10 Afs 203/2025 – Nejvyšší správní soud

10 Afs 203/2025- 55 - text  10 Afs 203/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci navrhovatelky: Lidl Česká republika s.r.o., Nárožní 1359/11, Praha, zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Vránou, Jungmannova 745/24, Praha, proti odpůrci: město Rokycany, Masarykovo náměstí 1, Rokycany, zastoupenému advokátkou Mgr. Ivanou Palánovou, Bezručova 335/33, Plzeň, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce č. 5417 ze dne 24. 6. 2024, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2025, čj. 57 A 29/202548, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Luďka Vrány, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Zastupitelstvo odpůrce (stěžovatele) schválilo v záhlaví zmíněným usnesením opatření obecné povahy (OOP), kterým ve městě Rokycany stanovilo místní koeficient daně z nemovitých věcí podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Pro nemovitosti uvedené v příloze č. 1 OOP byl místní koeficient stanoven ve výši 2 pro rok 2025 a ve výši 3 pro roky 2026 a následující. Pro nemovitosti v příloze č. 2 OOP byl stanoven místní koeficient ve výši 5. Navrhovatelkou vlastněné nemovitosti byly zařazeny do přílohy č. 2 – pozemek, jehož součástí je supermarket, a přilehlý pozemek s parkovištěm. V posuzované věci je předmětem sporu přezkoumatelnost odůvodnění OOP a dodržení principů zákazu libovůle a rovnosti při stanovení daně. Navrhovatelka zejména zpochybňuje nejasné a rozporuplné vymezení jednotlivých skupin nemovitostí, totožné vady vytýká rovněž zdůvodnění různého daňového zatížení jednotlivých skupin nemovitostí. [2] Návrh OOP vyvěsil stěžovatel na úřední desce dne 3. 4. 2024. Navrhovatelka proti němu podala dne 2. 5. 2024 námitky, které stěžovatel zamítl. Krajský soud v Plzni (krajský soud) následně vyhověl návrhu navrhovatelky a napadené OOP v záhlaví označeným rozsudkem zrušil pro nepřezkoumatelnost jeho odůvodnění. Zdůraznil přitom, že stěžovatel nejednoznačně a rozporuplně vymezil pozemky zařazované do jednotlivých kategorií a důvody stanovení rozdílné výše místních koeficientů. 2. Kasační stížnost [3] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení a pro nepřezkoumatelnost, a navrhuje jej zrušit. [4] Stěžovatel je přesvědčen, že návrh OOP byl odůvodněn kvalitně a navrhovatelka mohla již v námitkách reagovat na veškeré tvrzené vady. Učinila tak ale až v replice zaslané krajskému soudu, což představovalo nepřípustné rozšiřování žalobních bodů. Krajský soud rovněž nerespektoval judikaturu, podle které jsou soudy povinny přezkoumávat OOP v daňové oblasti zdrženlivě. Odlišná je praxe v jiných obcích a v odůvodnění je údajně vysvětleno, proč jsou obě skupiny nemovitostí zatíženy vyšším koeficientem oproti plošnému zdanění obecně závaznou vyhláškou. [5] Stěžovatel upřesňuje, že jeho cílem bylo zahrnout do první skupiny nemovitostí ty, které jsou v územním plánu vymezeny jako plochy pro průmyslovou výrobu. Poté však zjistil, že se stavby s totožnou funkcí nachází též mimo uvedené plochy. Proto doplnil návrh OOP o přílohy s výčtem konkrétních nemovitostí. Kritériem zařazení nemovitosti do první kategorie tedy byla kombinace obecné definice založené na funkčním funkci nemovitosti a zařazení do přílohy č. 1. Jelikož komerční plochy byly zařazeny do přílohy č. 2, zjevně se jedná o jinou kategorii nemovitostí, a proto je stěžovatel přesvědčen o dostatečném definování obou kategorií. Rovněž upozorňuje, že uvedené nemovitosti dělil obdobně též v obecně závazné vyhlášce. [6] Odlišné jsou prý i negativní vlivy obou skupin nemovitostí na jejich okolí. Průmyslová povaha nemovitostí v příloze č. 1 způsobuje zvýšené požadavky na technickou a dopravní infrastrukturu a zvýšenou ekologickou zátěž. U nemovitostí v příloze č. 2 je vyšší ekologická zátěž spojena s hustým provozem v širším centru města a s nároky na parkování. Krajský soud označil za irelevantní argument stěžovatele zatížením obecní komunikace, jelikož k prodejně navrhovatelky vede komunikace ve vlastnictví kraje. Stěžovatel k tomu však podotýká, že na uvedenou komunikaci najíždí auta z městských komunikací a do provozovny chodí obyvatelé též po městských chodnících. Požadavek na podrobnější odůvodnění je prý přemrštěný a znamenal by pro stěžovatele vysoké náklady. [7] V poslední části kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, jak krajský soud argumentoval studií, kterou si stěžovatel zadal k problému s parkovacími místy ve městě. Upozorňuje též na jiné obce, které vydaly OOP totožným způsobem. 