10 Afs 292/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 292/2024- 39 - text  10 Afs 292/2024 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: S com s. r. o., Františka Diviše 1534/5, Uhříněves, Praha 10, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, čj. 25847/23/510041452703064, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, čj. 15 Af 2/2024  31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10 (správce daně) doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty za různé měsíce mezi lety 2017–2018. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání. Protože bylo odvolání opožděné, správce daně je zamítl a řízení zastavil. Žalobkyně totiž dne 15. 11. 2022 zaslala správci daně datovou zprávu označenou jako Potvrzení podání ze dne 10. 11. 2022 a zároveň jako Odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Tím chtěla žalobkyně potvrdit odvolání (dle § 71 odst. 3 daňového řádu), které správci daně údajně zaslala do emailové schránky dne 10. 11. 2022. Správce daně ovšem emailovou zprávu z tohoto dne nedohledal (a to ani za součinnosti IT oddělení Generálního finančního ředitelství). Protože žalobkyně doručení emailové zprávy neprokázala, vyhodnotil správce daně podání ze dne 15. 11. 2022 jako (skutečné) odvolání. Lhůta pro podání odvolání však uplynula právě dne 10. 11. 2022. Správce daně proto uzavřel, že žalobkyně nepodala odvolání ve lhůtě stanovené zákonem. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný rozhodnutí správce daně v záhlaví označeným rozhodnutím změnil tak, že do výčtu odvoláním napadených dodatečných platebních výměrů přidal dodatečné platební výměry za měsíce únor a duben 2018, ve zbytku zůstal výrok nezměněn. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. [3] Městský soud žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl. S odkazem na judikaturu NSS uzavřel, že emailová komunikace je považována za nezaručenou a žalobkyně je tak povinna nést důsledky případného selhání zvoleného komunikačního prostředku. 2. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Rozsudek městského soudu je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Dle stěžovatelky bylo postupem správce daně a městského soudu porušeno její právo na spravedlivý proces a další procesní práva. Zároveň byl správce daně neúměrně procesně zvýhodněn. [5] Konkrétně stěžovatelka namítá, že městský soud v bodu 13 rozsudku konstatoval, že stěžovatelka správce daně mylně označila za stranu sporu. Tím prý městský soud „staví na hlavu“ celý obecný princip daňového práva. Správce daně totiž zastává obě pozice (tj. stranu sporu i subjekt daňového řízení odpovědný za správné zjištění a stanovení daně). [6] Městský soud nepřipustil možnost, že k poruše či výpadku při doručení emailové zprávy došlo výhradně na straně technických zařízení správce daně. Prokázání takové skutečnosti je ovšem zcela mimo dispozici daňového subjektu. Stěžovatelka nepopírá vlastní odpovědnost za doručování tímto způsobem, je však nutno přihlédnout k oprávněnému očekávání a dobré víře, že její podání správci daně došlo. Svěřilli stát správu písemností a doručování do rukou strojů, které nejsou bezporuchové, je povinen ponechat prostor pro nápravu technických chyb, pokud k nim dojde (ať už v kterémkoliv technickém uzlu). Zde spatřuje stěžovatelka nutnost aplikace pravidla in dubio mitius. Stěžovatelka se domnívá, že toto pravidlo není vyhrazeno pouze pro případy výkladu zákona, ale je třeba je aplikovat i v momentě, kdy proti sobě stojí rozporná tvrzení. V opačném případě dochází k neúměrnému zvýhodnění tvrzení státního orgánu proti tvrzení daňového poplatníka, což nelze v právním státě tolerovat. [7] Dále stěžovatelka upozornila, že správce daně argumentuje bezchybností svých tvrzení a počítačových systémů, ale sám doručoval platební výměry jiné osobě, než měl. Na jedné straně tedy správce daně opírá svá tvrzení o (údajně bezchybné) výstupy ze svých systémů, které ale sám „není schopen správně používat“. Lze tedy konstatovat, že „pochybný“ způsob doručování zvolily obě strany a nemají si navzájem „co vyčítat“. K tíži stěžovatelky nelze