4 As 202/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 202/2024- 29 - text  4 As 202/2024-33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: obec Jenišov, se sídlem Jenišov 88, zastoupená Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2024, č. j. SBS 00444/2024/ČBÚ21, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2024, č. j. 55 A 12/202441, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6.134,70 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká posouzení podmínky účastenství v řízení o stanovení dobývacího prostoru podle § 28 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, která spočívá v tom, že vlastnické nebo jiné právo osoby k pozemkům nebo stavbám může být přímo dotčeno stanovením dobývacího prostoru. Možnost přímého dotčení vlastnického nebo jiného věcného práva k sousedící stavbě nebo pozemku byla také podmínkou účastenství v územním řízení, kterou stanovil § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“). V rozhodovací praxi se ve vztahu k územnímu řízení ustálil extenzivní výklad této podmínky, což bylo třeba zohlednit i v řízení o stanovení dobývacího prostoru. Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru bylo totiž podle starého stavebního zákona, na rozdíl od nyní účinné zákonné úpravy, rozhodnutím o změně využití území. Předmětem sporu je právní otázka, zda s ohledem na změny zákonné úpravy související s rekodifikací stavebního práva, včetně změny horního zákona provedené zákonem č. 152/2023 Sb., měl být extenzivní výklad účastenství v řízení o stanovení dobývacího prostoru zachován v přechodném období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, které stanovil § 334a zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“). [2] Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského (dále jen „obvodní báňský úřad“) vydal v řízení o návrhu obchodní společnosti Sedlecký kaolin a.s. (organizace ve smyslu horního zákona) rozhodnutí ze dne 27. 6. 2019, č. j. SBS 38597/2018/OBÚ08 (dále jen „první rozhodnutí obvodního báňského úřadu“), kterým jí stanovil dobývací prostor Mírová I, nacházející se v obci a katastrálním území Mírová. [3] Žalobkyně je sousedící obcí, která vlastní pozemky v blízkosti stanoveného dobývacího prostoru. Spolu s dalšími osobami podala proti prvnímu rozhodnutí obvodního báňského úřadu odvolání. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) rozhodnutím ze dne 19. 4. 2021, č. j. SBS 29351/2019/ČBÚ21/13 (dále jen „první rozhodnutí stěžovatele“), odvoláním napadené rozhodnutí zčásti změnil (upřesnil znění podmínek) a ve zbytku potvrdil. Odvolání žalobkyně zamítl jako nepřípustné, neboť podle jeho názoru nebyla účastnicí řízení. [4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, č. j. 59 A 8/2021134 (dále jen „první rozsudek krajského soudu“), k žalobě žalobkyně zrušil první rozhodnutí stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že při vymezení účastníků řízení o stanovení dobývacího prostoru je třeba požadavek možného přímého dotčení práv podle § 28 odst. 2 horního zákona vykládat extenzivně. Uplatní se výklad, který se v dlouhodobé rozhodovací praxi ustálil u stejného požadavku týkajícího se v zásadě shodného vymezení účastníků územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) starého stavebního zákona. Účastníky řízení jsou tedy nejen osoby s právem k pozemku, na němž má být dobývací prostor stanoven, ale i jiné osoby mající právo k pozemku či stavbě mimo hranice dobývacího prostoru, můželi být toto jejich právo rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčeno (typicky z důvodu imise hluku, prachu ze samotné činnosti nebo zvýšené intenzity automobilové nákladní dopravy). Možné přímé dotčení práv nebylo vyloučeno pouhou skutečností, že předmětem rozhodování nebylo povolení hornické činnosti, ale „pouze“ stanovení dobývacího prostoru. To, zda je žalobkyně účastnicí řízení o stanovení dobývacího prostoru ve smyslu uvedeného extenzivního výkladu, měly orgány báňské správy zjistit na základě konkrétních okolností. [5] V dalším řízení stěžovatel zrušil první rozhodnutí obvodního báňského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ten následně rozhodl usnesením ze dne 3. 