9 As 3/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 3/2024- 82 - text  9 As 3/2024 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Martina Slaimi, se sídlem Jižní 368, Třebestovice, zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021, č. j. MZDR 1839/20216/EOS, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2023, č. j. 55 A 6/202290, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o výklad pojmu „provozovna stravovacích služeb“ podle § 2 písm. i) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a to v kontextu skutkových okolností, kdy byla hostinská činnost provozována v prostoru označovaném uživateli jako kuřácký klub. Bylli tento prostor provozovnou stravovacích služeb, pak se na jejího provozovatele vztahovaly povinnosti podle § 9 tohoto zákona související se zákazem kouření. [2] Stěžovatelka je podnikající fyzickou osobou a svou živnost – hostinskou činnost – provozovala v prostoru s názvem Diamant Bar & Club, nacházejících se v objektu na adrese Palackého 104/2, Poděbrady. Dne 26. 6. 2020 provedla Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (dále jen „krajská hygienická stanice“) v tomto prostoru kontrolu, při níž, jak vyplývá z protokolu o kontrole, byly u stolků i barového pultu umístěny popelníky a u jednoho stolu seděli dva návštěvníci, kteří konzumovali nápoje a kouřili cigaretu. [3] Rozhodnutím krajské hygienické stanice ze dne 26. 11. 2020, č. j. KHSSC 56923/2020, byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků na úseku ochrany zdraví před škodlivými účinky návykových látek, jichž se měla dopustit jako provozovatelka potravinářského podniku provozujícího stravovací služby v provozovně Diamant Bar & Club. Přestupku podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek se stěžovatelka dopustila dne 26. 6. 2020 tím, že v rozporu s § 9 odst. 1 tohoto zákona nevyzvala hosty sedící u stolu, kteří v době kontroly krajské hygienické stanice nedodržovali zákaz kouření ve vnitřních prostorách provozovny stravovacích služeb podle § 8 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, aby v tomto jednání nepokračovali nebo aby prostor opustili. Přestupku podle § 36 odst. 8 písm. b) zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek se dopustila tím, že v rozporu s § 9 odst. 2 tohoto zákona nebyl vnitřní prostor provozovny u vstupu označen zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“ v grafické podobě stanovené podle bodu A obr. č. 1 přílohy k tomuto zákonu. Kromě toho byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila tím, že jako kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 10 odst. 2 tohoto zákona. V určené lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení protokolu o kontrole totiž nepodala písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, kterou po ní kontrolující požadovali. Krajská hygienická stanice uložila stěžovatelce za tyto přestupky ve společném řízení úhrnný správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a rozhodnutí krajské hygienické stanice potvrdil. [4] Proti rozhodnutí krajské hygienické stanice podala stěžovatelka žalobu. V ní, stejně jako ve správním řízení, namítala, že v prostoru, v němž byla provedena kontrola, nebyla volně přístupná provozovna stravovacích služeb, nýbrž soukromý klub, do něhož měli přístup jen jeho členové. Tento prostor, který si stěžovatelka pronajímala, měla na základě s ní uzavřené podnájemní smlouvy užívat jako podnájemce společnost Smokers‘ club – Association of tobacco lovers LLC, se sídlem 30 North Gould Street, Suite 4000, Sheridan, Wyoming, Spojené státy americké (dále jen „společnost Smokers‘ club“), která podniká v České republice prostřednictvím odštěpného závodu. Stěžovatelka podle svých tvrzení nebyla provozovatelkou kuřáckého klubu, pouze měla jeho členům poskytovat cateringovou službu podle své nabídky a za ceny obvyklé jí stanovené na základě smlouvy uzavřené s obchodní společností Integos Solutions s.r.o. [5] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Pro posouzení věci bylo rozhodné, že stěžovatelka fakticky zajišťovala občerstvení pro soukromý klub, byť formálně mělo jít o poskytování cateringové služby na základě smlouvy. Podle krajského soudu stěžovatelka v soudním řízení ani jemu předcházejícím správním řízení nepředložila smlouvu o podnájmu. I kdyby ji však předložila, soukromoprávním jednáním, které mělo spočívat v pronájmu prostor zahraniční společnosti, se nemohla zprostit veřejnoprávních povinností. Správní orgány dostatečně vysvětlily a podložily své závěry o tom, že stěžovatelka je provozovatelkou provozovny stravovacích služeb a soukromý klub, který působil jako běžné restaurační zařízení, naplňuje znaky provozovny stravovacích služeb ve smyslu § 8 odst. 1 písm. k) a § 9 odst. 1 a 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Správním orgánům nelze vytknout ani porušení zásady ochrany dobré víry a legitimního očekávání. Stěžovatelka podle krajského soudu předloženými sděleními Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dnů 2. 10. 2018 a 5. 12. 2018 (v napadeném rozsudku je nesprávně uvedeno datum 4. 12. 2018) neprokázala odlišnou rozhodovací praxi v typově srovnatelných věcech. Krajský soud považoval pronájem prostor soukromého klubu i cateringovou smlouvu za účelové úkony, kterými se stěžovatelka jako skutečná provozovatelka stravovacích služeb pokusila vyvázat ze zákonné regulace. II. Obsah kasační stížnosti [6] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit společně s rozhodnutími žalovaného a krajské hygienické stanice a věc vrátit žalovanému k dalšímu projednání, případně zrušit jen napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu projednání. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že se nemohla dopustit žádného ze tří přestupků. [7] Soukromý klub podle stěžovatelky nenaplňuje definici provozovny stravovacích služeb ve smyslu § 2 písm. i) zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Jeho provozovatelem byla na základě podnájemní smlouvy společnost Smokers‘ club, která v prostoru soukromého klubu nevykonávala žádnou činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Nešlo tedy o prostor potravinářského podniku ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), jenž je podle výše uvedeného zákonného ustanovení definičním znakem provozovny stravovacích služeb. Pakliže stěžovatelka v prostoru soukromého klubu jako doplňkovou službu poskytovala cateringové služby pro jeho členy, ani tato skutečnost z tohoto prostoru neučinila provozovnu stravovacích služeb. V opačném případě by se každá cateringová společnost poskytující svým klientům cateringové služby na základě smlouvy stala provozovatelem prostor, v nichž tak činí. Krajský soud se s těmito námitkami dostatečně nevypořádal a pouze stroze konstatoval, že soukromoprávním pronájmem jiné osobě se nelze zprostit veřejnoprávních povinností. V tomto ohledu stěžovatelka odmítá, že by uzavření smlouvy o poskytování cateringových služeb bylo účelové. Stěžovatelka rozporuje také závěr, že ve správním řízení ani v řízení před soudem nepředložila smlouvu o podnájmu, ačkoli opak je pravdou. [8] Na soukromý klub, který není provozovnou stravovacích služeb a není veřejně přístupný, se zákaz kouření podle § 8 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek nevztahuje. Žalovaný ani krajský soud ve svých rozhodnutích neuvádí žádnou úvahu, z jakého důvodu by tomu mělo být jinak. I podle nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 7/17 (N 55/88 SbNU 727; 81/2018 Sb.), slouží zákaz kouření především k ochraně života a zdraví osob, které jsou v případě kouření jiných osob ve vnitřních prostorech proti své vůli vystaveny tabákovému kouři. Členové soukromého klubu ovšem svým členstvím dobrovolně souhlasili s tím, že se budou scházet ve vnit