10 As 97/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 97/2025- 50 - text  10 As 97/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: město Lanžhot, Náměstí 2, Lanžhot, zastoupeného advokátkou JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, Holšická 1458, Praha 21, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 2. 9. 2024, čj. MZP/2024/290/1484, sp. zn. R/4252/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, čj. 10 A 122/202496, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Ve věci jde o úpravu hranic Chráněné krajinné oblasti Soutok. Město Lanžhot usiluje o to, aby části jeho území (lokality Křenová a Zavezený járek, vodní plocha Výkop a úsek řeky Kyjovky pod silnicí 425 Lanžhot–Brodské) byly vyňaty ze záměru na vyhlášení této CHKO. Soud má však za to, že tyto lokality byly do záměru zařazeny po právu. 1. Popis věci [2] V srpnu 2023 byl vydán záměr na vyhlášení CHKO Soutok. Město Lanžhot s rozsahem ochrany nesouhlasilo a podalo námitky proti zařazení některých částí svého území do záměru CHKO. Ministerstvo životního prostředí námitkám částečně vyhovělo a upravilo hranici navrhované CHKO. Námitce proti zařazení lokalit Křenová a Zavezený járek, vodní plochy Výkop a úseku řeky Kyjovky pod silnicí 425 Lanžhot–Brodské však nevyhovělo. Ministr svým rozhodnutím ze dne 2. 9. 2024 zamítl rozklad města a rozhodnutí ministerstva potvrdil. [3] Město podalo proti rozhodnutí ministra žalobu. Namítalo, že se ministerstvo ani ministr nezabývali důkladně otázkou, proč musí CHKO zahrnovat i sporné lokality. Při svých úvahách dostatečně nedbali zájmů města a jeho obyvatel: neprovedli test proporcionality a rovněž procesně se město, jeho obyvatelé a vlastníci pozemků nemohli účinně bránit. Ministerstvo poskytlo k žalobě obsáhlé vyjádření, ve kterém poukázalo zejména na předměty ochrany, které se ve sporných lokalitách nacházejí. Město na to reagovalo „odborným vyjádřením“ prof. Dr. Ing. P. M.. S jeho názory pak ministerstvo polemizovalo v dalším vyjádření ze dne 23. 4. 2025. Městský soud se žalobou podrobně zabýval. Vysvětlil, jak tato věc souvisí s problematikou CHKO Soutok a jaké byly podle ministerstva důvody pro vyhlášení CHKO i začlenění sporných lokalit. Dále se věnoval i otázce přiměřenosti zásahu do práv města a jeho obyvatel. Dospěl k tomu, že v záměru na vyhlášení CHKO Soutok i ve svém rozhodnutí se ministerstvo touto otázkou dostatečně zabývalo. Práva města a jeho obyvatel proto podle něj nebyla nepřiměřeně zasažena. Městský soud podrobně vypořádal i námitky týkající se plánu péče CHKO a procesních pochybení ministerstva. Protože žádné z námitek nepřisvědčil, žalobu zamítl. [4] Proti rozsudku městského soudu podává teď město kasační stížnost. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [5] Město v kasační stížnosti namítá, že ministerstvo ani ministr nijak konkrétně nevysvětlili, proč je nezbytné, aby do CHKO Soutok byly zahrnuty i malé sporné části území města Lanžhot a proč nestačí dosavadní způsob ochrany. Jejich argumenty se totiž týkaly CHKO jako celku, nikoli malých sporných lokalit. Městský soud tedy podle města nepochopil spornou otázku, protože argumenty a námitky nevztahoval ke konkrétním částem CHKO, ale k celému území. Soud se navíc dostatečně neseznámil se spisem, protože byl překvapen, když zástupkyně města s pomocí mapy vysvětlovala, o jaké sporné lokality se jedná. [6] Podle města je nedostatečné a nepřesvědčivé to, jak byl proveden test proporcionality ohledně zásahu do práv města a jeho obyvatel. V oblasti Křenová se každoročně pořádají oblíbené mezinárodní akce s vysokým počtem účastníků v řádu až tisíců osob, jako Potlachy Jamboree, Majálesy, Vítání jara, sportovní turnaje ve volejbale, lakrosu apod. Omezen by byl i chov koní a činnost skautského tábora, místních rybářských a mysliveckých spolků, trampských osad atd. Konkrétní podmínky provozování řady těchto činností upraví až plán péče, na jehož podobu bude mít město jen omezený vliv. To, že lze případně plán péče napadnout žalobou, nepovažuje město za dostatečně účinnou ochranu. [7] Dále město namítá, že se soud při svém rozhodování spolehl jen na odbornost ministerstva a nezabýval se vyjádřením profesora M., které si obstaralo město. Soud si podle města nemůže vystačit s odborným názorem Agentury ochrany přírody a krajiny, která je organizační složkou zřízenou