1 Afs 90/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 90/2025- 64 - text  1 Afs 90/2025 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Detrans s.r.o., se sídlem Jelenia 1, Bratislava, Slovenská republika, zast. JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2023, č. j. 38638/23/510041453713335, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 Af 1/2024  47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále „finanční úřad“ nebo „správce daně“) ze dne 13. 1. 2023, č. j. 13049/23/200180541108870. Uvedeným rozhodnutím finanční úřad podle § 182 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) stanovil výši hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce za období prvního čtvrtletí roku 2023 ve výši 18 150 Kč. Jednalo se konkrétně o výdaje za hangárování vrtulníku CABRI G2, rejstříkové značky OKWRW a výrobního čísla 1251 („vrtulník“) v rámci exekuce prodejem movitých věcí prováděné na základě žádosti o vymáhání daňových pohledávek od dožadujícího orgánu Slovenské republiky (ze dne 13. 1. 2022, ref. č. SK_ e746702022d). [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze (dále „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [3] V prvé řadě odkázal na svá dřívější rozhodnutí ve skutkově obdobných věcech mezi týmiž účastníky (sp. zn. 9 Af 9/2024 a 6 Af 13/2024), s jejichž závěry se ztotožnil. Dále se zabýval námitkou neoprávněně vedené exekuce z důvodu nesprávného doručování. Uvedl, že správce daně zachoval potřebnou míru pečlivosti, neboť v souladu s § 45 odst. 1 daňového řádu doručoval žalobkyni jako právnické osobě na adresu jejího sídla na Slovensku. Z uvedeného ustanovení neplyne povinnost, nýbrž toliko možnost doručovat osobě oprávněné jednat jménem právnické osoby, čehož se domáhala žalobkyně. Městský soud nepřisvědčil ani argumentu, že správce daně měl doručovat zástupci žalobkyně. Správce daně postupoval v režimu zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáháním finančních pohledávek, a nebyl oprávněn žádost orgánu jiného členského státu jakkoli posuzovat. Dožadující orgán přitom v žádosti o vymáhání daňových pohledávek informaci o zastoupení žalobkyně neuvedl. Podle § 27 odst. 2 daňového řádu je dále povinností daňového subjektu, aby své zastoupení správci daně prokázal, přičemž plná moc má vůči správci daně účinky od okamžiku jejího předložení. [4] Žalobkyně poté nečinila sporným, že jí rozhodné písemnosti byly doručeny 9. 11. 2022 (prostřednictvím jejího právního zástupce – pozn. NSS). Z protokolu o nahlížení do spisu ze dne 24. 11. 2022 dále vyplývá, že žalobkyně se tohoto dne prostřednictvím svého zástupce seznámila s obsahem spisu. Nedostatky v doručování tak byly nejpozději dnem 24. 11. 2022 zhojeny. V průběhu daňové exekuce proto nenastaly takové procesní vady, které by způsobovaly nezákonnost napadeného rozhodnutí. [5] Dále se městský soud zabýval námitkou, že správce daně vedl exekuci zpeněžením zajištěné movité věci (vrtulníku) za účelem vymáhání podstatně větší pohledávky, než ke které udělily souhlas orgány činné v trestním řízení. Dožadující orgán požadoval vymožení pohledávky v celkové výši 698 671,44 Kč. Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, pak usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 3 KZV 37/2021  319, udělilo správci daně souhlas s využitím zajištěného majetku (vrtulníku) k vymáhání neuhrazené daňové pohledávky až do celkové výše 698.671,44 Kč. Exekučním příkazem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1841479/22/200180541110699, („exekuční příkaz ze dne 10. 3. 2022“) správce daně nařídil daňovou exekuci prodejem movitých věcí k vymožení nedoplatku ve výši 698 671,44 Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení ke dni 9. 3. 2022. Je tak zřejmé, že správce nakládal s vrtulníkem po předchozím souhlasu státního zástupce dle § 79e odst. 2 trestního řádu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že správce daně exekučním příkazem nařídil také vymožení úroku z prodlení a exekučních nákladů. Jelikož byl vydán řádný souhlas k využití vrtulníku za účelem uspokojení jistiny, nemohlo zahrnutí příslušenství do exekučního příkazu vést k nezákonnosti při nakládání s vrtulníkem. [6] Městský soud neshledal důvodnou ani třetí žalobní námitku, podle níž byla exekuce vedena neoprávněně z důvodu jejího pozdějšího zastavení rozhodnutím ze dne 12. 