3 Afs 180/2024 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 180/2024- 88 - text  3 Afs 180/2024 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: ZS Vilémov, a. s., se sídlem Vilémov č. p. 227, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Praha 1, Na Františku 1039/32, zastoupenému advokátem JUDr. Bc. Petrem Kadlecem, se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 3 A 140/2021194, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyně podala dne 13. 3. 2020 žádost o poskytnutí dotace na projekt „Zateplení dílny včetně zdroje tepla Vilémov“ na základě výzvy „Úspory energie – V. Výzva“ vyhlášené podle § 14j zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), v rámci Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 – 2020 (dále jen „operační program“). Žalobkyně je součástí holdingu AGROFERT. [2] Žalovaný při posouzení žádosti zohlednil výstupy auditu Evropské komise č. REGC414CZ0133 obsažené v její závěrečné zprávě ze dne 29. 11. 2019, na niž navázal tzv. followup (dopis) ze dne 22. 10. 2020 (dále též „auditní výstupy“). Auditní výstupy vypovídají o nezpůsobilosti dotací poskytnutých členům skupiny AGROFERT k proplacení příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj za současného splnění podmínky, že šlo o dotace na základě žádostí o podporu podaných od 1. 9. 2017, pokud současně Ing. Andrej Babiš byl nebo je veřejným funkcionářem. Podle auditních výstupů by tyto prostředky byly poskytnuty v rozporu s § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o střetu zájmů“). Evropská komise rovněž dodala, že správní orgán nesmí za těchto podmínek vybrat (k podpoře) a poskytnout dotace společnostem ze skupiny AGROFERT. Operační program přitom nepředpokládá spolufinancování projektů ze státního rozpočtu. Žalovaný dospěl k závěru, že není splněn základní předpoklad pro poskytnutí dotace, kterým je její konečné financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj, což představuje riziko pro státní rozpočet. Proto s odkazem na závěry auditu a zároveň povinnost plnit své úkoly nejhospodárnějším způsobem ve smyslu § 45 odst. 2 rozpočtových pravidel podle § 14m rozpočtových pravidel žádost zamítl. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem. [4] Městský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu z jejichž závěrů týkajících se skutkově i právně totožné problematiky vycházel. S odkazem na metodický pokyn finančních toků programů spolufinancovaných z Evropských strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu na programové období let 2014 až 2020 (dále jen „metodický pokyn“) dále popsal způsob financování projektů v rámci operačního programu. Ten probíhá tak, že příjemce dotace nejprve uhradí způsobilé výdaje ze svých zdrojů. Následně požádá žalovaného o vyplacení finanční podpory z rozpočtu České republiky určeného k předfinancování příspěvku z rozpočtu Evropské unie, který je po uskutečnění projektu a jeho kontrole proplacen z finančních prostředků Evropské unie. Jedná se o systém sdíleného řízení mezi Evropskou unií a jejím členským státem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (dále jen „nařízení č. 1303/2013“). Operační programy jsou tedy závislé na následném financování ze strukturálních a investičních fondů Evropské unie. Postoj unijních orgánů tak může být pro rozhodnutí o dotaci v konečném důsledku určující. Městský soud v této souvislosti odkázal na závěr Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17, č. 148/2020 Sb., N 21/98 SbNU 163, týkající se potřeby respektovat mezinárodní závazky, resp. závazky vyplývající z členství České republiky v Evropské unii. [5] Podle městského soudu žalovaný dostatečně podrobně a přezkoumatelně objasnil důvod zamítnutí žádosti žalobkyně a řádně vypořádal její námitky. Jeho správní úvaha je podložena auditem Evropské komise. Městskému soudu není znám jiný skutkově shodný či obdobný případ jiného žadatele než u subjektů patřících do skupiny Agrofert. Kritérium prevence a omezení rizik pro státní rozpočet má oporu v platné právní úpravě a nebylo zvoleno svévolně ani excesivně. Žalovaný jednoznačně deklaroval, že by shodným způsobem postupoval rovněž u jiných žádostí o dotace, u kterých by byl znám negativní postoj Evropské komise k jejich následnému proplacení. Podle městského soudu tudíž nedošlo ani k namítanému porušení principu rovného zacházení. [6] Městský soud dále odkázal na odpovědnost členských států podle čl. 74 odst. 1 nařízení č. 1303/2013 zajistit účinné fungování systémů řízení a kontroly programů. Podle čl. 122 odst. 2 nařízení č. 1303/2013 jsou členské státy dále povinny předcházet nesrovnalostem, tj. postupovat i preventivně. Žalovaný postupoval v souladu uvedenými principy. Současně v souladu s § 45 odst. 2 rozpočtových pravidel, včetně § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“) dostál své povinnosti prevence, resp. hospodárného nakládání s rozpočtovými prostředky, v situaci, kdy by hrozilo, že by ze státního rozpočtu byly vynaloženy prostředky na dotaci, která měly být původně proplaceny Evropskou unií. Ve státním rozpočtu by totiž takové prostředky k dispozici nebyly. Důraz na opatrnost a prevenci při poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu přitom nelze považovat za vybočení z mezí správního uvážení, natož za jeho zneužití. [7] Podle městského soudu skutečnost, že auditní výstupy definitivně neurčují pozici Evropské komise a nemají závazné právní účinky v tom smyslu, že by vylučovaly společnosti koncernu Agrofert z možnosti financování z evropských fondů neznamená, že by poskytnutí dotace žalobci nepředstavovalo riziko pro státní rozpočet. Jakkoli měly auditní výstupy předběžný charakter, nelze odhlížet od toho, že vnitrostátní orgány neuspěly s námitkami uplatněnými proti auditním výstupům, a tedy nic nenasvědčovalo tomu, že se pozice Evropské komise bude od auditních výstupů v budoucnu výrazněji odchylovat. [8] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces, neboť vycházel ze závěrů auditu, proti kterým se nemohla bránit. Žalovaný za důvod o neposkytnutí dotace označil riziko neproplacení poskytnutých prostředků státního rozpočtu Komisí. I v případě, že by žalovaný sám posoudil střet zájmů a přisvědčil žalobkyni, tato skutečnost by nijak nesnižovala míru popsaného rizika pro státní rozpočet, kvůli kterému žalovaný dotaci neposkytl. Finanční opravy by mohly v krajním případě postihnout celý operační program. [9] K namítanému překročení pravomocí Evropské komise městský soud uvedl, že smysl a účel auditu spočívá v ochraně finančních zájmů Evropské unie prostřednictvím kontroly řídících a kontrolních systémů členského státu ze strany Evropské komise. Pro dosažení tohoto cíle nepostačuje pouhá abstraktní kontrola souladu vnitrostátního procesu poskytování dotací s právem Evropské unie. Evropská komise musí též zkoumat, jakým způsobem jsou dotační pravidla fakticky naplňována, protože právě tato skutečnost má přímý dopad na rozpočet Evropské unie. Její pravomoc je založena § 75 odst. 1 a 2 nařízení č. 1303/2013. Evropská komise jednala v mezích své pravomoci, když provedla audit konkrétních projektů, na jehož základě přijala auditní výstupy. Shodný názor vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17, odst. 101. [10] Městský soud se neztotožnil ani s námitkou dovolávající se možné podjatosti osob podílejících se na auditní proceduře. Auditní šetření není správním řízením podléhajícím vnitrostátní úpravě podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a úřední osoby podílející se na auditu, pokud jimi vůbec byli členové těch politických stran České republiky, k nimž se námitka vztahuje, nejsou úředními osobami rozhoduj