10 As 177/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 177/2025- 47 - text  10 As 177/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: Ing. M. D., DiS., zastoupené advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou, Jana Babáka 2733/11, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Frýdek-Místek, Radniční 1148, Frýdek-Místek, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PRONTO autosalón, spol. s. r. o., Frýdlantská 2150, Frýdek-Místek, zastoupené obecným zmocněncem Ing. P. P., CSc., o ochraně proti nezákonnému zásahu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2025, čj. 25 A 66/2024-31, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně (stěžovatelka) vlastní pozemek v katastrálním území M., na kterém se nachází stavba kanalizačního potrubí. Z informací, které jí poskytl Magistrát města Frýdek-Místek (žalovaný), vyplývalo, že stavba má být umístěna 22,5 m od severní hranice pozemku a 5,5 metru od západní části pozemku. Geodetickým měřením však stěžovatelka zjistila, že stavba je vedena ve vzdálenostech 14,89 m a 7,68 m. Odchylka od umístění podle rozhodnutí o povolení stavby je tedy přinejmenším 8 metrů. Stěžovatelka je přesvědčena, že stavba provedená v rozporu s povolením je černou stavbou, a proto se na žalovaného obrátila s podnětem k zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný však řízení nezahájil. [2] Stěžovatelka se následně obrátila na Krajský soud v Ostravě (krajský soud) se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nezahájení řízení o odstranění stavby. Krajský soud však žalobu zamítl. Za hlavní důvod přitom označil absenci tvrzení o zásahu do práv stěžovatelky. Ta totiž nevylíčila, jak byla konkrétně dotčena na právech, a neprokázala realizaci stavby v rozporu se stavebním povolením. [3] Stěžovatelka v kasační stížnosti upozorňuje, že krajský soud nesprávně směšuje otázku absence plausibilních tvrzení s podmínkami důvodnosti zásahové žaloby. Upozorňuje, že umístění nezákonné stavby na pozemku ze své podstaty zasahuje do vlastnického práva, jelikož snižuje hodnotu pozemku a omezuje jeho užívání. Proto je přesvědčena o dostatečnosti svých žalobních tvrzení. Krajský soud prý pracoval s nepřiléhavou judikaturou, přičemž odlišnost spočívá v tom, že stěžovatelka není v postavení vlastníka sousedního pozemku. V posuzované věci je totiž v postavení vlastníka pozemku, na němž se přímo nachází sporná stavba. O to větší je tedy intenzita zásahu do jejích práv. Rovněž upozorňuje, že povolení a kolaudace stavby v roce 1997 není vzhledem k významné odchylce při realizaci relevantní. Stěžovatelce ani její právní předchůdkyni nelze klást k tíži zjištění odchylky až nyní, jelikož nedodržení podmínek pro umístění podzemní stavby není jednoduše ověřitelné. Stěžovatelka se tedy brání až ve chvíli, kdy díky geodetickému měření zjistila rozpor se stavebním povolením. Rovněž upozorňuje na postup žalovaného, který nejprve sdělil informaci o umístění kanalizace a následně popřel její vypovídací hodnotu, zrušil kontrolní prohlídku a nereagoval na podněty k zahájení řízení o odstranění stavby. Popsané počínání považuje stěžovatelka za absurdní a nezákonné. [4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [5] Osoba zúčastněná na řízení (OZNŘ) ve svém vyjádření označuje skutková tvrzení stěžovatelky za lživá. Upozorňuje, že jednání stěžovatelky má trestněprávní rozměr, a proto již podala trestní oznámení na spáchání několika trestných činů. Těch se prý stěžovatelka dopustila tím, že do dokumentace stavebního povolení doplnila kóty a takto upravené dokumenty nyní před soudy a správními orgány vydává za pravé. Na závěr OZNŘ upozorňuje, že o podaném trestním oznámení nebylo doposud rozhodnuto. [6] Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Na zákonné vymezení zmíněného žalobního typu navazuje judikatura NSS, v níž jsou konkretizovány podmínky aktivní legitimace a důvodnosti zásahové žaloby. [7] Posouzení aktivní legitimace k podání zásahové žaloby musí vždy předcházet věcnému přezkumu. K tomu NSS uvedl (bod 15 rozsudku ze dne 19. 