2 Afs 81/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 81/2024- 66 - text  2 Afs 81/2024 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Honební společenstvo Zákupy–Brenná, se sídlem Brenná 40, Zákupy, zast. JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. 1398354/23/260250523506775, č. j. 1398368/23/260250523506775 a č. j. 1398372/23/260250523506775, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 3. 2024, č. j. 59 Af 1/2024107, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Sehnala, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce jako veřejně prospěšný poplatník podal řádná daňová přiznání za zdaňovací období let 2020, 2021 a 2022 a ke každému z nich uvedl roční příjem 110 000 Kč ze smlouvy o nájmu honitby. Žalovaný třemi konkludentními platebními výměry ze dne 7. 12. 2023 vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za tato zdaňovací období vždy ve výši 20 900 Kč. [2] Proti platebním výměrům se žalobce bránil u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který žalobu zamítl. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že Česká republika, za niž jednal Státní pozemkový úřad, a Myslivecké sdružení Heřmaničky – Veselí (nyní „Myslivecký spolek Heřmaničky – Veselí, z. s.“, dále též „nájemce“) uzavřeli dne 16. 5. 2013 smlouvu o nájmu honitby s ročním nájemným ve výši 110 000 Kč. Dne 23. 9. 2013 uzavřel žalobce s nájemcem dohodu o přistoupení k nájemní smlouvě, převzal honitbu a povinnost nájemce k úhradě nájemného přešla ve prospěch žalobce na účet uvedený v dohodě. [3] Dne 4. 11. 2023 podal žalobce řádná daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2020, 2021 a 2022. Ve všech daňových přiznáních žalobce vyčíslil základ daně ve výši 110 000 Kč a daň ve výši 20 900 Kč. V textové příloze poukázal na to, že příjmy byly zasílány na účet, který mu nepatří. Proto by mělo být posouzeno, zda lze příjmy považovat za nájemné ve smyslu § 18a odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. [4] Žalovaný vyzval nájemce ke sdělení podrobností o úhradě nájemného za roky 2020, 2021 a 2022 a k zaslání kopií dokladů k platbám. Nájemce sdělil, že nájemné hradil v hotovosti k rukám žalobcova honebního starosty Josefa Lišky. Přiložil kopie tří příjmových dokladů, podle nichž vždy uhradil v hotovosti částku ve výši 110 000 Kč. Dne 7. 12. 2023 vydal žalovaný tři konkludentní platební výměry, jimiž žalobci ve shodě s jeho tvrzeními v daňových přiznáních vyměřil za každé zdaňovací období daň z příjmů právnických osob ve výši 20 900 Kč. [5] Krajský soud uvedl, že i přes polemiku v textových přílohách daňových přiznání jde o konkludentní platební výměry. Odmítl, že by žalobce po celou dobu řízení ustáleně tvrdil, že mu nájemce nájemné ve výši 110 000 Kč ročně nezaplatil. V souladu s § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, daňový subjekt činí daňové tvrzení formulářovým podáním na příslušném tiskopise. Zde žalobce v řádku výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji částku 110 000 Kč uvedl. Pokud žalobce později platbu nájemného zpochybnil, bylo to ve vztahu k úhradě na účet uvedený v dodatku ke smlouvě o nájmu honitby. [6] Žalovaný vycházel z daňového tvrzení obsaženého v tiskopisech daňových přiznání. V souladu s § 57 odst. 1 písm. b) a § 58 daňového řádu po nájemci požadoval údaje a dokumenty týkající se plateb nájemného. Stručné písemné sdělení nájemce spolu s předložením kopie příjmových dokladů nelze považovat za skrytou svědeckou výpověď. Žalovanému postačily k posouzení údajů v daňovém přiznání kopie příjmových dokladů vystavených žalobcem, podle nichž bylo roční nájemné žalobci vždy v hotovosti uhrazeno. [7] Podle krajského soudu žalovaný za těchto okolností nepochybil, pokud nepokračoval v dokazování a v souladu se zásadou autoaplikace ve smyslu § 135 odst. 1 a 2 daňového řádu akceptoval faktický stav, tedy úhradu nájemného v hotovosti. Žalobce navíc žalovanému předložil i následně uzavřenou nájemní smlouvu, podle níž mu bylo od roku 2023 placeno nájemné ve výši 173 640 Kč ročně. Ani v žalobě kategoricky netvrdil, že mu nájemce nájemné v hotovosti neuhradil. Vyjadřoval pouze pochybnosti, neboť neměl k dispozici účetní doklady. Teprve v replice a jejím doplnění žalobce tvrdil, že má za nájemcem pohledávku z nezaplaceného nájemného. [8] Krajský soud označil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 Afs 11/201384, za nedůvodné i argumenty týkající se zdánlivého příjmu z důvodu absolutní neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2013, resp. dohody o přistoupení k této smlouvě. Nájemce honitbu v letech 2013 až 2023 fakticky užíval a v té souvislosti poskytoval také jiná finanční plnění. Byla uzavřena i nová smlouva o nájmu honitby. Nic nenasvědčuje tomu, že žalobcův příjem byl zdánlivý. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že dojde k vrácení nájemného placeného v daných zdaňovacích obdobích pro bezdůvodné obohacení na jeho straně. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika [9] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že sice podal daňová přiznání, ale jednalo se o „domnělý“ příjem. Stěžovatel od počátku upozorňoval, že nájemné mělo být hrazeno bezhotovostně na účet, který však nebyl jeho. V jiném řízení vyšlo najevo, že jde o soukromý účet pana Lišky, stěžovatelova bývalého honebního starosty a současně místopředsedy nájemce honitby. Tuto ani jiné podstatné skutečnosti žalovaný nezjistil, přestože úhrada nájemného nebyla postavena najisto. [10] Podle krajského soudu stěžovatel pouze namítal, že nájemné nebylo zaplaceno na účet uvedený v dohodě o přistoupení k nájemní smlouvě. Při ústním jednání u žalovaného dne 15. 9. 2023 však jeho zástupce uvedl, že stěžovatel fakticky příjmy neobdržel a od pana Lišky nezískal žádné podklady. Stěžovatel později svá tvrzení upřesnil s ohledem na nové skutečnosti a podklady, které postupně získával z jiných zdrojů. Až následně zjistil, že mu v minulosti měl plynout příjem, a proto podal daňová přiznání. [11] Podle § 27 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ručí členové stěžovatele za veškeré jeho závazky. Proto se stěžovatel v souladu se zásadou autoaplikace i přes nedostatek informací přihlásil k daňové povinnosti. Stěžovatel je právnickou osobou sui generis a nemůže nést plnou vinu za to, že předchozí honební starosta nevedl účetnictví. Nový honební starosta konal s procesní opatrností a v zájmu ochrany práv členů. Ani zásada autoaplikace neopravňuje žalovaného neplnit zákonné povinnosti. Měl proto ověřit skutkový stav i nad rámec stěžovatelových návrhů. [12] Podle stěžovatele se žalovaný původně domníval, že stěžovatel nemá daňovou povinnost, následně mu ji však vyměřil. Pokud jde o důkazy prokazující úhradu nájemného v hotovosti, stěžovatel neeviduje příjmové pokladní doklady, které předložil nájemce a které měl údajně sám vystavit. Proto jsou dány důvodné pochybnosti o jejich pravosti. To platí tím spíše, že nájemné mělo být hrazeno na účet nepatřící stěžovateli. Nájemce navíc celé roky neplnil svou zákonnou povinnost a nezakládal listiny do rejstříku honebních společenstev. Z následně založených účetních závěrek neplyne, že takto velké transakce byly součástí jeho účetnictví. Proto není přiléhavý odkaz na judikaturu NSS v bodě 48 rozsudku krajského soudu. [13] Pochybnosti žalovaného mohlo vzbudit také personální propojení statutárních orgánů stěžovatele a nájemce v rozhodné době, nedodržení písemného smluvního ujednání o bezhotovostní úhradě nájemného i uvedení soukromého bankovního účtu v nájemní smlouvě místo čísla účtu stěžovatele. [14] Tvrzení krajského soudu, že nájemce od roku 2023 hradí stěžovateli nájemné podle nové smlouvy, se také nezakládá na pravdě. Žalovaný poukázal na preambuli této smlouvy, v níž smluvní strany stvrzují, že podle předchozí nájemní smlouvy bylo plněno, a to včetně nájemného. V době uzavírání nájemní smlouvy měl nájemce status neaktivního společenství a smlouvu uzavřel bývalý honební starosta pan Liška. Mělo se to stát na základě valné hromady ze dne 16. 12. 2021, o jejímž konání nebyli stěžovatelovi členové vyrozuměni. Pokud valná hromada vůbec proběhla, účastnili se jí jen rodinní příslušníci pana Lišky. Aktuálně probíhá soudní řízení o neplatnost usnesení přijatých na této valné hromadě. Žalovaný tedy pochybil, pokud z nové smlouvy, která je sama předmětem soudního přezkumu, dov