1 As 186/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 186/2025- 33 - text  1 As 186/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. Ing. M. H., zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2023, č. j. KUOK 128841/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2025, č. j. 72 A 5/2024  44, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2025, č. j. 72 A 5/2024  44, se ruší. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 21. 11. 2023, č. j. KUOK 128841/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Romana Klimuse, náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti ve výši 29 715 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Žalovaný výrokem II. napadeného rozhodnutí potvrdil výroky I., II. a III. rozhodnutí Městského úřadu Hranice, odboru vnitřních věcí (dále jen „městský úřad“) ze dne 17. 8. 2023, č. j. OVV/21674/2241. Tímto rozhodnutím městský úřad shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 20. 3. 2022 v čase od 17:45 do 17:54 hodin v H. na ulici T. u nemovitosti č. p. 241 na pozemku p. č. X fyzicky napadl svého bratra tak, že ho chytil levou rukou v oblasti pasu a následně ho silou strhnul na paletu se zatravňovacími betonovými dlaždicemi. Bratr následkem pádu utrpěl zhmoždění bedra. Městský úřad uložil žalobci pokutu 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Výrokem I. napadeného rozhodnutí žalovaný zrušil rozhodnutí městského úřadu ve výroku IV. a řízení o nároku žalobce na náhradu škody 140 Kč zastavil. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou; krajský soud ji však v záhlaví specifikovaným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [2] Napadené rozhodnutí shledal přezkoumatelným. Dále souhlasil se závěrem žalovaného, že námitka podjatosti nezpochybňuje zákonnost rozhodnutí; v jednom správním řízení může být oprávněných úředních osob určeno více. Žalovaný neuvedl žádný konkrétní důvod ve smyslu § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a ani soud ze správního spisu žádný takový důvod nezjistil. [3] Krajský soud neshledal vady správního řízení spočívající v tom, že skutková podstata, ze které správní orgány v napadeném rozhodnutí vycházely, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem tak, že to mohlo mít vliv na zákonnost; nezjistil ani nezákonné právní posouzení věci. [4] Protiprávní jednání žalobce bylo zachyceno na videozáznamu, na němž je vidět chvat žalobce, kterým uchopil levou ruku bratra u pasu a hodil ho na stoh naskládaných zatravňovacích dlaždic. Bratr žalobce přitom upustil zatravňovací dlaždici a upadl na záda. Již jen na základě tohoto videozáznamu mohl správní orgán uznat žalobce vinným ze spáchání uvedeného přestupku. Obsah záznamu je navíc v souladu s dalšími důkazy. [5] Skutkový stav dále objasnila zpráva praktické lékařky ze dne 12. 4. 2022, která odpovídala na dotazy Policie ČR a popsala zranění, jež utrpěl žalobcův bratr. Ten byl v den spáchání přestupku ošetřen na chirurgické ambulanci; podle lékařské zprávy byl žalobcem napaden při opakovaném přenášení betonových tvárnic a byl poraněn. Přestupek prokázaly také svědecké výpovědi bratra žalobce, žalobcovy neteře a jejího manžela. Jejich výpovědi shledal soud přesvědčivými, uvěřitelnými a souladnými jak vzájemně, tak i s ostatními důkazy. [6] Ze svědecké výpovědi žalobcovy neteře soud zjistil, že z okna viděla a současně na svůj mobilní telefon zaznamenala, jak žalobce násilně napadl jejího otce, a to tak, že jej odhodil na paletu s dlaždicemi. Svědkyně otevřela okno pokoje a zakřičela na žalobce, ať otce nechá. To slyšel její manžel, který po chvíli vyběhl z domu k oběma mužům. Svědkyně dodala, že viděla, jak se její otec snažil zvednout dlaždici, když žalobce vší silou na tuto dlaždici dupnul nohou. Následně viděla a slyšela, jak mezi jejím otcem a žalobcem probíhala slovní diskuze. Snahou otce bylo „vysvobodit lilie“, na které žalobce pokládal betonové zatravňovací dlaždice. Žalobce v té době silou zezadu žduchl svým bokem jejího otce, který následně spadl a hlavou těsně minul paletu se zatravňovacími dlaždicemi. Po příjezdu policistů jim svědkyně videozáznam ukázala. [7] Manžel žalobcovy neteře jako svědek vypověděl, že samotný incident neviděl, ale viděl bezprostředně poté žalobcova bratra, jak má zakrvácené ruce a jak se snažil zvednout zatravňovací dlaždici; žalobce stál vlevo od něj, oběma rukama se držel plotu a bokem těla tlačil do svého bratra. Také viděl, jak matka obou bratrů stojí vpravo od nich a holí bouchá do zadní části těla žalobcova bratra. Bratři se začali postrkovat, když si svědek stoupl mezi ně. [8] Ze svědecké výpovědi žalobcova bratra soud ověřil, že žalobce jej natlačil tělem na paletu s dlaždicemi a následně ho levou rukou chytil kolem pasu, a poté silou shodil na paletu s dlaždicemi. Proto bratr žalobce dopadl od kolen nahoru zády na položené betonové tvárnice na paletě a poranil si bederní část zad. Žalobcův bratr vysvětlil, že přemisťoval dlaždice ze společného pozemku, aby zachránil pučící trsy lilií, které tam vysadil a na které žalobce pokládal dlaždice. [9] Matka žalobce jako svědkyně vypověděla, že žalobcův bratr se podíval na hromadu dlaždic a pak si na ni lehl zády, a přitom začal řvát; na paletu si lehl sám, a přitom se ještě díval, jestli padá dobře, aby si neublížil; stála asi 2 m od incidentu. Soud této výpovědi, stejně jako správní orgány, neuvěřil. Tuto svědeckou výpověď označil za zcela v rozporu s ostatními svědeckými výpověďmi a videozáznamem, který je objektivnějším důkazem než svědecká výpověď. [10] Věrohodní svědci vypovídali dle krajského soudu konzistentně, přesvědčivě, jasně, srozumitelně, uvěřitelně, neměnili svá vysvětlení, mluvili k věci a nereagovali nepřiměřeně. Ve správním řízení nebyl zjištěn žádný důvod, proč by si svědci své výpovědi vymysleli. Vina žalobce byla postavena najisto. [11] Krajský soud neshledal, že žalobce jednal v krajní nouzi. Zdůraznil, že vůbec nebylo prokázáno, že by byl žalobce v jakémkoli ohrožení života a zdraví, ani takové ohrožení netvrdil a neprokázal. Žalobce také netvrdil a neprokázal, že šlo o nutnou obranu. [12] Soud se neztotožnil s námitkou, že se žalobcův bratr dopustil křivého obvinění. [13] Žalobce dále namítal, že k posouzení věrohodnosti videozáznamu měly správní orgány vyžádat znalecký posudek, neboť záznam byl účelně zmanipulován. K tomu krajský soud sdělil, že žalovaný v rozhodnutí vysvětlil, že tento důkaz je nadbytečný. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností, s čímž se soud ztotožnil. Žalobce neuvedl žádný uvěřitelný důvod, proč by měl být záznam zfalšovaný. [14] Jednání žalobce shledal soud společensky škodlivým. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné právně významné okolnosti, které by materiální znak přestupku vyloučily; žalobce je ani netvrdil. Žalobce jednal v úmyslu nepřímém a porušil zájem společnosti na klidném a kultivovaném řešení sporů. Z jeho strany šlo o silové řešení, nepřiměřené a mimo meze řádného soužití občanů. [15] Jako nedůvodnou vyhodnotil soud námitku, že správní orgán nepřiznal žalobci a jeho matce náhradu škody za poškozený majetek. Žalovaný uzavřel, že 1. 7. 2023 došlo uplynutím promlčecí doby k zániku odpovědnosti žalobcova bratra za přestupek, kterým měla být žalobci a jeho matce způsobena škoda. Uplynutím této doby se nárok, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, stal ve vztahu k řízení o přestupku zjevně bezpředmětným, což byl důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. [16] Krajský soud uzavřel, že neshledal potřebu provádět další dokazování, protože skutkový stav byl zjištěn v souladu se zákony; další dokazování by bylo nadbytečné. Žalobce svými námitkami nevnesl do zjištěného skutkového stavu důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu a přenesené důkazní břemeno neunesl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [17] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně namítá nesprávné hodnocení důkazů soudem. [18] Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že do skutkových zjištění vys