10 As 210/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 210/2024- 44 - text  10 As 210/2024 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: BONVER WIN, a. s., Jungmannova 32/25, Praha 1, zastoupené advokátem JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., Pobřežní 394/12, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2022, čj. 59924/2022900000312, sp. zn. 291393/201864000012, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, čj. 62 Af 4/202357, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Žalobkyně je provozovatelkou několika kasin a heren hazardních her. Celní úřad pro Zlínský kraj (celní úřad) zahájil dne 1. 3. 2018 v některých jejích provozovnách kontrolu a na základě kontrolních zjištění byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků dle § 123 odst. 3 písm. d), e) f), g), j,), k) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (zákon o hazardních hrách), a současně jí byla uložena pokuta ve výši 250 000 Kč, včetně povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyni byl dále uložen trest propadnutí čtyř technických zařízení užitých ke spáchání přestupku. Rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobkyně potvrzeno žalovaným. [2] Žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níže zejména tvrdila, že celní úřad provedl kontrolu bez zákonného zmocnění. Žalobkyně namítala, že neporušila § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách, a rovněž nesouhlasila s uložením trestu propadnutí technických zařízení. Popřela rovněž, že by se dopustila porušení § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Nebyla naplněna ani materiální stránka přestupků, ani prvek společenské škodlivosti. Správní orgány nesprávně aplikovaly pravidla pro určení výměry trestu ve smyslu § 37 zákona č. 250/2016 Sb., o přestupcích, když přihlédly k dřívějším přestupkům žalobkyně, přestože se jednalo o tzv. nestejnorodou recidivu. Žalobkyně zpochybnila přezkoumatelnost výše sankce a způsob, jakým byly zohledněny její majetkové poměry ve vztahu k ukládanému trestu. [3] Krajský soud však neshledal námitky žalobkyně důvodnými a uzavřel, že se žalobkyně všech uvedených skutků dopustila. Nezjistil ani žádné pochybení v postupu správních orgánů či v uloženém trestu. Proto žalobu zamítl. 2. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobkyně (stěžovatelka) rozhodnutí krajského soudu napadla kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. [5] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, a to pro nesrozumitelnost odůvodnění a nedostatečné vypořádání se s předloženými argumenty. Rozsudek je velmi obecný a zejména pasáž o výši uložené sankce je nedostatečně zdůvodněna – měla by se vypořádat s tím, jaký vliv měla jednotlivá kritéria na stanovení konečné výše sankce; jak jsou kritéria definována a kdo je stanovil. [6] Stěžovatelka uvádí, že neporušila § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách. V herním prostoru provozovny sice byla umístěna nepovolená technická zařízení, avšak ta byla odpojena od datové sítě a přívodu elektřiny a zároveň byla označena nápisem „mimo provoz“. Nebyla tedy funkční (což mohl celní úřad, který má vzdálený přístup ke všem centrálním loterním systémům, ověřit) a nenaplňovala znaky technického zařízení. [7] Celní úřad (a následně žalovaný) nesprávně aplikovali § 48 zákona o přestupcích, ve kterém je stanoveno, že „[p]ropadnutí věci lze uložit jen, jdeli o věc, a) která byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, b) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj, nebo c) kterou pachatel, byť i jen zčásti, nabyl za věc uvedenou pod písmenem b), pokud hodnota věci uvedené pod písmenem b) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.“ V tomto případě prý však technická zařízení nebyla funkční a nenaplňovala tudíž znaky technického zařízení ve smyslu zákona o hazardních hrách. Z tohoto důvodu nebylo možné uložit trest propadnutí věci, protože technická zařízení nebyla věcmi, které by byly ke spáchání přestupku užity nebo určeny. [8] Podle § 48 odst. 3 zákona o přestupcích dále platí, že „[p]ropadnutí věci nelze uložit, jeli hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Vyžadujeli to bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem, k hodnotě věci se nepřihlíží.