10 As 29/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 29/2025- 34 - text  10 As 29/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: FAGOFARMA s. r. o., Londýnská 730/59, Praha 2, zastoupené advokátem Mgr. Rostislavem Šustkem, Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalované: Technologická agentura České republiky, Evropská 1692/37, Praha 6, zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Kroupou, Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2023, čj. TACR 11462/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, čj. 15 A 15/202471, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Podstatou sporu je otázka dostatečné míry odůvodnění rozhodnutí o výběru návrhů projektu podle § 21 odst. 7 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků (zákon o podpoře výzkumu). Žalobkyně (stěžovatelka) nesouhlasí s tím, že podle tohoto ustanovení je možné, aby byly úvahy o nepodpoření projektu seznatelné zejména z jiných dokumentů než ze samotného rozhodnutí. Domnívá se, že z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina) vyplývá povinnost uvést v rozhodnutí alespoň základní úvahy, které vedly správní orgán k závěru o tom, zda bude projekt podpořen. [2] V nyní posuzované věci Technologická agentura České republiky (žalovaná) vyhlásila dne 5. 4. 2023 veřejnou soutěž Programu na podporu průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje TREND, podprogram 1, do které se stěžovatelka přihlásila s návrhem projektu FW10010144 – Baktericidní biodegradovatelné mikročástice a nanovlákenné materiály s obsahem bakteriofágů pro multidisciplinární použití. Žalovaná následně vyhodnotila přihlášené návrhy projektů a dne 30. 11. 2023 rozhodla o výsledku veřejné soutěže s tím, že projekt stěžovatelky nebude podpořen z důvodu nedostatku finančních prostředků. [3] Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka obrátila na kontrolní radu žalované se stížností. Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2024 však kontrolní rada stížnosti nevyhověla a potvrdila rozhodnutí o nepodpoření projektu. [4] Stěžovatelka následně podala žalobu proti rozhodnutí žalované k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji nyní napadeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika stěžovatelky [5] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, a navrhuje jeho zrušení. [6] Podle stěžovatelky městský soud v napadeném rozsudku nesprávně posoudil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Stěžovatelka se totiž domnívá, že zvláštní úprava rozhodování o výběru návrhu projektů nezbavuje žalovanou povinnosti odůvodnit rozhodnutí alespoň základním způsobem. V posuzované věci se proto žalovaná měla vypořádat například s rozpory v hodnocení oponentů. Dále stěžovatelka upozorňuje na překvapivost napadeného rozsudku z důvodu nesouladu jeho závěrů s předchozí rozhodovací praxí městského soudu, ve které prý soud nastavil vyšší standard odůvodňování rozhodnutí o výběru návrhu projektů. Stěžovatelka také nesouhlasí s tím, jak se městský soud vypořádal s tvrzenou nepřezkoumatelností rozhodnutí o nepřiznání bonifikace. Tvrdí, že závěr soudu o dostatečnosti odůvodnění je absurdní, jelikož žalovaná vůbec nevysvětlila, v čem konkrétně spočívalo nesplnění Principu 4.0 či chybějící kvantifikace zvoleného cíle, kterými odůvodnila nepřiznání bonifikací. [7] Žalovaná se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a odůvodnění svého rozhodnutí považuje za dostatečné. Rozdělení finančních prostředků je mechanickou úvahou. Po odborném vyjádření poradních orgánů totiž žalovaná zpravidla seřadí projekty na základě hodnocení a určí, pro které má k dispozici finanční prostředky. Rozsudek citovaný stěžovatelkou je prý nepřiléhavý na posuzovanou věc a nereflektuje pozdější vývoj judikatury NSS. Ke druhému rozsudku žalovaná uvádí, že jeho podstatou je nedostatečná opora rozhodnutí o neudělení bonifikace ve spisech. Není proto pravda, že městský soud svou dřívější rozhodovací praxí nastavil vyšší standard odůvodňování rozhodnutí o nepodpoření projektu. K námitce nepřezkoumatelnosti odůvodnění nepřiznání bonifikace žalovaná uvádí, že dostatečně popsala podmínky projektu, jejichž součástí byla i bonifikační kritéria Průmyslu 4.0 a Cíle mise Národní RIS3 Strategie. Nepřiznání bonifikací bylo proto srozumitelně odůvodněno poradním orgánem. Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. [8] Stěžovatelka se v replice ohrazuje proti tvrzení, že neuvedla důvody, které by měly vést k pochybnostem o procesu hodnocení a opakuje svou kasační argumentaci, tzn. vyjadřuje nesouhlas s dostatečností odůvodnění o nenaplnění bonifikačních kritérií a zdůrazňuje význam předchozích rozsudků městského soudu. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje tři skupiny námitek. (1.) Městský soud nesprávně posoudil nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí žalované o nepodpoření projektu, (2.) napadený rozsudek byl překvapivý z důvodu rozporu s předchozí rozhodovací praxí městského soudu a (3.) nesprávně byla posouzena také nepřezkoumatelnost rozhodnutí o nepřiznání bonifikace. 3. 1. Rozhodnutí žalované bylo dostatečně odůvodněno a je přezkoumatelné [10] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že ačkoliv zákon o podpoře výzkumu obsahuje zvláštní úpravu rozhodování, nezbavuje to žalovanou povinnosti zdůvodnit rozhodnutí alespoň základním způsobem. Z rozhodnutí prý musí být patrné přinejmenším základní úvahy, jelikož právě žalovaná je jako poskytovatelka podpory odpovědná za průběh veřejné soutěže. Závěr soudu, že žalovaná neměla povinnost se vypořádat v odůvodnění rozhodnutí s rozpory v názorech oponentů, považuje stěžovatelka za rozporný s čl. 36 odst. 1 Listiny. Kvůli nedostatečnému odůvodnění totiž vyvstávají pochybnosti, proč byl názor jednoho oponenta upřednostněn před jiným. [11] Proces hodnocení návrhů projektu probíhá podle § 21 odst. 6 zákona o podpoře výzkumu tak, že odborný poradní orgán „provede vlastní, objektivní a nezaujaté hodnocení návrhů projektů podle vyhlášených pravidel a kritérií veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích s přihlédnutím k posudkům oponentů. O výsledku hodnocení každého návrhu projektu zpracuje odborný poradní orgán protokol.“ Podle § 21 odst. 7 zákona o podpoře výzkumu následně poradní orgán „protokoly o hodnocení návrhů projektů a výsledný návrh pořadí všech návrhů projektů ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích předloží poskytovateli, který je povinen rozhodnout o výběru návrhů projektů a zveřejnit výsledky veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích ve vyhlášené hodnotící lhůtě. Poskytovatel může rozhodnout v rozporu s doporučením odborného poradního orgánu, pokud písemně zdůvodní toto rozhodnutí a jeho zdůvodnění v protokolu a zveřejní své rozhodnutí a jeho zdůvodnění na svých webových stránkách. Poskytovatel umožní uchazeči se seznámit s výsledkem hodnocení jeho návrhu projektu ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně zdůvodnění a poskytnutí oponentních posudků k jeho projektu bez uvedení osobních údajů oponentů.“ Pro rozhodování o nepřijetí návrhu projektu do veřejné soutěže platí výluka působnosti správního řádu zakotvená v § 21 odst. 11 zákona o podpoře výzkumu. Je však třeba zmínit také § 177 odst. 1 správního řádu, podle kterého se „základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje.“ [12] Z citované právní úpravy je patrné, že vyloučíli zvláštní zákon působnost správního řádu, i nadále se použijí základní zásady činnosti správních orgánů. Zákon však mezi základní zásady neřadí požadavky na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí, např. co do jeho délky či podrobnosti. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že zákonodárce vytvořil zvláštní způsob rozhodování o podpoře, jehož základní obrysy lze shrnout následovně: - Odborný poradní orgán objektivně a nezaujatě hodnotí projekty podle vyhlášených pravidel a kritérií veřejné soutěže s přihlédnutím k posudku oponentů. - Poskytovatel má povinnost na základě podkladů odborného poradního orgánu rozhodnout o výběru návrhů a zveřejnit výsledek. - Povinnost rozhodnutí písemně odůvodnit má poskytovatel pouze v případě, že se odchýlí od názoru odborného poradního orgánu. - Poskytovatel musí v každém případě uchazečům zpřístupnit hodnocení jejich projektu včetně zdůvodnění a poskytnutí oponentních posudků. [13] Je zřejmé, že zákonodárce dbal na to, aby byl uchazeč o podporu vždy seznámen s důvody finálního rozhodnutí pos