2 As 8/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 8/2025- 29 - text  2 As 8/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Ing. I. J., zast. Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou, se sídlem Veselá 237/37, Brno, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 13. 4. 2023, č. j. 89/2023NBÚ/07OP, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 9 A 81/202354, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 9 A 81/202354, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně je vojákyní z povolání. Dne 25. 9. 2020 obdržela osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „tajné“ číslo NBÚ133569 (dále jen „osvědčení“). [2] Žalovaný zahájil oznámením ze dne 25. 11. 2020, č. j. 100642/2020NBÚ/P, s žalobkyní řízení o zrušení platnosti osvědčení vedené podle § 101 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Důvodem pro zahájení tohoto řízení byla skutečnost, že žalovaný pojal důvodné podezření, že žalobkyně nadále nesplňuje podmínky pro držení osvědčení. Žalobkyně totiž dne 16. 10. 2020 vyrozuměla žalovaného, že je vůči ní vedeno trestní stíhání. Žalobkyně byla podezřelá ze spáchání přečinů porušení služební povinnosti vojáka podle § 393 odst. 2 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaného ve spolupachatelství, a dále ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného v účastenství ve formě pomoci, a současně ve vícečinném souběhu s přečinem porušení služební povinnosti vojáka podle § 393 odst. 2 alinea první trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství. Těchto trestných činů se měla dopustit tím, že neoprávněně užila vojenskou techniku, a dále tím, že se podílela na neoprávněném odčerpání pohonných hmot ve vlastnictví Ministerstva obrany. [3] Trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno usnesením Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 21. 9. 2021, č. j. 3 ZT 157/2020120. Žalobkyni byla tímto usnesením stanovena zkušební doba v délce trvání šesti měsíců. Okresní státní zastupitelství v Přerově následně usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3 ZT 157/2020, rozhodlo, že se žalobkyně ve stanovené zkušební době osvědčila. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 12. 2022, č. j. 126357/2022NBÚ/P (dále jen „prvostupňové rozhodnutí"), zrušil platnost osvědčení. Žalobkyně totiž přestala splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací. Žalovaný shledal v chování žalobkyně naplnění skutkové podstaty bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, tedy chování, které má vliv na její ovlivnitelnost a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Žalobkyně totiž opakovaně porušila své služební povinnosti. Zaprvé bez řádného důvodu jako velitelka služebního vojenského vozidla svolila ke změně trasy přesunu, jež byla příslušným služebním orgánem závazně stanovena, v důsledku čehož došlo k neoprávněnému užití svěřené vojenské techniky. Zadruhé se účastnila neoprávněného odčerpání pohonných hmot, jež byly ve vlastnictví Ministerstva obrany. Protiprávního jednání se dopustila na žádost P. K., se kterým byla v přátelském a následně mileneckém poměru. Trestnou činnost osoby P. K., jejíž byla minimálně v jednom případě svědkem, neoznámila ani z ní jakožto nadřízená nevyvodila patřičné důsledky. Tímto jednáním žalobkyně umožnila osobě P. K. v trestné činnosti i nadále pokračovat. Dne 2. 10. 2019 se navíc páchání této trestné činnosti sama zúčastnila, když osobě P. K. z vozidla podala kanystry a sudy. Žalovaný uvedl, že s ohledem na znalost poměrů dané lokality a s ohledem na blízký vztah k osobě P. K. musela mít žalobkyně povědomí o tom, co se v předmětných kanystrech nachází a jakým způsobem je osoba P. K. míní využít. Žalovaný je přesvědčen, že se žalobkyně k opakovanému porušování služebních povinností uchýlila z důvodu náklonosti, kterou chovala k této osobě. [5] Žalovaný dále žalobkyni přičetl k tíži, že neoznámila svému nadřízenému, že se dne 12. 10. 