“ Nápadný nepoměr představuje pojem relativní a musí se vždy posuzovat individuálně, v souvislosti s povahou spáchaného přestupku i s povahou konkrétní věci (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, čj. 31 A 27/2016115). Nápadný nepoměr bude dán zejména v situaci, kdy by ukládaná sankce působila nepřiměřenou újmu nebo byla likvidační, což je případ právě stěžovatelky, které propadl majetek v hodnotě cca 1 250 000 Kč (obvyklá cena jednoho technického zařízení je cca 260 000 Kč). Celní úřad ani žalovaný však žádnou relevantní úvahu ohledně hodnoty technického zařízení ve vztahu k povaze přestupku neprovedli. Celní úřad pouze konstatoval, že vzhledem k vysoké typové nebezpečnosti přestupku, o čemž svědčí i horní hranice sazby ve výši 3 mil. Kč, není hodnota propadnutých věcí v nápadném nepoměru k povaze přestupků. Žalovaný nezákonné závěry obhajuje, a navíc konstatuje, že tvrzení stěžovatelky, že technická zařízení byla v době kontroly nefunkční, nebyla nijak prokázána. Toto tvrzení je zjevně nesprávné. [9] Rovněž nesmyslné je údajně tvrzení žalovaného, že v zákoně o hazardních hrách není nikde stanovena podmínka, že se musí jednat o technické zařízení funkční. Stěžovatelce není jasné, jak by se někdo mohl účastnit hazardní hry na technickém zařízení, které by nebylo funkční. Tvrzení žalovaného, že smyslem správního trestu propadnutí věci je především zabránit pachateli přestupku v dalším protiprávním jednání a také odejmout mu prospěch, který přestupkem získal, je rovněž zavádějící. Žalovaný totiž přehlíží zásadní skutečnost, že žádné technické zařízení nefungovalo a negenerovalo tudíž žádný prospěch. Pro všechna technická zařízení byla zajišťována příslušná povolení, aby mohla být zprovozněna, proto o žádné protiprávní jednání ve skutečnosti nešlo. Podmínky pro uložení trestu propadnutí věci tak nebyly splněny. Navíc tento přístup celního úřadu a žalovaného byl ojedinělý, neboť v jiných případech byla zařízení navrácena. [10] Zároveň je dle stěžovatelky nutné akcentovat neformální asociační dohody s vedoucím odboru dohledu žalovaného, dle kterých nemělo vůbec docházet k postihování legálních provozovatelů hazardních her při přechodu na novou legislativu, tzn. při „přepovolování“ zařízení, která byla povolena dle zákona o loteriích a která bylo nutné nově povolit dle zákona o hazardních hrách, a to i s ohledem na skutečnost, že došlo ke změně věcně a místně příslušného orgánu, kterému tato pravomoc byla nově svěřena. Stěžovatelka byla jednou z prvních osob, které se nové povolovací řízení týkalo, tedy v době, kdy příslušné správní orgány a orgány vydávající osvědčení pro technická zařízení neměly s novým zákonem zkušenosti. To vedlo k prodlužování správních řízení, přičemž nebylo v silách žádného provozovatele hazardních her se s tímto problémem samostatně vypořádat a dotčená zařízení postupně odvážet a přivážet. Nadto u všech technických zařízení došlo krátce po provedených kontrolách k jejich povolení. [11] Ustanovení § 68 odst. 4 zákona hazardních hrách (ve znění do 31. 12. 2023) stanovilo, že „[v] kasinu musí být umožněna hra nejméně u 3 hracích stolů živé hry, a to po celou provozní dobu kasina.“ Stěžovatelce bylo vytknuto, že jedna krupiérka obsluhovala všechny 3 stoly živé hry najednou. Argument stěžovatelky, že provozuje živou hru přesně podle požadavků zákona o hazardních hrách a základního povolení živé hry, celní úřad ani žalovaný neakceptovali a tvrdili, že podle výkladu dotčených ustanovení zákona o hazardních hrách je vyžadována přítomnost relevantního počtu krupiérů na počet započitatelných stolů živé hry po celou dobu provozní doby kasina, což krajský soud potvrdil. Z toho plyne, že po celou dobu provozu kasina by měl u každého stolu živé hry stát krupiér a čekat na případné zájemce o živou hru. Takový výklad však popírá realitu provozu kasina a ekonomické dopady na provozovatele živých her. Pokud by zákonodárce takový výklad zamýšlel, mohl jej výslovně vtělit do textu zákona. Ke „zpřesnění“ ostatně mohlo přistoupit i Ministerstvo financí, které schvalovalo základní povolení živé hry. Stěžovatelka má personální zálohy, které jsou v případě zájmu o živou hru připraveny do kasina přijít. Tuto skutečnost žalovaný ani krajský soud nijak nevzali v potaz a nevypořádali se s ní. Stěžovatelka upozorňuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2020, čj. 57 A 179/2019106, ve kterém soud nevyloučil možnost, že by krupiér mohl obsluhovat více zap