9 As 41/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 41/2024- 27 - text  9 As 41/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: B.K.syn centrum s.r.o., se sídlem Jahodová 161, Ústí nad Labem – Božtěšice, zast. Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2022, č. j. 66/2017150STK3/27, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 141 A 13/202266, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2016, č. j. 2836/DS/2016, JID 106805/KUUK, zamítl na základě § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 5. 2017 (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), žalobčinu žádost o zahájení procesu rozhodování o rozšíření kapacity stávající stanice technické kontroly č. 35.23 o dvě kontrolní linky pro technické prohlídky kategorií vozidel L, M1, N1, O1 a O2 (osobní automobily) a jednu kontrolní linku pro kategorie vozidel M2, N2, M3, N3, O3, O4 a T (užitkové automobily). Žalobčin záměr provozovat stanici technické kontroly (dále jen „STK“) totiž nebyl v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu Ústeckého kraje činnostmi STK dle zákona č. 56/2001 Sb. a vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění účinném do 30. 7. 2017 (dále jen „vyhláška č. 302/2001 Sb.“). Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil rozhodnutím ze dne 19. 7. 2017, č. j. 66/2017150STK3/4. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 15 A 197/201746, zrušil rozhodnutí žalovaného a krajského úřadu z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti. [3] Krajský úřad poté vydal rozhodnutí ze dne 18. 12. 2020, č. j. KUUK/178897/2020, kterým žádost žalobkyně opět zamítl, neboť teoretická kapacita všech STK v okrese Ústí nad Labem překračovala kapacitně roční potřebu okresu Ústí nad Labem o více než 20 %. Žalovaný následně zamítl žalobčino odvolání rozhodnutím uvedeným v záhlaví. [4] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Shledal, že správní orgány správně vycházely z § 16a odst. 2 vyhlášky č. 302/2001 Sb., který byl zrušen s účinností ke dni 30. 7. 2017, jelikož pro projednávanou věc byla podstatná právní úprava účinná do 31. 5. 2017. [5] Krajský soud dále neshledal pochybení krajského úřadu v tom, že při svém rozhodování vycházel z údajů o počtu vozidel ke dni 1. 7. 2020, tedy z údajů aktuálních v době jeho rozhodování. Žalobkyně nijak konkrétně nezpochybnila správnost provedených výpočtů a vstupních údajů. Námitku, že vyhláška č. 302/2001 Sb. umožňuje vstup různých dat pocházejících od žalovaného tak, aby se promítla do spravedlivějšího výsledku a zachovala výpočet vycházející z teoretické kapacity dle platné právní úpravy, považoval krajský soud za natolik obecnou, že byla neprojednatelná. Správní orgány jsou povinny řídit se aplikovatelnou právní úpravou, proto byl správný jejich závěr, že mohly přihlédnout pouze ke skutečnostem předvídaným právním předpisem. [6] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku o žalobčině podezření, že v mezidobí mezi vydáním původního rozhodnutí a současného rozhodnutí krajského úřadu došlo k navýšení počtu kapacit jednotlivých linek u konkurenčních STK v daném okrese, a to bez zohlednění jejich faktického provozu. Krajský soud k této námitce uvedl, že sama žalobkyně konstatovala, že krajský úřad použil v druhém rozhodnutí jinou právní úpravu. Zatímco v původním rozhodnutí pracoval s hlediskem skutečně využitelné kapacity všech STK, v druhém rozhodnutí vycházel z hlediska teoretické kapacity všech STK. Krajský soud v předchozím rozsudku č. j. 15 A 197/201746 shledal zásadní nedostatek původního prvostupňového rozhodnutí právě v tom, že krajský úřad své závěry postavil na operacích se „skutečně využitelnou kapacitou“ STK. Vyhláška č. 302/2001 Sb. v rozhodném znění takový termín neznala a pro zjišťování způsobu a rozsahu pokrytí správního obvodu činnostmi STK počítala s jinými kritérii. [7] Žalobkyně dále poukázala na drastický nárůst teoretické kapacity STK v daném správním obvodu, a to u osobních automobilů z 59,6 % na 188,62 % a u užitkových automobilů z 84 % na 480 %. Dle krajského soudu nelze tyto údaje srovnávat, jelikož ani jeden z nich není žalobkyní tvrzeným „procentem teoretické kapacity ve správním obvodu“. Daná čísla jsou sice vždy v prvostupňovém rozhodnutí uvedena v tabulkách s výpočty, ty však nejsou v nyní přezkoumávaném rozhodnutí konečné, jejich výstupy krajský úřad dále interpretuje a pracuje s nimi. Krajský soud nepřisvědčil samotné podstatě námitky, že v mezidobí mezi vydáním prvního a nynějšího prvostupňového rozhodnutí došlo k navýšení počtu kapacit jednotlivých linek u konkurenčních STK. V obou rozhodnutích krajského úřadu byly kapacity posuzovaných STK uvedeny zcela shodně. U žalobkyně šlo u osobních automobilů o 2x4 kontrolní stání, u dvou konkurenčních společností šlo o 1x4, respektive 1x3 kontrolní stání a u užitkových automobilů byly v obou rozhodnutích jako stávající kapacity posuzovány vždy dvě linky. Podle krajského soudu proto bylo zřejmé, že se podezření žalobkyně ukázalo jako liché. [8] K poukazu žalobkyně na to, že se setkala s obcházením zákona ze strany konkurenčních STK, které navyšují počty techniků, krajský soud konstatoval, že pouhý poukaz na nespecifikovanou zkušenost nemá kvalitu žalobní námitky. Daná námitka byla navíc uplatněna až v replice, tudíž byla podána opožděně. Přesto k ní uvedl, že správní orgány nevycházely z kritérií, která by bylo možné ovlivnit účelovým navýšením počtu techniků. [9] Krajský soud též neshledal důvodnou námitku ohledně rozporu mezi výrokem rozhodnutí krajského úřadu a jeho odůvodněním. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného [10] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [11] Krajský soud vycházel z § 16a odst. 2 vyhlášky č. 302/2001 Sb. ve znění účinném do 30. 7. 2017. Toto ustanovení však bylo v době rozhodování krajského úřadu již zrušeno, jak uvádí i prvostupňové rozhodnutí. [12] Krajský soud posoudil jako obecnou a neprojednatelnou stěžovatelčinu námitku ohledně datových vstupů, s nimiž správní orgány při posouzení věci pracovaly. Data, z nichž krajský úřad při svém výpočtu vycházel, však vyplývají z jeho rozhodnutí a údajů sdělených stěžovatelkou ve správním řízení, které s odkazy na zdroje uvádí nárůst počtu technických prohlídek u ní a obecný nárůst počtu vozidel registrovaných v evidenci vozidel. Žaloba tuto námitku obsahovala v bodu VI.2 a přesně odkazovala na rozhodnutí krajského úřadu. Krajský soud proto měl tuto námitku posoudit ve všech souvislostech. Stěžovatelčina námitka byla dostatečně konkrétní. [13] Stěžovatelka v žalobě uvedla, co považuje za problematické po změně výpočtů krajského úřadu. Tyto změny vyplynuly ze změn skutkového stavu, jelikož původní rozhodnutí krajského úřadu odkazovalo na stav evidence vozidel ke dni 1. 1. 2016 a druhé rozhodnutí odkazuje na stav ke dni 1. 7. 2020. Jedná se o nárůst posuzovaných parametrů, který je v rozhodnutí krajského úřadu vyjádřen procentem překročené kapacity potřeby technických prohlídek území okresu, který je součástí správního obvodu příslušného kraje. Překročená kapacita se zvýšila u osobních vozidel z 59,6 % na 188,62 % a u užitkových automobilů z 84 % na 480 %. Dle stěžovatelky by však toto procento mělo klesat z důvodu přeplněnosti areálů STK, dlouhých čekacích dob zákazníků a stěžovatelce známých vstupů pro výpočet. Tímto způsobem nelze nikdy dosáhnout toho, aby mohlo v budoucnu dojít k rozšíření stěžovatelčiny STK. Tuto skutečnost má stěžovatelka za potvrzenou bez ohledu na právní úpravu a její změny. [14] Krajský soud stěžovatelce vyčítá, že neuvedla konkrétní informace k nárůstu kapacity konkurenčních STK, ovšem tyto informace a výpočty stěžovatelka nemůže znát. Stěžovatelka pouze hledá vysvětlení logických rozporů, na které upozorňuje. [15] Kapacity všech STK v okrese Ústí nad Labem uvedené ve správních rozhodnutích nejsou blíže odůvodněny z hlediska, k jakému dni jsou dané kapacity stanoveny, eventuálně k jakým změnám u nich došlo. Z tohoto důvodu nestačí pro