se nejedná jen o věci azylu, resp. o věci mezinárodní ochrany, nýbrž o všechny věci, v nichž