4 As 159/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 159/2025- 35 - text 4 As 159/2025-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci navrhovatelky: Obec Kožlí, se sídlem Kožlí 156, Kožlí, zast. JUDr. Markem Bilejem, advokátem, se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha, proti odpůrci: Městský úřad Světlá nad Sázavou, se sídlem náměstí Trčků z Lípy 18, Světlá nad Sázavou, zast. JUDr. Ondřejem Málkem, advokátem, se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Miloš Hlídek, se sídlem Kožlí 23, o zrušení opatření obecné povahy – vyhlášky o místní úpravě provozu na pozemních komunikacích v obci Kožlí ze dne 11. 12. 2024, č. j. MSNS/4742/2024/OD30, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2025, č. j. 31 A 21/202572, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6.134,70 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Marka Bileje, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Odpůrce stanovil opatřením obecné povahy – veřejnou vyhláškou ze dne 11. 12. 2024, č. j. MSNS/4742/2024/OD30 (dále jen „veřejná vyhláška“), místní úpravu provozu v obci Kožlí tak, že: - zrušil stávající trvalé dopravní značení 2× IZ 8a „Zóna s dopravním omezením 6 t + 30“ a 1× IZ 8b „Konec zóny s dopravním omezením 6 t + 30“ a - doplnil nové trvalé dopravní značení 2× IZ 8a „Zóna s dopravním omezením 30 + 6t + Mimo dopravní obsluhy“ a 2× IZ 8b „Konec zóny s dopravním omezením 30 + 6 t + Mimo dopravní obsluhy“, to vše u domu č. p. XA (souřadnice X ,Y) a č. p. XB (souřadnice X, Y), z důvodu zajištění dopravní obslužnosti na komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. 1533/3 v obci Kožlí, k. ú. K. (dále jen „předmětná komunikace“). II. [2] Žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) se navrhovatelka domáhala zrušení této veřejné vyhlášky. Krajský soud ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil ke dni právní moci napadeného rozsudku. [3] Krajský soud dospěl k závěru, že z veřejné vyhlášky nelze seznat, jaká je vazba mezi důvody navržené změny, tudíž chybějícím ukončením zóny s dopravním omezením a věcnou podstatou nově doplněné dodatkové tabulky „Mimo dopravní obsluhu“. Za nedostatečný považoval také závěr odpůrce, že dosavadní provoz v lokalitě nepůsobí problémy z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu a nenarušuje jiný důležitý zájem, resp. že o tom odpůrce nemá informace. Za nesrozumitelné označil krajský soud také tvrzení odpůrce, že otázka bezpečnosti je relativní, neboť s jakýmkoliv provozem na pozemních komunikacích jsou spojena určitá rizika pro bezpečnost, jelikož účelem pravidel silničního provozu je kromě jiného zajistit bezpečnost na pozemních komunikacích. Podle krajského soudu nemělo ve spisové dokumentaci oporu ani tvrzení, že intenzita dopravy na dané komunikaci je natolik nízká, že nové dopravní značení bude mít zanedbatelný vliv. Krajský soud odpůrci také vytkl, že neověřoval, zda stávající dopravní značení nějakým způsobem omezuje ostatní obyvatele. [4] Krajský soud konkrétně v odst. 50. napadeného rozsudku dovodil, že se odpůrce dopustil nesprávné úvahy, když poměřoval navrženou změnu dopravního značení s tzv. nulovou variantou, tj. variantou bez jakéhokoli dopravního značení. Veřejnou vyhlášku tudíž považoval za nepřezkoumatelnou pro její vnitřní rozpornost. Jelikož již úprava provozu na předmětné (účelové) komunikaci již existovala a výrok veřejné vyhlášky tuto původní úpravu provozu ruší a stanoví novou, není možné pracovat s tzv. „nulovou variantou“. Otázku bezpečnosti provozu je tedy nezbytné poměřovat ke stávající úpravě, která je rušena. [5] Nepřezkoumatelnou krajský soud shledal veřejnou vyhlášku také ve vypořádání navrhovatelčiny námitky, podle níž předmětná komunikace není stavebně technicky konstruována na pravidelný pohyb vozidel, jejichž hmotnost přesahuje 6 tun (odst. 53. napadeného rozsudku). Krajský soud odkázal, shodně jako i odpůrce, na § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), který však vyložil oproti odpůrci opačně. Měl za to, že právě v souladu s tímto ustanovením měl odpůrce otázku stavebně technické konstrukce předmětné komunikace vzhledem k bezpečnosti provozu zohlednit, což neučinil. [6] Za nedostatečné považoval krajský soud odůvodnění veřejné vyhlášky také v otázce alternativního přístupu osoby zúčastněné na řízení k jejím nemovitostem (viz odst. 54. napadeného rozsudku). Z protokolu o místním šetření ze dne 4. 