2019 dopustila dopravního přestupku. Zároveň při projednávání tohoto přestupku neuvedla, že je vojákyní z povolání, ač jí takovou povinnost ukládají právní předpisy. Dále žalovaný uvedl, že jednání poukazující na ovlivnitelnost žalobkyně bylo zaznamenáno již v roce 2012, kdy svému spolužákovi neoprávněně zapůjčila průkaz studenta. Tím umožnila civilní osobě (přítelkyni spolužáka) vstup do areálu Univerzity obrany v Brně. Toto chování odůvodnila tím, že se se spolužákem znají dlouhou dobu a věřila, že průkaz nepoužije na nic jiného než pro vstup jeho přítelkyně do budovy. Podle žalovaného toto jednání dokresluje nejen vztah žalobkyně k dodržování uložených povinností, nýbrž i snadnou manipulovatelnost osobami, ke kterým má blízký vztah. [6] Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí bránila rozkladem. Ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 13. 4. 2023, č. j. 89/2023NBÚ/07OP (dále jen „napadené rozhodnutí"), rozklad zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Ztotožnil se s žalovaným, že žalobkyně představuje bezpečnostní riziko ve smyslu § 14 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací. Podle ustálené judikatury postačí pro shledání bezpečnostního rizika již oprávněná pochybnost o bezpečnostní spolehlivosti posuzované osoby. Právní úprava je založena na principu vyloučení jakýchkoli pochybností. Bezpečnostní řízení je autonomní, nezávislé na trestním řízení. Na držitele osvědčení jsou kladeny zvýšené požadavky na odpovědnost, spolehlivost a důvěryhodnost. Ředitel žalovaného konstatoval, že vzhledem k závažnému závadovému jednání nelze mít jistotu, že žalobkyně splňuje nároky kladené na držitele osvědčení. Na tomto závěru nic nemění ani pozitivní hodnocení žalobkyně nadřízenými. Jednání žalobkyně, spočívající v účasti na trestné činnosti v rámci „kamarádské výpomoci“, odůvodňuje závěr, že by mohla upřednostnit osobní zájmy před zájmem státu na ochraně utajovaných informací. Přestupek žalobkyně na úseku dopravy jí ředitel žalovaného nepřičetl k tíži. Hodnotil však negativně, že se při jeho projednání neidentifikovala jako voják z povolání a neinformovala o něm svého nadřízeného. Kázeňský přestupek z roku 2012 nebyl shledán překážkou pro další držení osvědčení, avšak dokresluje přístup žalobkyně k plnění služebních povinností. [7] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Namítla, že všechny skutečnosti, na jejichž základě bylo zrušeno osvědčení, nastaly již před jeho vydáním. Nejedná se proto o nové skutečnosti, které by byly způsobilé odůvodnit zrušení platnosti osvědčení. Za novou skutečnost nelze považovat podmíněné zastavení trestního stíhání za skutky z let 2018 a 2019, neboť tyto byly Vojenské policii známy již v roce 2019 a žalovaný přesto dříve nepřistoupil ke zrušení platnosti osvědčení. Žalovaný měl pro posouzení spolehlivosti žalobkyně ustanovit znalce dle § 106 zákona o ochraně utajovaných informací. Poukazovala rovněž na nepřiměřenou délku řízení. Žalobkyně byla opakovaně kladně hodnocena a vysílána i do zahraničí, což dokládá, že žádné bezpečnostní riziko nepředstavuje. [8] Městský soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 9 A 81/202354, žalobu zamítl. Konstatoval, že pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačí již samotné podezření. Posouzení, zda zjištěná skutečnost představuje v konkrétním případě riziko, náleží správnímu uvážení žalovaného. Městský soud zdůraznil, že bezpečnostní řízení je autonomní. Hodnotí se v něm pouze bezpečnostní spolehlivost, nikoli trestní či kázeňská odpovědnost. Závěry orgánů činných v trestním řízení proto nejsou pro žalovaného rozhodující. [9] K námitce, že důvody pro zrušení platnosti osvědčení předcházely jeho vydání, městský soud uvedl, že řízení bylo zahájeno na základě oznámení žalobkyně o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 10. 2020, zatímco osvědčení bylo vydáno dne 25. 9. 2020. Žalovaný tedy informace o trestné činnosti získal až následně. O přestupkovém jednání se žalovaný dozvěděl až dne 7. 12. 2020. Ač se tedy žalobkyně dopustila protiprávních jednání ještě před vydáním osvědčení, ze spisu neplyne, že by o nich žalovaný při vydání osvědčení věděl. [10] Městský soud odmítl výklad žalobkyně k § 12 odst. 2 a § 101 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných informací. Platnost osvědčení lze zrušit nejen pro nově nastalé skutečnosti, ale i tehdy, pokud podmínka bezpečnostní spolehlivosti nebyla splněna již od počátku. Ani skutečnost, že žalobkyně řádně vykonávala své jiné služební povinnosti a měla výborné pracovní výsledky, nejsou z hlediska posuzovaného řízení