3. Vyjádření navrhovatelky [8] Navrhovatelka se ztotožňuje se závěry krajského soudu o nezbytnosti odůvodnit kritéria výběru nemovitostí s vyšším koeficientem a v tomto ohledu odkazuje na rozsudek, kterým NSS zrušil OOP z důvodu nejasného vymezení kritérií vyššího zdanění nemovitostí a nepřezkoumatelného vymezení zasažených ploch. Závěry krajského rozsudku jsou tedy souladné s judikaturou NSS. Podstatu námitek nepřezkoumatelnosti odůvodnění prý navrhovatelka uvedla již v námitkách proti návrhu OOP, přestože bylo odůvodněno nedostatečně. Argumentaci následně uplatnila v žalobě, a proto jí nic nebránilo rozvést žalobní body. Námitkou nepřezkoumatelnosti se soud navíc musí zabývat z úřední povinnosti. [9] Závěrem navrhovatelka upozorňuje, že stěžovatel využil kasační stížnost k nepřípustnému doplňování odůvodnění OOP. Nic to však nemění na tom, že měl řádné odůvodnění napsat přímo do OOP. Navrhuje proto, aby NSS uvedené námitky stěžovatele odmítl pro nepřípustnost a ve zbývající části kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. 4. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] NSS předně podotýká, že se podrobněji nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Ačkoliv ji totiž stěžovatel zahrnul mezi důvody, pro které rozsudek napadá, nijak blíže nevysvětlil, v čem měla tvrzená vada spočívat. NSS přitom v minulosti jednoznačně vysvětlil, že za nepřezkoumatelný považuje teprve takový rozsudek, z něhož není zřejmé, jaké skutečnosti považuje soud za rozhodné, popř. na jakých úvahách soud své rozhodnutí založil. Nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost pak trpí rozsudek, který postrádá základní náležitosti nebo z něhož není seznatelné, zda soud žalobu zamítl, nebo o ní odmítl rozhodnout. Jelikož stěžovatel neozřejmil, které podstatné skutečnosti mu nejsou z rozsudku zřejmé či které základní náležitosti postrádá, a zdejší soud z rozsudku zmíněné vady nezjistil, zaměřil se NSS na námitku nesprávného právního posouzení. 4. 1. Krajský soud správně posoudil argumentaci stěžovatelky jako přípustnou [11] Namítáli stěžovatel, že navrhovatelka nepřípustně doplnila žalobu, je třeba připomenout, že správní soudnictví je ovládáno na jedné straně zásadou koncentrace řízení, a na straně druhé zásadou dispoziční. Je proto stěžejní striktní rozlišení pouhého rozvedení dříve uplatněného žalobního bodu a nepřípustného uplatnění zcela nové námitky (rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2023, čj. 3 Ads 158/202150, body 16 a 17). [12] V posuzované věci NSS ze správního spisu zjistil, že navrhovatelka v námitkách k napadenému OOP uvedla, že stěžovatel „neodůvodnil, proč je koeficient zaveden a proč je nastaven na maximální úroveň 5“ a dále, že „není nijak odůvodněno, z jakého důvodu jsou pozemky s průmyslovou výrobou a sklady zatíženy koeficientem 3,5, zatímco pozemky s obchodními plochami jsou zatíženy maximálním koeficientem 5. Kdy lze konstatovat, že právě průmyslová výroba může mít za následek vyšší ekologickou a dopravní zátěž než obchodní plochy.“ [13] V návrhu na zrušení OOP následně navrhovatelka uvedla, že v OOP „chybí rovněž jakékoliv odůvodnění ve vztahu ke stanovení konkrétní výše koeficientu.“ Upozorňovala rovněž, že z odůvodnění „není patrný žádný zásadní rozdíl mezi nemovitostmi uvedenými v příloze č. 2 OOP, kdy obě tyto skupiny nemovitostí Město spojuje se zvýšenou dopravní a ekologickou zátěží, bez jakéhokoliv rozdílu v povaze či intenzitě této zátěže apod.“ [14] Ze soudního spisu stojí za zmínku bod 22 repliky, v níž navrhovatelka upřesnila, že „nepřezkoumatelná jsou samotná kritéria pro výběr nemovitostí, na které má být vyšší daňová zátěž aplikována“, a upozornila rovněž na nejasnou definici jednotlivých skupin. [15] Ze spisového materiálu je zřejmé, že navrhovatelka od počátku alespoň v hrubých obrysech nezpochybnitelně brojila proti nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného OOP. Podle zdejšího soudu je rovněž patrné, že již formul