ministerstvem a je pod jeho bezprostředním vlivem. Proto si měl soud vyžádat u orgánu veřejné moci odborné vyjádření podle § 127 odst. 1 občanského soudního řádu nebo měl vyzvat město k tomu, aby nechalo vypracovat znalecký posudek. Soud měl město upozornit také na to, že odborné vyjádření profesora M. považuje na nedostatečné, a že je tedy třeba navrhnout další důkazy k prokázání toho, co město tvrdí. [8] Město považuje za chybu, že soud nevzal v potaz vyjádření profesora M., protože ho pokládal za nový a pozdě uplatněný žalobní bod, a odmítl ho jako nepřípustné rozšiřování žaloby. Ve skutečnosti přitom město jen reagovalo na vyjádření ministerstva. Na doplňující vyjádření ministerstva ze dne 23. 4. 2025 nadto nemohlo reagovat vůbec, protože mu bylo předáno až při jednání. Město poukazuje i na další procesní vadu. Pokud byla námitka, která se týkala nesprávného doručování zahraničním vlastníkům pozemků, podle soudu obecná, měl město vyzvat k upřesnění, o jaké vlastníky šlo. Tím, že to neudělal, porušil § 118a odst. 1 občanského soudního řádu. Město je proto přesvědčeno, že městský soud procesně pochybil a omezil jeho právo na spravedlivý proces. [9] Ministerstvo ve svém velmi obsáhlém vyjádření z velké části opakuje, co se stalo ve správním řízení a v řízení před městským soudem, a doslova cituje části rozhodnutí a napadeného rozsudku. V souhrnu však s námitkami města nesouhlasí, protože má za to, že se s nimi už vypořádalo a vysvětlilo, proč sporné lokality nelze vyjmout z CHKO Soutok. 3. Posouzení věci [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] NSS se nejdříve zabýval námitkami, které se týkají procesního postupu městského soudu. Konkrétně jde o námitky, že se městský soud dostatečně neseznámil se spisem (3.1); nevyžádal si odborné vyjádření k odborným otázkám a nevzal v potaz upřesnění žalobních bodů (3.2); a nenechal město reagovat na vyjádření ministerstva ani ho nevyzval k tomu, aby upřesnilo, kterých vlastníků se týkalo nesprávné doručování (3.3). Poté se NSS věnoval i námitce, podle níž ministerstvo zahrnutím sporných lokalit do CHKO Soutok nepřiměřeně zasáhlo do práv města a jeho obyvatel (3.4). 3.1 Seznámení se správním spisem [12] Městský soud se podle města dostatečně neseznámil se spisem, protože mapu území, o které v této věci jde, považoval za nový důkaz, přestože už byla součástí správního spisu. Z napadeného rozsudku však plyne, že se soud se správním spisem seznámil a že mu byly známy informace potřebné pro rozhodnutí v této věci. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i jiné než navržené důkazy. Mapa území, o které v této věci jde, je důležitý podklad pro rozhodnutí. Vyplývá z ní, kudy vede hranice CHKO, jak se hranice upravovaly s ohledem na námitky města nebo kde se nacházejí sporné lokality. Přestože je mapa součástí správního spisu, není chyba, že ji soud navíc provedl jako důkaz při jednání, když ji považoval za důležitou (poukazuje mj. na celistvost území CHKO Soutok). [13] Není to chyba tím spíš, že zástupkyně města sama trvala na tom, aby byly dvě mapy oblasti provedeny jako důkaz (bod 16 rozsudku městského soudu), a soud jí vyhověl. Z textu rozsudku není pochyb o tom, že městský soud věděl, jakých částí území CHKO se spor týká. V bodě 38 rozsudku je například výslovně řeč o provozování činností a tábořišť v oblastech Křenová a Lesní Šutrovna, které chtělo město ze záměru na vyhlášení CHKO Soutok vyjmout. Není tedy pravda, že městský soud rozhodoval o problematice CHKO Soutok jako celku a nepochopil, že spor se vede o konkrétní lokality. Soud však nemohl rozhodovat o těchto lokalitách bez kontextu celé CHKO. To je ostatně podstatou tohoto sporu: ministerstvo se snaží poukázat na význam těchto lokalit v rámci CHKO, zatímco město vidí jejich význam v něčem jiném a k tomu směřuje jeho argumentace. Pohledy ministerstva a města na problematiku sporných lokalit se míjejí, a z toho přirozeně plyne také to, že město s názory ministerstva (a jejich odůvodněním) nesouhlasí. [14] Protože se soud přiklonil k názoru ministerstva, že sporné části území nelze z CHKO vyjmout, opírá se odůvodnění jeho rozsudku (zejména část 3.2 Důvody pro vyhlášení CHKO Soutok) logicky právě o ty důvody, které se týkají celistvosti a významu CHKO. Zároveň je však patrné, že argumenty ve prospěch vyhlášení CHKO vztahuje soud také ke sporným lokalitám. V bodě 26 sou