4 As 152/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 152/2025- 41 - text 4 As 152/2025-49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) T. B., b) H. V., oba zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem, se sídlem Kubelíkova 1548/27, Praha 3, c) Ing. D. B., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) VO 602 s.r.o., IČO: 141 63 551, se sídlem V Jámě 1598/4, Praha 1, II) P. P., III) I. S., IV) R. M., V) Společenství vlastníků jednotek 735, IČO: 271 24 231, se sídlem K Červenému vrchu 735, Praha 6, VI) T. B., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. MHMP 1700650/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 18 A 66/2024-134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Úřad městské části Praha 6 (dále též „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 26. 10. 2023, č. j. MCP6 329600/2023, sp. zn. SZ MCP6 541933/2021/OV/Na (dále též „územní rozhodnutí“), rozhodl o umístění stavby Novostavba “Bytový dům V.” na pozemku parc. č. 602/2 k. ú. V., ul. N. L., P., V. n. L. s třemi nadzemními a jedním podzemním podlažím na pozemcích parc. č. 602/2, 604/2, 604/3, 1366/3, a 1357/2 v k. ú. V. (dále též „záměr“ či „stavba“). [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím toto rozhodnutí stavebního úřadu změnil tak, že do něj doplnil výrok upravující povolení kácení dřevin a náhradní výsadbu a v podmínkách pro umístění a projektovou přípravu stavby upravil dobu, kdy je možné realizovat kácení. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [3] Žalobci proti tomuto rozhodnutí žalovaného podali žalobu, kterou městský soud zamítl nadepsaným rozsudkem. K namítanému rozporu s územně plánovací dokumentací, především s regulací výstavby ve stabilizovaném území, městský soud uvedl, že správní orgány v hodnocení záměru v závazném stanovisku dotčeného orgánu územního plánování (Magistrát hl. m. Prahy, odbor územního rozvoje) ze dne 11. 2. 2022, č. j. MHMP 146376/2022, v přezkumném závazném stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30. 4. 2024, č. j. MMR-34839/2024-81 (dále též „závazné stanovisko MMR“), a v rozhodnutí žalovaného uzavřely, že záměr naplňuje regulativ dotvoření stabilizovaného území a současně nejde o rozsáhlou stavební činnost. Městský soud následně obsáhle zdůvodnil, proč toto jejich hodnocení shledal přezkoumatelným, věcně správným a souladným se zákonem. [4] Městský soud se ztotožnil také s posouzením otázky ochrany zeleně správními orgány, zejména s jejich hlavním východiskem, dle něhož se nejedná o nepřekročitelný závazný regulativ, ale pouze o informativní prvek, který není pro rozhodování o změnách v území závazný. Ochrana zeleně neznamená zákaz další výstavby, ale jen to, aby se při umisťování záměru ochrana stávající zeleně zohlednila. S ochranou zeleně se správní orgány dostatečně vypořádaly. Záměr neodporuje územnímu plánu ani co do regulace historického jádra bývalé samostatné obce. Důvodnou městský soud neshledal ani námitku rozporu záměru s výškovou regulací. [5] Při posouzení námitek týkajících se snížení pohody bydlení a kvality prostředí městský soud označil za podstatné, že správní orgány vycházely ze souhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů, jež nekonstatovaly překročení předepsaných požadavků a limitů, a dále z řady podkladů v podobě studie osvětlení, hydrogeologického a inženýrsko-geologického průzkumu, dendrologického průzkumu a dalších. Oba orgány zároveň reflektovaly související námitky žalobců a dalších účastníků řízení. Argumentace žalobců nezakládá důvodné pochybnosti o zásadním zhoršení pohody bydlení v místě. [6] Ohledně žalobci namítaného nezákonného a nepřezkoumatelného povolení kácení dřevin městský soud dospěl k závěru, že přes kombinaci nevhodného jazykového vyjádření a dílčího opomenutí při změně územního rozhodnutí nelze mít s ohledem na jednoznačnou specifikaci dřevin v odůvodnění rozhodnutí žalovaného pochybnosti o tom, jaké dřeviny mohou být pokáceny. Namítané absenci závažných důvodů pro povolení kácení dřevin městský soud nepřisvědčil, neboť povolení kácení bylo odůvodněno dostatečně (přezkoumatelně) a v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vzhledem k tomu, že zeleň bude v místě v podstatné míře zachována, neshledal soud výtky a obavy žalobců opodstatněnými. K námitce, že nebylo vyloučeno poškození