4. 2024 podle něj vyplývá, že odpůrce před začátkem řízení považoval tuto otázku za relevantní, avšak naproti tomu v odůvodnění veřejné vyhlášky uvedl, že nebral v potaz skutečnosti týkající se rozhodování zastupitelstva o vybudování alternativní příjezdové komunikace k nemovitostem osoby zúčastněné na řízení. III. [7] Proti napadenému rozsudku se odpůrce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností. Přestože konkrétní kasační důvody neuvádí, z obsahu kasační stížnosti je zjevné, že ji uplatňuje z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel navrhuje zrušit napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně napadá závěry krajského soudu obsažené v odst. 50., 53. a 54. napadeného rozsudku. Trvá na svém výkladu v dané věci použitých právních předpisů. Považuje za správné poměřovat navržené změny dopravního značení s tzv. nulovou variantou a dovolává se v tomto směru jednak § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle nějž se dopravní značky smí používat jen v rozsahu nezbytném pro bezpečnost a plynulost provozu a dále § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) týkajícího se obecného užívání komunikací, z nějž dovozuje, že toto užívání lze omezovat jen výjimečně za podmínek stanovených zákonem. Pokud by tedy stěžovatel porovnával novou místní úpravu provozu s tou předchozí, podmínkám vyplývajícím z uvedených právních norem by nemohl dostát. Napadený rozsudek považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný, neboť v něm není obsažen odkaz na konkrétní ustanovení zákona, ze kterého krajský soud dovodil, se kterou variantou (předchozí či tzv. nulovou) se má navržené dopravní značení porovnávat. [9] Stěžovatel rozporuje i úvahu krajského soudu, podle níž byl povinen brát v potaz námitku, že účelová komunikace není stavebně technicky konstruována na pravidelný pohyb vozidel, jejichž hmotnost přesahuje 6 tun. Otázka bezpečnosti provozu na komunikacích z hlediska jejich stavebně technického provedení se řeší jinými právními normami, především zákonem o silničním provozu, a zabývá se jí stavební úřadu při výstavbě. Stěžovatel sice uznává, že by k této otázce neměl být zcela slepý, ale dopravní značení, o něž se zde jedná, řešilo úsek komunikace, který se nachází v rovině, kde má být omezená maximální povolená rychlost na 30 km/hod. I kdyby byl tedy její asfaltový povrch zničený, podle stěžovatele nebylo třeba se z hlediska místní úpravy provozu na pozemních komunikacích touto otázkou dále zabývat. Stěžovatel odkazuje také na fotografie v aplikaci Google Street View, z nichž vyplývá, že vozidla o hmotnosti nad 6 tun po předmětné komunikaci projíždějí pravidelně, aniž to má na její stav viditelný dopad. [10] Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem ani v tom, že se měl zabývat otázkou alternativního přístupu osoby zúčastněné na řízení k jejím nemovitostem. Zjištění, že předmětná komunikace je jedinou příjezdovou cestou k nemovitosti osoby zúčastněné na řízení stěžovatel uvedl na str. 2 veřejné vyhlášky. Požadavek na takové posouzení z žádného právního předpisu neplyne a ani krajský soud na právní úpravu, ze které by bylo možno takový závěr dovodit taktéž neuvedl, čímž zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. [11] Závěrem kasační stížnosti se stěžovatel nad rámec uplatněných kasačních důvodů ohrazuje proti závěru tomu, že jeho motivem ke změně místní úpravy bylo vycházet vstříc řidičům, kteří se neřídí platnou místní úpravou provozu a vznáší řečnickou otázku, proč vůbec bylo v roce 2011 dopravní značení na předmětné komunikaci přijato v tom znění, které je nyní veřejnou vyhláškou nahrazováno. IV. [12] Navrhovatelka ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Plně se ztotožňuje s napadeným rozsudkem, který považuje za přezkoumatelný. [13] Z § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu vyplývají podle navrhovatelky jasná pravidla, podle kterých se má při umisťování jakéhokoliv dopravního značení postupovat. Klíčovým aspektem je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a další důležité veřejné zájmy. Důvodem pro zrušení stáva