4 As 119/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 119/2025- 59 - text  4 As 119/2025-64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyň: a) Správa železnic, státní organizace, IČO: 709 94 234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, b) České dráhy, a.s., IČO: 709 94 226, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) KŽC Doprava, s.r.o., IČO: 274 23 069, se sídlem Meinlinova 336, Praha 9, II) Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 19. 6. 2020, č. j. UPDI2424/20/KP, o kasační stížnosti žalobkyně b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 A 127/202368, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře posuzoval v řízení dle § 34e zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákonnost Změny č. 2 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2020 a pro jízdní řád 2020 přijaté dne 1. 12. 2019 žalobkyní a) pod č. j. 70522/2019SŽDCGŘO5 (dále jen „Změna prohlášení“). Výrokem č. 4 rozhodnutí ze dne 4. 3. 2020, č. j. UPDI0797/20/ZA (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o rozporu Změny prohlášení, přílohy „C“ části C bodu IV – nového znění bodu – Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavce IV. 1 a IV. 2, s § 33 odst. 1 a odst. 3 písm. a) a c) zákona o dráhách. Výrokem č. 5 neshledal rozpor přílohy „C“ části C bodu IV – nové znění bodu – Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavce IV. 3 až IV. 6 Změny prohlášení, se zákonem o dráhách. [2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím předseda Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře zamítl rozklad žalobkyně a) proti výroku č. 4 prvostupňového rozhodnutí a rozklad žalobkyně b) proti výroku č. 5 téhož rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře napadly žalobkyně a) a b) samostatnými žalobami. Městský soud usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. 8 A 127/202336, spojil žaloby ke společnému projednání. [4] V průběhu řízení před městským soudem došlo ke zrušení Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře a jeho působnost přešla na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (čl. X body 1 a 2 zákona č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře). Městský soud proto následně jednal jako se žalovaným s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře je v tomto rozsudku označován jako „původní žalovaný“. [5] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žaloby zamítl. Ve vztahu k žalobě žalobkyně b) neshledal cenu za použití přístupových komunikací odvíjející se od objektivního měřítka, jakým je hmotnost vlaku, nijak nepřesnou nebo diskriminující. Uvedl, že ačkoliv se část nákladů na přístupové cesty může odvíjet od počtu cestujících, tedy od obsaditelnosti vlaku, mohou se tyto náklady odvíjet i od jiných okolností jako je například délka nástupišť, která není odvislá od počtu cestujících, kteří vlakem cestují, ale od délky vlaku, což lépe odráží veličina hmotnosti vlaku. Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokazovala, že obsaditelnost vlaku přesně odráží počet cestujících, resp. že počet cestujících je striktně omezen kapacitou sedadel. Veličina hmotnosti vlaku je pro výpočet ceny adekvátní. Nejedná se ani o diskriminační pravidlo, jelikož toto pravidlo platí pro všechny dopravce stejně. Pro žalobkyni b), která zřejmě provozuje těžší vlaky, může být sice cena méně příznivá než pro jiného dopravce s lehčími vlaky. Stejně tak by však mohla být cena stanovená na základě obsaditelnosti vlaku méně příznivá pro dopravce, jehož prodej jízdenek je omezen kapacitou sedadel. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně b) (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítla, že rozsudkem městského soudu je jako provozovatel drážní dopravy při užívání železničních stanic provozovaných žalobkyní a) diskriminována cenou za užití přístupových komunikací pro cestující, neboť ta je kalkulována podle hmotnosti provozovaného drážního vozidla, a nikoliv podle jeho obsaditelnosti, tedy množství cestujících, které vozidlo může přepravovat. [7] Prohlášení o dráze podle § 33 odst. 3 písm. c) zákona o dráhách, ve vazbě na odst. 1 bod 6 přílohy vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb, musí obsahovat i stanovení ceny za užití přístupové komunikace pro cestující pro příchod k vlakům a od vlaků. Protože má cena za užití těchto komunikací pokrýt náklady na jejich údržbu vyvolané chůzí cestujících, je pro určení těchto nákladů rozhodné, jaký počet cestujících ten který dopravce může do anebo z dotčené stanice drážními vozidly přepravit. Pro určení, jaký počet cestujících ten který dopravce může do anebo z dotčené stanice drážními vozidly přepravit, není rozhodná hmotnost drážního vozidla, nýbrž jeho obsaditelnost, tedy množství míst k sezení. V případě stejné obsaditelnosti vozidel by totiž dopravce s lehčím vozidlem i dopravce s těžším vozidlem generovali stejné náklady na údržbu přístupových komunikací pro cestující, ale dopravce s těžším vozidlem by platil vyšší cenu, a tedy by se na těchto nákladech na provoz a údržbu přístupových komunikací v jejich celkovém rozsahu podílel ve větším rozsahu než dopravce s lehčím vozidlem. Z uvedených důvodů je kalkulace ceny za užití přístupových komunikací pro cestující v předmětném prohlášení o dráze diskriminační ve smyslu § 33 odst. 1 zákona o dráhách, a tedy v rozporu se zákonem o dráhách ve smyslu § 34e odst. 1. [8] Městský soud věc nesprávně právně posoudil, když aproboval závěr žalovaného, že náklady na přístupové komunikace pro cestující se mohou odvíjet i od jiných okolností, jako je například délka nástupišť. Nástupiště nejsou přístupovými komunikacemi, a náklady na jejich údržbu proto nelze zahrnovat do nákladů na údržbu přístupových komunikací, jak činí žalovaný i městský soud. Žalovaný tedy měl prokázat, které ekonomicky oprávněné náklady jsou do ceny za užití předmětných přístupových komunikací zahrnuty a které by tam případně zahrnovány býti neměly. [9] Městský soud stěžovatelce neoprávněně vytknul, že netvrdila ani neprokázala, že obsaditelnost vlaku přesně odráží počet cestujících. Obsaditelnost vlaku má lepší vypovídací schopnost o množství přepravovaných cestujících než hmotnost vlaku, neboť na výrobu modernějších drážních vozidel se užívají lehčí materiály než u starších vozidel. Modernější vozidla se stejnou obsaditelností jako starší vozidla z tohoto důvodu podléhají nižšímu poplatku za užití přístupových komunikací. S touto argumentací se však městský soud nevypořádal, čímž napadený rozsudek zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. Argumentace městského soudu možnou diskriminací dopravců provozujících vozidla s nižší obsaditelností je lichá. V případě pravidelného převisu poptávky po přepravní kapacitě by dopravce zvýšil obsaditelnost vlaku zařazením dalších vozidel nebo vozidel s větší přepravní kapacitou než dosud a náklady na toto opatření by mu byly hrazeny v rámci kompenzace podle § 23 a násl. zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, resp. z příjmů z jízdného těch cestujících, kteří by do budoucna už nemuseli cestovat vestoje. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nepovažuje napadenou část prohlášení o dráze za diskriminační ani rozpornou se zákonem o dráhách. Náklady na přístupové komunikace jsou tzv. nepřímé (režijní) náklady, při jejichž rozpočítání nemusí existovat jedno správné řešení. Cenu za použití přístupových komunikací by proto bylo možné stanovit jak způsobem, kterým tak učinila žalobkyně a), tedy na základě hmotnosti vlaku, tak na základě obsaditelnosti vlaku, jak navrhuje stěžovatelka. Náklady na přístupové komunikace vynakládané provozovatelkou dráhy, tj. žalobkyní a), též odráží kromě počtu cestujících i délka soupravy, neboť podle ní musí provozovatelka dráhy udržovat nástupiště v určité délce, což odráží veličina hmotnosti vlaku. Obsaditelnost vlaku přitom skutečný počet cestujících ve vlaku přesně neodráží. Hmotnost vlaku proto představuje relevantní faktor pro výpočet ceny. Způsob výpočtu ceny za použití přístupové komunikace též odpovídá vyhlášce č. 76/2017 Sb. [11] Žalobkyně a) ani osoby zúčastněné na říz