10. 2023. Zopakoval, že v režimu mezinárodní pomoci s vymáháním finančních pohledávek nejsou české dožádané orgány oprávněny žádosti orgánů z cizích států jakkoli posuzovat a odmítnout, vyjma taxativně stanovených důvodů. Správce daně proto postupoval zákonně, pokud na základě žádosti činil úkony potřebné k vymáhání pohledávky. Zákonný byl i postup, jímž správce daně po zpětvzetí žádosti dožadujícím orgánem zastavil řízení dle § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu. Ke zpětvzetí došlo v důsledku pozbytí účinnosti předběžného opatření (na jehož základě původně slovenské orgány pohledávky vymáhaly – pozn. NSS), neboť daň byla posléze rozhodnutím vyměřena. Nejednalo se tudíž o neoprávněné provedení daňové exekuce ve smyslu § 182 odst. 1 daňového řádu. Na tom nic nemění ani poukaz žalobkyně na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 15 Af 7/2018, neboť skutkové okolnosti v dané věci byly odlišné. [7] Námitce, že žalobkyni nenáleží a v době vydání prvostupňového rozhodnutí nenáleželo vlastnické právo k vrtulníku, městský soud rovněž nepřisvědčil. Městský soud se s touto námitkou již zevrubně vypořádal v rozsudku ze dne 18. 7. 2024, č. j. 11 Af 7/2024  35, na jehož závěry nyní odkázal. Podle zákona o civilním letectví převod vlastnictví k letadlu zapsanému do leteckého rejstříku nabývá účinnosti dnem zápisu do leteckého rejstříku. K převodu vlastnického práva k vrtulníku na jinou společnost tedy nemohlo dojít pouze předáním na základě kupní smlouvy. Nic na tom nezměnila ani argumentace probíhajícím sporem o vlastnictví vrtulníku před slovenskými soudy. Daňové orgány oprávněně vycházely z údaje v leteckém rejstříku, vzájemná práva a povinnosti mezi žalobkyní a společností BARESJA TRT TECHNOLOGY (na kterou mělo být vlastnické právo převedeno, dále „BARESJA“) pro ně nebyly rozhodné. [8] Konečně městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že skladování vrtulníku mohlo být zajištěno s nižšími náklady. Dostatečným podkladem přezkoumání postupu správce daně je v tomto směru úřední záznam ze dne 11. 3. 2022. Podle něj správce daně oslovil několik konkurenčních subjektů a získal tak možnost porovnat jednotlivé nabídky i představu o obvyklých cenách. Postupoval pak zákonným způsobem, pokud hodnotil nejen nabízenou cenu za uskladnění, ale také veškeré vícenáklady či povinnosti a rizika spojená s jednotlivými nabídkami. Volbu dodavatele spol. Blue Sky Service učinil v souladu se zásadou hospodárnosti, neboť tím mimo jiné minimalizoval náklady na přelet do místa uskladnění. Měsíční cena 5 000 Kč pak odpovídala obvyklé cenové hladině. Na tom nic nemění ani skutečnost, že společnost LION Helicopters učinila dne 5. 9. 2023 jednateli spol. BARESJA nabídku s nižší cenou, neboť správci daně uvedená společnost v březnu 2022 nabídla cenu výrazně vyšší. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podává kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [10] Podle stěžovatelky byla daňová exekuce vedena neoprávněně. Proto nebylo namístě ukládat jí náhradu hotových výdajů exekuce. Neoprávněnost exekuce stěžovatelka v prvé řadě dovozuje z nesprávného doručování v průběhu řízení. Správce daně jí až do listopadu 2022 zasílal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pouze listinné zásilky bez řádného poučení. V situaci, kdy se stěžovatelce nedařilo písemnosti doručit, měl správce daně povinnost využít dalších možností doručení, např. jejímu jednateli. Stěžovatelka rovněž slovenského správce daně informovala o svém zastoupení zmocněncem, čehož si musel být český správce daně vědom. [11] Podle stěžovatelky byla exekuce nezákonná od samého počátku. Správce daně nezachoval potřebnou míru pečlivosti, porušení svých povinností si mohl uvědomit a předejít jim. V tomto směru stěžovatelka cituje z odborné literatury, podle níž oprávněnost vedení exekuce odvisí mimo jiné od toho, zda se ze strany správce daně nejednalo o nezodpovědné v