přičítat nefunkčnost systému daňové správy, přičemž k prokazování funkčnosti činí daňový správce výpisy ze svých systémů. [8] Správce daně údajně využil procesní postup, aby zabránil dalšímu projednání věci. Místo aby plnil svoji základní povinnost stanovit správně daň, vede již druhým rokem spor o doručení písemnosti. Ve veřejném zájmu je však správně stanovit daň (řešit věc hmotněprávně), ne se procesně „pitvat“ v tom, zda chyba v doručení byla způsobena technickým problémem a komu jde k tíži. Stěžovatelka se domnívá, že v procesní rovině je nutno zachovat práva daňového subjektu. Navrhla proto NSS, aby zrušil napadený rozsudek a případně i rozhodnutí žalovaného. [9] Žalovaný se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku. Stěžovatelka sice namítla jeho částečnou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, avšak své tvrzení náležitě nespecifikovala. Dle žalovaného kasační námitky stěžovatelky směřují spíše proti rozhodnutí o odvolání než proti napadenému rozsudku. Napadený rozsudek je totiž řádně odůvodněn a je srozumitelný. Z jeho obsahu je zřejmé, jaké otázky městský soud považoval za rozhodné, přičemž vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jakož i nosné důvody (ratio decidendi) rozsudku jsou zřetelné. Stejně tak městský soud odpovídajícím způsobem vyložil rizika emailových podání a důsledky nespolehlivosti tohoto komunikačního kanálu, a to s odkazem na relevantní judikaturu NSS. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak (podrobně) by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje napadený rozsudek přezkoumat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016  24, nebo ze dne 14. 1. 2022, čj. 4 Azs 42/2020  49). [10] Žalovaný připustil, že při doručování rozhodnutí o odvolání pochybil, když rozhodnutí doručoval společnosti ATERRA GROUP a.s. namísto personálně propojené společnosti ATERRA Tax s.r.o. O materiálním doručení rozhodnutí o odvolání nejpozději dne 27. 11. 2023 (dle tvrzení stěžovatelky) však není dle žalovaného jakýchkoli pochyb. Na žalobu proti rozhodnutí o odvolání tak bylo nahlíženo jako na včas podanou. Stěžovatelka proto nesprávným postupem při doručování rozhodnutí o odvolání nebyla nijak zkrácena na svých právech. [11] V § 71 odst. 1 daňového řádu jsou uvedeny možnosti, kterými lze učinit podání vůči správci daně. Kromě tam uvedených způsobů je možné podání učinit i jinak, avšak za podmínek uvedených v § 71 odst. 3 daňového řádu: „Účinky podání učiněného elektronicky má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití jiné datové zprávy než podle odstavce 1, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno způsobem uvedeným v odstavci 1; tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.“ [12] Dodatečné platební výměry byly stěžovatelce doručeny dne 11. 10. 2022. Stěžovatelka tvrdila, že odvolání proti dodatečným platebním výměrům učinila poslední den lhůty, tj. dne 10. 11. 2022, avšak nikoli některým ze způsobů vymezených v § 71 odst. 1 daňového řádu, tedy kvalifikovanou formou, ale „za použití jiné datové zprávy“ dle § 71 odst. 3 daňového řádu, tedy emailem. Toto emailové podání se však nikdy nedostalo do dispoziční sféry správce daně, tj. nikdy mu nebylo doručeno. Za odvolání proto považoval až podání ze dne 15. 11. 2022, nazvané jako Potvrzení odvolání. [13] Ačkoli stěžovatelka správci daně zaslala emailem verzi podání datovanou dnem 10. 11. 2022, uvedené je dle žalovaného způsobilé nanejvýš prokázat odeslání předmětné emailové zprávy, nikoli však doručení správci daně. Stěžovatelka nepředložila žádný relevantní doklad o doručení emailové zprávy. Dle judikatury ani prokázání odeslání emailové zprávy nepostačuje k prokázání jejího doručení (viz bod 14 rozsudku městského soudu). Vzhledem k tomu, že správci daně bylo doručeno pouze podání ze dne 15. 11. 2022, podání datované dnem 10. 11. 2022 (tj. stěžovatelkou tvrzené emailové podání učiněné v poslední den lhůty pro podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům) nebylo správci daně doručeno nikdy. Za den podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům tak bylo nutné považovat až d