10 As 184/2024 — Nejvyšší správní soud

Nao 170/2024- 68 - text  Nao 170/2024 - 69 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. F., zast. Mgr. Marií Mikulíkovou, advokátkou se sídlem Jakubské náměstí 4, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti: I) E. S., II) J. S., III) S. B., všichni zast. Mgr. Stanislavem Smrčkou, advokátem se sídlem Jakubské náměstí 4, Brno, IV) Vysoká škola polytechnická Jihlava, se sídlem Tolstého 16, Jihlava, zast. Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem Italská 8, Praha, V) EG.D, a.s., se sídlem Lidická 36, Brno, VI) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 19, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2024, č. j. 30 A 18/2024106, o námitce podjatosti vznesené osobou zúčastněnou na řízení IV), takto: Soudkyně Nejvyššího správního soudu Mgr. Michaela Bejčková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As 184/2024. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. 004474/2024/KUSK, ve věci společného povolení – schválení stavebního záměru: Studentské koleje Vysoké školy polytechnické Jihlava na pozemcích p. č. 3007/9, 3007/12, 3019/1, 3019/2, 3020/1, 3020/2, 3020/3, 5861/1 a 5861/8 v k. ú. Jihlava. Krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost vedenou Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 10 As 184/2024. [2] Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 10 As 184/2024-35, informoval osobu zúčastněnou na řízení IV) o vedení řízení a o tom, že v souladu s rozvrhem práce jeho věc projedná a rozhodne 10. senát ve složení: Mgr. Ondřej Mrákota, Mgr. Michaela Bejčková a JUDr. Vojtěch Šimíček a že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů uvedeného senátu může být senát podle pravidel uvedených v rozvrhu práce doplněn některým ze soudců 9. senátu, kterými jsou JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Pavel Molek. [3] Podáním ze dne 3. 10. 2024 osoba zúčastněná na řízení IV) vznesla námitku podjatosti vůči Mgr. Michaele Bejčkové, JUDr. Radanovi Malíkovi a JUDr. Barbaře Pořízkové. Důvod vyloučení jmenovaných soudců spatřovala v jejich vazbách na Mgr. Stanislava Smrčku, zástupce osob zúčastněných na řízení I), II) a III), který v letech 2015 a 2016 působil jako asistent soudce u 9. senátu Nejvyššího správního soudu, jehož členy uvedení soudci v daném období byli. Tito soudci tedy s Mgr. Stanislavem Smrčkou dva roky spolupracovali jako blízcí kolegové. Osoba zúčastněná na řízení IV) v dané souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010-68, z něhož dovozuje, že pokud objektivní okolnosti zakládají pochybnost o nepodjatosti soudců a jejich vliv na nestrannost soudců nelze vyloučit, jsou soudci z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni. [4] Soudkyně 10. senátu Mgr. Michaela Bejčková uvedla, že se podjata být necítí. Mgr. Stanislav Smrčka sice asistentem soudce 9. senátu v letech 2015 a 2016 skutečně byl, ona sama však jeho stálou členkou nebyla. Působila v něm pouze na stáži od července do září roku 2015. S asistenty, kteří pracovali pro zbylé členy 9. senátu, žádný pracovní vztah neměla a vybavuje si je pouze matně. Soudci JUDr. Radan Malík a JUDr. Barbara Pořízková se s ohledem na nadbytečnost takového postupu k námitce podjatosti nevyjádřili a ani k tomu nebyli vyzváni (viz dále). [5] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále je „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ [6] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah, tj. okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, N 159/35 SbNU 181). [7] Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). [8] Rovněž Nejvyšší správní soud se již výkladem podjatosti soudce opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury lze poukázat např. na usnesení ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018-47, v němž nejprve v obecné rovině uvedl následující: „Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.“ Poté ve vztahu k možné podjatosti pro poměr soudce k účastníkovi, případně jeho zástupci judikoval následovně: „Ani kolegiálněpřátelské či přátelské vztahy nezakládají vždy objektivní pochybnost o nepodjatosti soudce. Je pravdou, že z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou (jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. I když se však předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, není možné bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení tohoto případu. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze zvažovat jeho psychologický dopad z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce by mohly vyvstat například tehdy, pokud by byl soudce s účastníkem řízení nebo jeho zástupcem v každodenním pracovním styku, který by přerostl i do osobní roviny (např. by společně trávili dovolené). Důraz je v těchto případech kladen též na subjektivně vyjádřený postoj soudce. Pokud sám soudce v důsledku intenzívnějšího přátelského vztahu pochybuje o svém nezaujatém pohledu na věc, zpravidla bude dána též objektivní pochybnost ve smyslu § 8 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/2014 – 31, nebo ze dne 26. 8. 2015, č. j. Nao 241/2015 – 20). Posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a jaká je intenzita tohoto vztahu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nao 81/2014 – 68).“ [9] Obdobně v usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[k]aždý soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na