Nejvyšší správní soud 21 As 235/2025

Kasační stížností ze dne 27. 10. 2025 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 A 51/202537.

Spolu s kasační stížností stěžovatelka nedoložila, že je zastoupena advokátem. Soud ji proto usnesením ze dne 5. 11. 2025, č. j. 21 As 235/2025–5, vyzval (mimo jiné) k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení a ke splnění této povinnosti jí stanovil lhůtu 15 dnů. Stěžovatelka před uplynutím této lhůty požádala o její prodloužení do doby, než Česká advokátní komora (dále jen „ČAK“) rozhodne o její žádosti (ze dne 18. 11. 2025) o určení advokáta k zastupování v tomto řízení o kasační stížnosti.

Podle § 40 odst. 5 s. ř. s. platí, že předseda senátu může prodloužit lhůtu k provedení úkonu určenou soudem, a to za obdobných podmínek, za jakých se promíjí zmeškání lhůty, tedy z vážných omluvitelných důvodů.

Zdejší soud dospěl k závěru, že takové důvody pro prodloužení lhůty k předložení plné moci v tomto případě dány nejsou. Nejvyšší správní soud již dříve stěžovatelce vysvětlil, že v jejích věcech nebude vyčkávat ani do rozhodnutí ČAK o její žádosti o určení advokáta, protože to k ničemu nevede (viz usnesení ze dne 25. 7. 2025, č. j. 10 As 110/2025–24; nebo usnesení ze dne 13. 8. 2025, č. j. 10 As 145/202525). Ani v tomto případě nejsou ve stěžovatelčině žádosti o určení advokáta, kterou přiložila ke své žádosti o prodloužení lhůty, uvedena jména dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, přestože stěžovatelka ví, že podle právního názoru ČAK – potvrzeného už mnohokrát městským soudem – musejí tuto podmínku (podle § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění od 1. 1. 2024) splnit i ti, kteří žádají o určení advokáta za úplatu. Nejvyšší správní soud tak má důvod předpokládat, že ČAK stěžovatelčinu žádost o určení advokáta pro účely zastupování v tomto kasačním řízení opět zamítne (a stěžovatelka případně opět požádá o další prodloužení až do rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ČAK; v takové situaci už jí Nejvyšší správní soud lhůtu nikdy neprodlužuje).

Z tohoto důvodu soud stěžovatelce neprodloužil lhůtu k předložení plné moci udělené advokátovi.

Dále soud vyvodil procesní důsledek z toho, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila plnou moc. Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) je podmínkou, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat. Nedostatek zastoupení se stěžovatelce nepodařilo odstranit, a soud proto její kasační stížnost odmítl.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

O vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč bude stěžovatelce vrácen v souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení