2 As 224/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 224/2025- 47 - text  2 As 224/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: LERAM s.r.o., se sídlem Páteřní 1216/7, Brno, zastoupená Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) EG.D Holding, a.s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, II) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, III) LH HOME  ETA s.r.o., se sídlem Tepelská 137/3, Mariánské Lázně, zastoupená JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem Drobného 306/34, Brno, IV) Quantcom, a.s., se sídlem Křižíkova 36a/237, Praha 8, zastoupená Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023, č. j. JMK 128987/2023, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení III) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, č. j. 30 A 2/202487, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, č. j. 30 A 2/202487, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Úřad městské části BrnoBystrc (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 7. 2021 povolil výstavbu multifunkční budovy s názvem „Objekt výrobních služeb Páteřní“ (dále „stavební povolení“). Před dokončením této stavby následně týž stavební úřad rozhodnutím ze dne 9. 8. 2022, č. j. 2211395/SU/LIH, jež nabylo právní moci dne 1. 9. 2022, povolil změnu stavby před jejím dokončením (dále „povolení změny stavby“). V květnu 2023 podala žalobkyně podnět k přezkumu povolení změny stavby, jemuž Magistrát města Brna (dále „magistrát“) vyhověl a zrušil jej rozhodnutím ze dne 15. 6. 2023, č. j. MMB/0249529/2023 (dále „přezkumné rozhodnutí“). Přezkumné rozhodnutí však následně na základě odvolání osoby zúčastněné na řízení III (dále také „OZNŘ III“) coby stavebníka rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný zrušil a současně zastavil přezkumné řízení. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně (dále „napadené rozhodnutí“ a „krajský soud“). Krajský soud vyšel z toho, že z výkresů, které jsou součástí stavební dokumentace, vyplývá, že stavba má zasahovat mj. do pozemku parc. č. 1938/624 v k. ú Bystrc, který je ve vlastnictví žalobkyně (dále „pozemek žalobkyně“). Povolení změny stavby proto bylo nezákonné, neboť žalobkyně nedala souhlas s umístěním stavby na svém pozemku. Podle krajského soudu přitom nesejde na tom, že v textové části žádosti o povolení změny stavby bylo parc. č. pozemku žalobkyně překryto bělítkem (a nebylo tedy zahrnuto do výčtu pozemků, na nichž má být dle žádosti pozemek povolen), ani na tom, že stavební úřad nezahrnul pozemek žalobkyně do výčtu pozemků, na nichž se záměr povoluje, ve výroku povolení změny stavby. Stejně tak není podstatné, že OZNŘ III fakticky probíhající stavbou nezasahuje ani neplánuje zasáhnout do pozemku žalobkyně. V důsledku změny stavby (jejího zvýšení) totiž musí být zřízeno 65 parkovacích míst, což podle krajského soudu souvisí s plánovaným rozšířením podzemního podlaží do pozemku žalobkyně. OZNŘ III je proto podle krajského soudu v situaci, kdy buď bude stavět na pozemku žalobkyně bez jejího souhlasu v souladu s povolením změny stavby, anebo v rozporu s povolením změny stavby do tohoto pozemku nezasáhne, avšak současně nedostojí veřejnému zájmu na zřízení 65 parkovacích míst, a půjde navíc o „černou stavbu“, vybudovanou v rozporu s povolením (tj. v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací). [3] Protože bylo povolení změny stavby nezákonné, magistrát podle krajského soudu postupoval správně, pokud je přezkumným rozhodnutím zrušil. S ohledem na to, že nezákonnost byla naprosto zřejmá z obsahu správních spisů, mohl tak magistrát učinit ve zkráceném přezkumném řízení, aniž by si opatřoval vyjádření účastníků řízení. Potřebu opatřit vyjádření účastníků podle krajského soudu nevyvolala ani otázka dobré víry. Ta totiž OZNŘ III nesvědčila, přičemž i kdyby tomu bylo naopak, závěr krajského soudu ohledně správnosti postupu magistrátu by byl stejný. Újma, která hrozila stavebníkovi (OZNŘ III) zrušením povolení změny stavby, totiž nebyla ve zjevném nepoměru k potenciální újmě vzniklé jinému