1 As 152/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 152/2025- 32 - text  1 As 152/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupené Mgr. Martinou Nimmrichterovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 1165/4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZDR 37004/20233/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, č. j. 15 Ad 14/2024  26, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, č. j. 15 Ad 14/2024  26, se zrušuje. II. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZDR 37004/20233/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně Mgr. Martiny Nimmrichterové, advokátky se sídlem Blahoslavova 1165/4, Šumperk, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala u žalovaného dne 14. 11. 2022 žádost o přiznání peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“). [2] Rozhodnutím ze dne 17. 1. 2023, č. j. MZDR 33760/20228/PRO, žalovaný žádost žalobkyně zamítl s odkazem na absenci relevantní zdravotnické dokumentace (v roce 2007 došlo k její předčasné skartaci). Citované rozhodnutí ministr zdravotnictví na základě rozkladu žalobkyně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Žalovaný následně pokračoval v řízení a adresoval žalobkyni výzvu, v níž ji poučil, jakým způsobem (prostřednictvím jakých důkazních prostředků) může svůj nárok prokázat. Ve věci provedl ústní jednání, k němuž předvolal i bývalého manžela žalobkyně, který se však bez omluvy nedostavil. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2023, č. j. MZDR 33760/202216/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaný opětovně žádost žalobkyně zamítl, neboť dospěl k závěru, že ve vztahu k prokázání oprávněnosti nároku na poskytnutí jednorázové částky za protiprávní sterilizaci neunesla důkazní břemeno. Rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí ministr zdravotnictví rozhodnutím ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZDR 37004/20233/PRO (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl. II. Rozsudek městského soudu [4] Žalobkyně se dále bránila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví specifikovaným rozsudkem rovněž zamítl. Skutkový příběh, jak jej popsala žalobkyně, označil za plausibilní tvrzení, které však není podepřeno žádnými dalšími indiciemi. Žalobkyni se totiž nepodařilo prokázat ani to, že podstoupila zákrok, který vedl k jejímu zneplodnění. Skutečnost, že po druhém porodu císařským řezem již neměla další děti, dle soudu provedení sterilizace neprokazuje, neboť může mít vícero příčin. [5] Žalovaný dostál v průběhu správního řízení své poučovací povinnosti – adresoval žalobkyni výzvu, v níž jí sdělil, za jakých okolností jí lze jednorázovou částku přiznat, a současně jí předestřel příklady důkazních prostředků, které může za účelem prokázání oprávněnosti svého nároku navrhnout. [6] Městský soud zdůraznil, že v řízení podle zákona č. 297/2021 Sb. je nezbytné nalézt rozumnou rovnováhu mezi povinností žadatelky tvrdit a prokázat nárok na straně jedné a povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nepanují důvodné pochybnosti, na straně druhé. Vstřícnost státu vůči žadatelkám o odškodnění za provedenou sterilizaci musí být velká, nikoliv však bezbřehá. Žalovaný tedy nepochybil, pokud za dané důkazní situace žádost žalobkyně zamítl. [7] Závěrem se soud vyjádřil ke způsobu, jakým žalovaný hodnotil písemné vyjádření bývalého manžela žalobkyně. Úvahu žalovaného, že uvedený důkaz je pro věc irelevantní, označil za chybnou. Dle jeho mínění se však nejedná o vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. I kdyby totiž žalovaný k obsahu listiny přihlédl, na výsledku věci by to nic nezměnilo. Doložené písemné vyjádření je pouhou reprodukcí toho, co svému bývalému manželovi sdělila sama žalobkyně, a není tedy způsobilé prokázat provedení sterilizace. III. Obsah kasační stížnosti [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Shrnuje, že při porodu druhého dítěte císařským řezem v roce 1982 podepsala pod vlivem