3. 2023, č. j. SBS 10328/2023/OBÚ08, že žalobkyně není účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru. Nemá totiž vlastnické ani jiné právo k pozemkům nebo stavbám, které se nacházejí v dobývacím prostoru nebo s ním sousedí, případně jsou od něj v blízké vzdálenosti. Obvodní báňský úřad poukázal i na stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů záměru na životní prostředí ze dne 31. 3. 2015, č. j. 773/500/15, 23290/ENV/15, které se týkalo záměru „Stanovení dobývacího prostoru Mírová I pro dobývání výhradního ložiska kaolinů Mírová – Zátiší“ a jehož platnost byla prodloužena stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 4. 2022, č. j. MZP/2022/500/835. Podle tohoto stanoviska, které bylo provedeno podle někdejšího § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění účinném do 31. 12. 2023, nemohlo stanovení dobývacího prostoru zasáhnout do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Žalobkyně nebyla dotčeným územním samosprávným celkem podle § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť se v zákonné lhůtě 30 dnů od zveřejnění informací nepřihlásila příslušnému správnímu orgánu. Účastenství jí nevzniklo ani z jiného důvodu podle § 3 nebo § 9c tohoto zákona. [6] Stěžovatel na základě odvolání toto usnesení zrušil rozhodnutím ze dne 27. 6. 2023, č. j. SBS 17740/2023/ČBÚ21/1, a věc vrátil obvodnímu báňskému úřadu k novému projednání. Provedené posouzení možnosti přímého dotčení práv považoval za nedostačující. Obvodní báňský úřad věcně neposoudil otázku, zda mohou odvolatelé být dotčeni vlivy záměru na stanovení dobývacího prostoru. Pouhý odkaz na stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí, stejně jako na skutečnost, že žalobkyně byla vyloučena z účasti ve správním řízení podle § 3 a § 9c zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nepostačují. [7] Obvodní báňský úřad znovu rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. SBS 51855/2023/OBÚ08 (dále jen „třetí rozhodnutí obvodního báňského úřadu“), že žalobkyně není účastníkem správního řízení o návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Stanovení dobývacího prostoru ještě neznamená, že v něm bude prováděna hornická činnost, při které může vznikat prach a hluk a dále též vibrace, doprava atd. Tu lze zahájit až po vydání příslušného povolení obvodním báňským úřadem. Ze stejného důvodu nemůže být ovlivněn ani vodní režim v území či zasaženo do přírody a krajiny. Vlastnické nebo jiné právo žalobkyně k pozemkům může být negativně dotčeno až hornickou činností v dobývacím prostoru, která vyžaduje povolení. Přehlédnout nelze ani provedené komplexní posouzení vlivu záměru na životní prostředí, z něhož vyplývá, že i při stanovení dobývacího prostoru zůstanou poměry v území beze změn a vlastnické právo k pozemku a stavbám žalobkyně nebude dotčeno. [8] Následné odvolání žalobkyně zamítl stěžovatel v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „třetí rozhodnutí stěžovatele“), kterým potvrdil třetí rozhodnutí obvodního báňského úřadu a ztotožnil se s jeho závěry. I podle stěžovatele stanovení dobývacího prostoru nemění poměry v lokalitě a způsob využití pozemků žalobkyně zůstává zachován. Srovnání s územním řízením, které dříve učinil krajský soud, není podle stěžovatele rozhodné s ohledem na změnu zákonné úpravy, která nastala v průběhu řízení. Dne 1. 7. 2023 nabyla účinnosti novela horního zákona provedená zákonem č. 152/2023 Sb., podle které již není stanovení a změna dobývacího prostoru rozhodnutím o změně využití území v rozsahu jeho vymezení na povrchu, a tudíž na vymezení okruhu účastníků v řízení o stanovení dobývacího prostoru nelze úvahu obsaženou ve starém stavebním zákoně použít. Všechny žalobkyní tvrzené vlivy mají souviset až s případnou hornickou činností. Podle stěžovatele nebylo potvrzeno ani možné přímé dotčení práv žalobkyně. II. Rozsudek krajského soudu [9] Krajský soud k žalobě žalobkyně napadeným rozsudkem zrušil třetí rozhodnutí stěžovatele i třetí rozhodnutí obvodního báňského úřadu a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. V něm má s