9 As 64/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 64/2024- 38 - text  9 As 64/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: InsolCentrum, s.r.o., se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, zast. JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2022, č. j. MV2208382/VS2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2024, č. j. 11 A 14/202338, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 14. 11. 2022, č. j. MHMP 2045700/2022, částečně odmítl žalobkyni poskytnout informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), a to ohledně jména, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu fyzické osoby oprávněné jednat jménem Člověka v tísni, o. p. s. (dále jen „Člověk v tísni“), ve věci sbírek SOS Milostivé léto a Přímá pomoc obětem mimořádných událostí. Dále žalobkyni odepřel poskytnutí dokladů o hrubém výtěžku sbírky a nákladech spojených s jejím konáním. Žalobkyně proti rozhodnutí magistrátu podala odvolání k žalovanému, který odvolání zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil rozhodnutím uvedeným v záhlaví. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Neshledal důvodnou námitku, že žalovaný měl upřednostnit její právo na informace před právem na ochranu osobních údajů osoby oprávněné jednat za Člověka v tísni ve věci veřejné sbírky. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných sbírkách“), na které žalobkyně odkázala, se vztahuje na oznámení veřejné sbírky magistrátu, nikoli na údaje, které zveřejňuje žalovaný v centrální evidenci sbírek. Zákon o veřejných sbírkách nepočítá s uveřejňováním informací týkajících se osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby ve věci veřejné sbírky. Osobní údaje lze poskytnout pouze se souhlasem subjektu údajů, ledaže lze uplatnit některou ze zákonných výjimek. V dané věci však není žádná zákonná výjimka dána. Magistrát se proto před vydáním rozhodnutí správně obrátil na Člověka v tísni a požádal ho o udělení souhlasu s poskytnutím údajů o osobě oprávněné jednat jeho jménem ve věci veřejné sbírky. Člověk v tísni vyjádřil svůj nesouhlas a v takovém případě nemohl magistrát osobní údaje žalobkyni poskytnout. Ze zákona o veřejných sbírkách nevyplývá, že osoba oprávněná jednat ve věci sbírky jménem právnické osoby musí strpět uvádění svých osobních údajů. Veřejnost sbírky znamená, že je pořádána pro veřejně prospěšný účel, nikoliv, že osoba jednající za pořadatele sbírky je veřejně činnou osobou či vykonává výkon veřejné správy. Magistrát proto nepochybil, když upřednostnil právo na ochranu osobních údajů před právem na informace. [3] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku nesprávného neposkytnutí dokumentů o hrubém výtěžku a nákladech sbírky. Údaje, které žalobkyně požadovala, se magistrát dozvěděl v rámci své kontrolní činnosti. Na věc proto bylo třeba aplikovat § 11 odst. 3 informačního zákona a § 20 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Městský soud souhlasil s žalovaným, že ze samotné žádosti o poskytnutí informací nevyplývá veřejný zájem. Magistrát proto postupoval správně, když se obrátil s žádostí o souhlas na Člověka v tísni, a nikoliv na nadřízenou osobu, jak požadovala žalobkyně. [4] Městský soud na závěr neshledal důvodnou námitku nezákonného postupu magistrátu ve věci veřejné sbírky. Daná námitka se nevztahuje k rozhodnutí žalovaného, které je přezkoumáváno v nynějším řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podnětem k přezkoumání postupu magistrátu ve věci SOS Milostivé léto se bude zabývat v samostatném řízení. Žalobkyně byla poté informována sdělením ze dne 20. 1. 2023, že SOS Milostivé léto je součástí veřejné sbírky Přímá pomoc obětem mimořádných událostí. Žalobkyně se v žádosti o poskytnutí informací domáhala mimo jiné sdělení informací k SOS Milostivé léto a ty jí byly poskytnuty kromě informace o osobě oprávněné jednat ve věci sbírky jménem právnické osoby, o nákladech spojených s jejím konáním a dokladů týkajících se hrubého výtěžku sbírky. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Městský soud nesprávně posoudil otázku odmítnutí poskytnout údaje o osobě oprávněné jednat jménem právnické osoby ve věci veřejné sbírky. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných sbírkách ukládá pořadateli sbírky povinnost uvést v oznámení o konání sbírky jméno, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu fyzické osoby, která je oprávněna jednat ve věci sbírky jménem právnické osoby. Tato osoba není v pozici soukromé osoby, nýbrž v pozici profesionála a musí strpět uvádění svých osobních údajů. Magistrát ve věci veřejné sbírky zastupuje veřejnost a všechny dárce, tj. provádí úkoly ve veřejném zájmu. Ve vrchnostenské pozici magistrát vykonává veřejnou moc ve věci veřejné sbírky, může tedy například rozhodnout, že sbírku nelze konat. Městský soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s námitkou, že kontrola veřejné sbírky, která je svěřena magistrátu, je ve veřejném zájmu. Důvodem pro odepření informace nemůže být skutečnost, že se údaje o této osobě nezveřejňují v centrální evidenci sbírek. [7] Stěžovatelka nesouhlasí ani s odmítnutím poskytnutí dokladů o výtěžku a nákladech sbírky. K naplnění účelu žádosti o informace bylo vhodnější, aby magistrát požádal o zproštění povinnosti mlčenlivosti nadřízenou osobu, nikoli osobu kontrolovanou. Člověk v tísni není v pozici soukromé osoby, jejíž práva je potřeba chránit. Člověk v tísni vykonává organizováním veřejné sbírky veřejnou službu a zprostředkovává transfer finančních prostředků k naplnění konkrétního veřejně prospěšného účelu. Zájem veřejnosti na kontrole transparentnosti sbírky převažuje nad zájmem ochrany práv kontrolované osoby. Městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že magistrát postupoval správně, když se neobrátil s žádostí o souhlas na nadřízenou osobu nebo sám nedovodil veřejný zájem. Akce SOS Milostivé léto je obecně známou skutečností, která vyplývá z platné právní úpravy, a zdůrazňování jejího významu v žádosti o informace nemůže mít vliv na rozhodování magistrátu, zda poskytne požadovanou informaci. Nesprávná úvaha městského soudu vedla k závěru, že v daném případě je třeba upřednostnit povinnost zachovávat mlčenlivost před právem na informace. [8] Stěžovatelka na závěr namítá nezákonnost sbírky SOS Milostivé léto. Magistrát uvedl, že tato akce je součástí veřejné sbírky Přímá pomoc obětem mimořádných událostí, kterou má Člověk v tísni osvědčenu u magistrátu pod jednacím číslem SMHMP 1230014/2012, tudíž poskytnuté informace jsou z veřejné sbírky z roku 2012. O veřejné sbírce SOS Milostivé léto magistrát neposkytl žádnou informaci. Veřejná sbírka SOS Milostivé léto neexistuje, jelikož nebyla písemně oznámena magistrátu, nemá samostatné osvědčení, nemá stanovenou dobu konání, nemá určený účel a nelze ji samostatně vyúčtovat. Stěžovatelka žádala žalovaného, aby přezkoumal, zda je v souladu se zákonem o veřejných sbírkách postup Člověka v tísni, který vyhlásil veřejnou sbírku SOS Milostivé léto, jež nesplňuje formální náležitosti dle zákona o veřejných sbírkách. Magistrát a žalovaný dospěli k závěru, že sbírka SOS Milostivé léto není samostatnou veřejnou sbírkou, nýbrž se jedná o mediální kampaň Člověka v tísni, která je součástí jiné veřejné sbírky. Zákon o veřejných sbírkách nezná institut mediální kampaň. Člověk v tísni mnohokrát deklaroval, že nejde o jednorázovou mimořádnou událost, proto nelze pomoc dlužníkům srovnávat s pomocí obětem mimořádných událostí, jako je tornádo či válka na Ukrajině. Stěžovatelka v postupu organizátora veřejné sbírky SOS Milostivé léto spatřuje možné obcházení účelu zákona o veřejných sbírkách. Postup žalovaného i magistrátu proto nebyl správný, když nerozhodli, že tuto sbírku nelze konat. Magistrát řádně neplní svou roli instituce pověřené kontrolou veřejných sbírek, když schvaluje postup Člověka v tísni, který odmítá sdělit veřejnosti osobu odpovědnou za danou sbírku. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Stěžovatelka žád