anestezie souhlas se sterilizací přerušením vejcovodů. O zákroku ji nikdo řádně neinformoval, nepoučil ji o případných alternativách a nevysvětlil jí, co obnáší a jaké jsou jeho následky. Po propuštění z nemocnice se jí již nikdy nepodařilo otěhotnět. Zdravotnická dokumentace byla předčasně skartována, jediným důkazem k prokázání tvrzení stěžovatelky tak bylo písemné prohlášení jejího bývalého manžela, který však v průběhu řízení zemřel. [10] Stěžovatelka má za to, že žalovaný i městský soud si při posouzení věci počínali v rozporu se závěry vyplývajícími z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023  70. Poukazuje na skutečnost, že soudu i žalovanému předložila následující indicie: · provedení zákroku při porodu císařským řezem, což byl v dané době standardní okamžik, během něhož ke sterilizaci docházelo; · obdržení informace o možnosti zákroku ve chvíli, kdy nebyla schopná svobodně zvážit jeho okolnosti a vyjádřit s ním souhlas; · konzistentní popis událostí po celou dobu řízení o žádosti; · následná trvalá neplodnost bez jiného medicínského vysvětlení (za současného neužívání žádné formy antikoncepce); · písemné svědectví bývalého manžela, · prokazatelná předčasná skartace zdravotnické dokumentace. [11] Stěžovatelka žalovanému navrhla provedení důkazu svědeckou výpovědí jejího bývalého manžela. Povinností žalovaného bylo zajistit účast svědka u ústního jednání a vyslechnout ho. Skutečnost, že se svědek k jednání nedostavil, nemůže jít k tíži stěžovatelky. Postup žalovaného spočívající v neprovedení navrženého důkazu (aniž by důkazní návrh zamítl a svůj postup řádně zdůvodnil), představuje porušení práva na řádný proces. [12] Stěžovatelka se nachází v důkazní nouzi, která plyne z objektivních okolností (povaha věci, délka období, které uplynulo od provedení sterilizace). Na podporu svého tvrzení proto nemůže doložit žádné další důkazy. V takovém případě je nezbytné vycházet z plausibilních tvrzení a podpůrných indicií. Městský soud hodnotil jednotlivé indicie izolovaně a přehlédl, že ve svém souhrnu tvoří ucelený řetězec nepřipouštějící jiné racionální vysvětlení než to, že došlo k protiprávní sterilizaci. [13] Žalovanému stěžovatelka vytýká, že rezignoval na aktivní zjišťování skutkového stavu – tzn. neoslovil jiné možné svědky, nevyužil archivní zdroje, nepokusil se o znalecké posouzení příčiny neplodnosti. Tím popřel účel zákona i princip účinné nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. [14] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo současně zrušil rovněž napadené správní rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného. IV. Vyjádření žalovaného [15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s tím, jak věc vypořádal městský soud. Jeho rozsudek považuje za přezkoumatelný, zákonný a věcně správný. [16] Připomíná, že žadatelky musí v řízení o žádosti o jednorázovou peněžitou částku za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. prokázat dvě skutečnosti: 1) provedení sterilizace v rozhodném období v některém zdravotnickém zařízení na území ČR a 2) protiprávnost této sterilizace. Stěžovatelka přitom neprokázala splnění ani první z uvedených podmínek. [17] Žalovaný vyvinul úsilí ke zjištění skutečného stavu věci, s ohledem na charakter řízení však nemá o okolnostech a průběhu sterilizace k dispozici žádné jiné zdroje informací než ty, které označí stěžovatelka. Žalovaný nevylučuje prokázání provedení sterilizace a její protiprávnosti prostřednictvím jiných důkazů než je zdravotnická dokumentace – tzn. na základě předložených listin, svědeckých výpovědí, či řetězce nepřímých důkazů. O existenci takových důkazů však musí mít povědomí stěžovatelka. [18] Žalovaný si uvědomuje, že s ohledem na skartaci zdravotnické dokumentace se může stěžovatelka ocitnout v důkazní nouzi, nemůže však zcela dojít k přesunu důkazního břemene na správní orgán. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že k prokázání nároku postačí jakýmikoliv dalšími indiciemi nepodložené tvrzení žadate