4 As 269/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 269/2024- 40 - text 4 As 269/2024-44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. Andrej Lokajíček, advokát, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 48/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. 5 Ad 8/2023-39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 48/2021, podle § 32 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí kárného senátu žalované (dále jen „kárný senát“) ze dne 18. 3. 2022, sp. zn. K 48/2021 (dále jen „kárné rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání kárného provinění podle § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc (dále jen „zákon o advokacii“), ve spojení s čl. 4 odst. 1 a odst. 2 usnesení představenstva žalované č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „etický kodex“), tím, že i přesto, že ve Smlouvě o provedení mediace ze dne 5. 6. 2020 (dále jen „Smlouva o mediaci“) převzal závazek zachovat důvěrnost a mlčenlivost o všech záležitostech týkajících se mediačního procesu, v podání Obvodnímu soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 6. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. 50 Nc 6047/2020 uvedl, že „k dohodě nedošlo, a to pro neúměrné finanční požadavky na vypořádání společného jmění manželů, jakož i výše výživného ze strany matky“, „matka však návrh mediátorky bez dalšího odmítla, protože nesplňoval její finanční představy“ a „zástupce matky k mediačnímu jednání vyžádal excesivním způsobem podklady, které se SJM nijak nesouvisely“ (dále jen „vyjádření ze dne 26. 6. 2020“), tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost plnit převzaté závazky. Kárný senát podle § 32 odst. 5 zákona o advokacii upustil od uložení kárného opatření a současně žalobci uložil povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 8.000 Kč. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 5 Ad 8/2023-39, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované zamítl. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve konstatoval, že nebylo jeho úkolem hledat alternativní způsob pro vyjádření týchž závěrů, které ve svém rozhodnutí uvedla již žalovaná, pokud žalobce neprezentoval v žalobě vlastní dostatečně konkrétní názorovou oponenturu. Dále citoval § 17 a § 32 odst. 2 a odst. 5 zákona o advokacii a čl. 4 odst. 1 a odst. 2 etického kodexu. Městský soud se následně zabýval námitkou žalobce, podle níž byla rozhodnutí žalovaného a kárného senátu nepřezkoumatelná. Citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a konstatoval, že z uvedených rozhodnutí muselo být zřejmé, jaký skutkový stav vzaly správní orgány za rozhodné a jak uvážily o pro věc zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách žalobce, přičemž musely své závěry řádně odůvodnit. Žalobce konkrétně namítl, že nepřezkoumatelnost kárného rozhodnutí spočívala v absenci posouzení míry závažnosti jeho provinění v obsahu bodu 12 uvedeného rozhodnutí. Žalovaná následně v odůvodnění svého rozhodnutí na body 12 až 14 pouze odkázala. Městský soud konstatoval, že v citované pasáži kárného rozhodnutí byla uvedena, byť stručná, nicméně jasná úvaha kárného senátu týkající se závažnosti jednání žalobce. Závažnost pochybení žalobce spatřoval zejména ve skutečnosti, že k porušení jeho závazku došlo právě v případě velmi citlivých informací získaných v rámci mediačního postupu. Žalobce tak jednal nejen v rozporu se svou povinností dodržovat smluvní závazky, nýbrž také v rozporu s poctivostí a čestností, které se od advokátů veřejně vyžadují. Kárný senát poukázal rovněž na to, že žalobce měl jít svému klientovi příkladem, což neučinil. Městský soud proto uzavřel, že se kárný senát i žalovaná závažností pochybení žalobce zabývaly dostatečně. [4] Městský soud dále citoval § 34 odst. 2 a § 35e odst. 2 zákona o advokacii a § 120 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a konstatoval, že ve výroku kárného rozhodnutí bylo řádně a nezaměnitelným způsobem specifikováno provinění žalobce. Námitku, podle níž byly výroky kárného rozhodnutí příliš obecné, neboť tvrzení uvedená v popisu skutků neobsahovala informace o sděleních účastníků mediace či o jiných skutečnostech zjištěných v průběhu mediace, městský soud shledal nedůvodnou. V této souvislosti dále uvedl, že do výroku kárného rozhodnutí byl přepsán podstatný text vyjádření žalobce ze dne 26. 