účastníku nebo veřejnému zájmu v důsledku zachování tohoto rozhodnutí. Pro zastavení přezkumného řízení nebyly splněny zákonné podmínky. [4] Krajský soud se proto neztotožnil se závěry žalovaného, žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [5] Osoba zúčastněná na řízení III (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu (dále „napadený rozsudek“) kasační stížností. [6] Podle stěžovatelky napadený rozsudek trpí vadami, jež podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v prvé řadě zpochybňovala skutková zjištění krajského soudu ohledně objemu stavby podle povolené změny, roli, kterou hrálo jednání mezi žalobkyní a právním předchůdcem stěžovatelky (dále „původní stavebník“), a motivaci původního stavebníka pozměnit výčet pozemků v žádosti o povolení změny stavby. Závěry krajského soudu považuje stěžovatelka za neodůvodněné, vycházející pouze z domněnek a spekulací, případně nekriticky přejaté z argumentace žalobkyně. Stěžovatelka upozornila, že faktické provedení stavby nezasahuje do pozemku žalobkyně. Nic takového stěžovatelka (stejně jako původní stavebník) neplánovala ani v budoucnu neplánuje. Stěžovatelka připustila existenci rozporu mezi textem žádosti (kde chyběl pozemek žalobkyně) a výkresovou část dokumentace (výkres C.4). Postrádá však odpověď na otázku, zda měl být vyřešen doplněním pozemku žalobkyně do žádosti, nebo opravou vadného výkresu. Stavební úřad pochybil, když rozpor neodstranil, ale v posledku rozhodl správně (dle textu žádosti). [7] Dále stěžovatelka rozporovala právní závěry krajského soudu. Pro rozpor mezi textem povolení změny stavby a výkresy podle stěžovatelky nebylo možno vést zkrácené přezkumné řízení. Účastníci řízení měli dostat prostor se k věci vyjádřit, případně navrhnout důkazy. V přezkumném řízení mohla stěžovatelka opravit výkresy tak, aby korespondovaly se žádostí. Na rozdíl od krajského soudu považuje stěžovatelka za určující textovou část povolení změny stavby, ve které pozemek žalobkyně uveden není, nikoli grafickou část stavební dokumentace. Zcela uznává, že povolení změny stavby ji neopravňuje zasáhnout do pozemku žalobkyně. Magistrát podle stěžovatelky neměl povolení změny stavby zrušit, rozhodující je totiž, že jeho textová část nezmiňovala pozemek žalobkyně, jejíž souhlas tak nebylo potřeba dokládat. [8] Závěrem stěžovatelka brojila proti způsobu, jakým krajský soud posoudil otázku dobré víry. Uvedla, že svá práva z povolení změny stavby nabyla v dobré víře, přičemž jeho zrušením jí vznikne razantní újma nesouměřitelná s újmou jiného účastníka řízení. Zvláště žalobkyni pak podle stěžovatelky žádná újma nevznikla, a ani nehrozí. [9] Žalobkyně se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěrem krajského soudu, podle kterého byly splněny všechny zákonem požadované podmínky, aby magistrát mohl rozhodovat ve zkráceném řízení. V případě rozporu mezi grafickým a textovým vyjádřením záměru ve stavebním povolení textové vyjádření přednost nemá, obě jsou postavena na roveň. Krajský soud podle žalobkyně zhodnotil otázku dobré víry stěžovatelky správně, neboť stěžovatelka měla od počátku v úmyslu získat správní rozhodnutí opravňující ji k provedení stavby zasahující do pozemku žalobkyně. Podle žalobkyně mají všechna skutková zjištění krajského soudu dostatečnou oporu ve spisech. Napadený rozsudek považuje za kvalitně odůvodněný a plně přezkoumatelný. [10] Žalovaný ani zbylé osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení kasační stížnosti [11] Nejvyšší správní soud posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté NSS zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Z moci úřední přihlédl k vadě řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Vada spočívá v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [12] Podle ustálené judikatury NSS může nepřezkoumatelnost být způsobena buď nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí krajského soudu opřeno, anebo jeho nesrozumitelností. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost pak lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda ža