3. 2025, čj. 9 As 7/2025-22), že k věcnému přezkumu (ne)naplnění podmínek důvodnosti zásahové žaloby může „přikročit toliko v případě, jeli dána podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu, které musí být patrné již ze samotné žaloby. Tak tomu nebude v případě, jeli zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s. I kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Naopak, existujeli rozumná pochybnost o tom, že jednání nemůže být zásahem, je třeba zkoumat další „procesní“ podmínky věcné projednatelnosti žaloby, a pokud jsou splněny, žalobu věcně projednat.“ Zdejší soud dále konstatoval, že aktivní legitimace není na základě tvrzení žalobce dána pouze tehdy, lze-li na základě tvrzení uvedených žalobcem učinit jednoznačný závěr, že dotčení jeho práv nemohlo v žádném případě nastat (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS). Pro otázku nezákonného zásahu spočívajícího v nezahájení řízení z moci úřední je stěžejní rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39 (rozsudek Žaves), v němž bylo upřesněno, že pro splnění podmínek aktivní legitimace postačí tvrzení myslitelného dotčení právní sféry nezahájením řízení z moci úřední. [8] K přezkumu důvodnosti zásahové žaloby tedy může soud přikročit pouze tehdy, je-li žalobce k jejímu podání aktivně legitimován. Důvodnost žaloby je podmíněna současným splněním pěti následujících podmínek (viz např. rozsudek ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS): žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). [9] Kromě obecných podmínek důvodnosti zásahové žaloby jsou pro posuzovaný případ klíčové rovněž závěry rozsudku Žaves, kde je v bodu 81 a násl. upřesněno, že žalobou proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nezahájení řízení z moci úřední se může bránit pouze přímo dotčená osoba, nemůže-li a nemohla-li se proti zásahu bránit jinak. Zmíněný rozsudek však nevylučuje posuzování obecných podmínek důvodnosti zásahové žaloby, na což zdejší soud upozornil například v bodě 16 rozsudku ze dne 5. 6. 2024, čj. 7 As 306/2023-70. [10] Výše vyloženou judikaturu tedy lze shrnout tak, že posouzení aktivní legitimace a důvodnosti zásahové žaloby probíhá v oddělených a po sobě následujících fázích přezkumu tvrzeného zásahu a jejich předmětem je uvedení či neuvedení plausibilních tvrzení a až následně případné otázky důvodnosti zásahové žaloby včetně pěti výše zmíněných podmínek formulovaných judikaturou (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2025, čj. 21 As 164/2025-109, bod 14). [11] Z nyní napadeného rozsudku NSS zjistil, že krajský soud nejprve poskytl výčet judikatury NSS, z níž při rozhodování vycházel (body 7 a 8), a poté pokračoval úvahami, pro které žalobu zamítl. Klíčové body zmíněných úvah lze shrnout takto: - v žalobě chybí tvrzení o zásahu do práv, z nichž by bylo zřejmé, jak stavba znehodnocuje pozemek či omezuje stěžovatelku v jeho užívání (bod 10); - stěžovatelka nesplnila povinnost tvrdit a doložit odchylku stavby oproti povolení a konkretizovat, jak ji tato odchylka v současnosti omezuje v užívání pozemku (bod 11); - soud nemůže argumentaci domýšlet za žalobkyni, a proto uzavírá, že neshledal zkrácení na právech (body 13 a 14). Stěžejním důvodem zamítnutí žaloby byl tedy nedostatek žalobních tvrzení, který krajský soud stěžovatelce vytknul opakovaně, zatímco ostatní důvody uvedl (dle vlastních slov) pouze podpůrně. [12] Z obsahu správní žaloby NSS zjistil, že stěžovatelka zásah a jeho následky skutečně popsala velmi stručně. Uvedla totiž pouze, že „nečinností dochází ke zkrácení vlastnického práva, neboť se na jejím pozemku nachází nepovolená stavba, která pozemek znehodnocuje a významně omezuje jeho užívání“. Zbylé části žaloby se věnovaly primárně popisu tvrzené odchylky umístěné stavby oproti stavebnímu povolení a postupu stavebního úřadu, v němž stěžovatelka spatřuje nezákonný zásah. [13] Zdejší so