6. 2020. Dále nebylo možné kárné rozhodnutí ani rozhodnutí žalované považovat za nepřezkoumatelné z důvodu, že správní orgány neposoudily okolnosti vedení mediace a jejích dopadů na vedené civilní řízení a veřejnost, která se o obsahu citovaného vyjádření nemohla dozvědět. Navíc žalobce uvedenou námitku nezmínil v odvolání proti kárnému rozhodnutí. Námitkou absence dopadů jednání žalobce na civilní řízení a veřejnost pak žalobce pouze nekonkrétně napadal posouzení závažnosti jeho provinění, které však městský soud shledal dostatečně odůvodněným. Zdůraznil, že kárný senát hodnotil důsledky jednání žalobce ve vztahu k legitimnímu očekávání veřejnosti o poctivém, čestném a slušném jednání advokátů. Kárné rozhodnutí a rozhodnutí žalované městský soud neshledal nepřezkoumatelnými ani s ohledem na námitku uvedenou v žalobě, v níž žalobce pouze odkázal na odvolací námitky. Městský soud citoval dotčenou soudní judikaturu, podle které platí, že žalobní body byl žalobce povinen vymezit konkrétně přímo v žalobě. [5] Podle městského soudu bylo v posuzovaném případě zřejmé, že vyjádření ze dne 26. 6. 2020 bylo podáno k soudu žalobcem, který za něj byl zodpovědný. Žalobce byl zároveň povinen korigovat i svého klienta k naplnění jejich závazků ze Smlouvy o mediaci. Citované vyjádření podané k soudu obsahovalo zcela konkrétní informace ohledně důvodů neuzavření mediační dohody. Městský soud nesouhlasil ani s námitkou žalobce, že zmíněné informace se týkaly jednání jeho klienta s protistranou o vypořádání společného jmění manželů, kterého se mediační dohoda netýkala, a proto nemohl porušit svůj závazek mlčenlivosti. Odkázal na odůvodnění kárného rozhodnutí a rozhodnutí žalované, včetně obsahu Smlouvy o mediaci, přičemž konstatoval, že zmíněný závazek se netýkal pouze skutečností, které měly vyjít najevo při osobním mediačním jednání, a neomezoval se tak na konkrétní formu poskytnutí příslušných informací. Omezení závazku mlčenlivosti jen na skutečnosti zjištěné při ústním jednání považoval městský soud za nelogické, resp. účelové. Zdůraznil, že byť se ve správním spise nacházela e-mailová komunikace účastníků mediačního řízení z předmediační fáze a rovněž protokol o jednání před soudem, na němž se tito shodli na vedení mediace, z žádného z uvedených podkladů nevyplývaly konkrétně formulované požadavky účastníků mediace, návrhy na dělení majetku či finanční vyrovnání a výživné. Městský soud tak odmítl námitku žalobce, že ve vyjádření ze dne 26. 6. 2020 nesdělil ničeho, co by mezi účastníky mediace nebylo známo a veřejně komunikováno již před samotnou mediací. Z uvedeného bylo zřejmé, že i na skutečnosti uvedené v citovaném vyjádření se vztahovala povinnost žalobce zachovat mlčenlivost. Ty však byly prezentovány tak, aby vrhly negativní světlo na protistranu. Podle městského soudu na uvedeném nemohla ničeho změnit ani žalobcem tvrzená emočně vyhrocená situace mezi účastníky mediace. [6] Ve vztahu k námitce žalobce, že si Obvodní soud pro Prahu 5 zprávu o stavu mediačního řízení přímo vyžádal, městský soud upozornil, že šlo jen o požadavek na sdělení výsledku tohoto řízení. Za nedůvodnou označil rovněž námitku ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci kárným senátem, neboť žalobce ji nijak konkrétně nerozvedl. V této souvislosti shrnul pravidla vedení kárného řízení včetně procesu zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů. Popsaným pravidlům kárný senát dostál v odst. 11 odůvodnění kárného rozhodnutí. Pokud šlo o právní hodnocení skutku žalobce, městský soud nejprve definoval příslušné kárné p