sousedních dřevin, městský soud uvedl, že žalobci nerozváděli, z čeho své obavy dovozují. Budou-li dodržena doporučení dotčeného orgánu v závazném stanovisku, lze poškození dřevin rozumně vyloučit. Nelze mít za to, že by umístění stavby bez poškození dřevin nebylo realizovatelné. [7] Vada výroku územního rozhodnutí spočívající v tom, že přes odkaz na výkres z projektové dokumentace zcela neodpovídá § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb., neboť neuvádí odstupy od sousedních staveb, nemá vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí. Samotné vymezení umístění záměru je pak z výroku prvostupňového rozhodnutí ve spojení s výkresem C.3 dostatečně určité i bez uvedení odstupů od sousedních staveb. II. Obsah kasační stížnosti a další podání stran [8] Proti tomuto rozsudku městského soudu podali žalobci a) a b) (dále též „stěžovatelé“) kasační stížnost. Vytknuli městskému soudu, že nesprávně a v rozporu s požadavky územního plánu posoudil námitku, že záměr není v souladu s územně plánovací dokumentací z hlediska požadavků na využití stabilizovaného území a území se zvýšenou ochranou zeleně. Správními orgány v zásadě nebylo naplnění regulativů územního plánu pro využití stabilizovaného území přezkoumáno, když se nezabývaly tím, zda se jedná o zachování, dotvoření či rehabilitaci stávající urbanistické struktury. Přezkum souladu záměru s tímto regulativem byl omezen pouze na porovnání výškových a objemových parametrů záměru s okolními stavbami. Uvedené však městský soud v zásadě pominul. Posouzení, zda je stavba ve stabilizovaném území přípustná, se nevyčerpává pouze mechanickým porovnáním jejích jednotlivých parametrů ve vztahu k okolní zástavbě, ale je nutno zohlednit i místo, do nějž je stavba navrhována v kontextu dané urbanistické struktury, k čemuž však nedošlo. I stavba se srovnatelnou výškou či zastavěnou plochou může být ve stabilizovaném území nepřípustná, pokud nedotváří urbanistickou strukturu. V případě správnosti přístupu správních orgánů, že postačuje porovnat parametry navrhované stavby bez ohledu na to, kam je navrhována, by bylo možno zastavovat stabilizované území dále a dále až do úplného zastavení. Takto však jistě nelze k věci přistupovat (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 25/2021–174). Dotvoření stávající urbanistické struktury není rovno tomu, že se záměr parametrům okolní zástavby nevymyká, jak mylně dovozují správní orgány a městský soud. Stejně tak nelze soulad záměru s uvedeným regulativem dovozovat z toho, že stavba netvoří novou dominantu prostoru. Městský soud uznává, že regulativy stabilizovaného území předpokládané územním plánem se neomezují pouze na posouzení výškového či objemového působení záměru. Rozhodnutí žalovaného však nezrušil a v zásadě toto pochybení, které stěžovatelé považují za podstatné, potvrzuje. [9] To, že se soud řádně nezabýval žalobou, vyplývá i z jeho tvrzení, že stěžovatelé neupozorňují na stavby, jež by závěry správních orgánů relevantně zpochybnily. Stěžovatelé však v žalobě reagovali na jednotlivé stavby, na které bylo odkazováno správními orgány. Stejně tak soud uvádí, že žalobci nezdůvodňují, z jakého jiného hlediska se jich zahuštění výstavby dotýká. Negativní působení takto vysoké a objemné stavby je přitom předmětem odůvodnění aktivní legitimace stěžovatelů, tak i předmětem námitky, že stavba nerespektuje požadavky na zachování pohody bydlení a kvality prostředí nemovitostí stěžovatelů. [10] Městský soud neposoudil správně ani námitku, že zábor a zástavba stávající plochy zeleně v důsledku stavby je v rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace na ochranu ploch zeleně, a tedy stavbu nelze umístit. Správními orgány nebylo uvedeno, jakým způsobem je tento prvek územního plánu v návrhu zohledněn. Uvedené působí nezákonnost závazných stanovisek dotčených orgánů i rozhodnutí správních orgánů. [11] S poukazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 3 A 31/2022–145 stěžovatelé namítli, že správními orgány byl odsouhlasen záměr, který zastavuje stávající zeleň ve stabilizovaném území bez odůvodnění, jak se takový zásah projeví ve stabilizovaném území a zda je redukce zeleně v souladu s vymezeným územím se zvýšenou ochranou zeleně. Pouhé konstatování, že území se zvýšenou ochranou zeleně je informativním prvkem, není postačující a přezkoumatelnou úvah