4 As 288/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 288/2024- 88 - text  4 As 288/2024-93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: DUVENBECK LOGISTIK s.r.o., IČ 25202201, se sídlem Volduchy 398, zast. Mgr. Jitkou Linhartovou, advokátkou, se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2024, č. j. 29 A 60/202495, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2024, č. j. 29 A 60/202495, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný provedl dne 24. 4. 2024 podle § 21f zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), šetření na místě v obchodních prostorách žalobkyně na základě pověření předsedy žalovaného ze dne 15. 4. 2024, č. j. ÚOHS15369/2024/852, a to v rámci šetření podnětu (anonymního telefonátu). Účelem šetření bylo prověření možného spáchání přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže, jehož by se mohla žalobkyně dopustit porušením § 3 odst. 1 téhož zákona tím, že uzavřela dohodu s dalšími soutěžiteli o neoslovování zaměstnanců druhé strany dohody s nabídkou práce a/nebo o nepřijímání zaměstnanců druhé strany dohody, jinými slovy že uzavřela dohodu o nepřetahování zaměstnanců (tzv. nopoaching dohoda). Důsledkem takové dohody by totiž mohlo být narušení hospodářské soutěže na trhu práce. [2] Žalobkyně podala zásahovou žalobu, v níž se domáhala, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) určil, že předmětné šetření na místě bylo nezákonným zásahem, neboť žalovaný z podkladů, které měl k dispozici, nemohl pojmout důvodné podezření o spáchání přestupku. [3] Rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 29 A 60/202495, krajský soud zásahovou žalobu zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud úvodem zrekapituloval základní východiska pro posouzení narušení hospodářské soutěže na trhu práce ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže v podobě tzv. nopoaching dohod. Konstatoval, že místní šetření musí být nezbytným prostředkem pro zjištění protisoutěžní praktiky a přiměřené legitimnímu cíli. Musí proto vyhovět testu vhodnosti, délky a rozsahu. Krajský soud založil test vhodnosti na posouzení existence skutkových zjištění, která měl žalovaný k dispozici před zahájením místního šetření. Tzv. nopoaching dohody představují specifickou oblast, u níž lze předpokládat, že anonymní podněty budou častým zdrojem informací, neboť přímo souvisí se vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Případná identifikace zaměstnance podávajícího podnět by pro něj mohla mít neblahé důsledky, nelze tak očekávat, že by podatelé byli vstřícní k uvádění bližších informací. Místní šetření přitom může být jediným prostředkem, jak důvodné podezření potvrdit či vyvrátit. V projednávané věci předcházel místnímu šetření anonymní telefonát zaměstnance společnosti EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o. (dále jen „EuWe“), z nějž se žalovaný dozvěděl o potenciální existenci dohody o zákazu zaměstnat osoby pracující pro tuto společnost v komplexu žalobkyně. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že žalovaný pochybil, když důvodné podezření pojal toliko na základě anonymního podnětu, který obsahoval vágní a nepodložené informace. Žalovaný přistoupil k místnímu šetření zejména, nikoli však výlučně, na základě anonymního podnětu. Ten je ostatně podle recentní judikatury správních soudů relevantní indicií pro zahájení místního šetření. Oznamovatel se přitom identifikoval co do své pozice dotčeného zaměstnance, jednalo se tak o prostředek sloužící k ochraně jeho zájmů, potažmo zájmů dalších zaměstnanců stran dohody. Žalovaný informace obsažené v podnětu dále prověřoval. Úřední záznamy ve spisu obsahují hodnocení podkladů a úvahy vedoucí k využití institutu místního šetření. Předložením pracovní smlouvy byla ověřena hodnověrnost podatele z hlediska jeho vazeb na jednu z podezřelých společností, tedy možnost disponovat interními informacemi. Krajský soud dospěl k závěru, že kombinace informací vyplývajících z indicií byla v kontextu okolností případu dostatečně konkrétní a dávala rozumný důvod k domněnce, že jde o popis jednání, jež se mohlo pravděpodobně odehrát, pro aktéry mohlo mít rozumný ekonomický smysl a způsob jeho provedení by mohl odpovídat poznatkům žalovaného o obvyklém páchání protisoutěžních jednání tohoto typu na daném relevantním trhu. Žalovaný tak mohl vystavět věrohodnou a věcně relativně ohraničenou hypotézu ohledně podezření z protisoutěžního jednání, kterou promítl do důvodů k provedení místního šetření. Tím poskytl žalobkyni prostor pro využití práva na obhajobu a umožnil jí při přezkumu ověřit, zda bylo místní šetření proporciální. Využití méně invazivního vyšetřovacího nástroje, jak navrhovala žalobkyně, by vyšetřování téměř jistě zmařilo. [5] K namítané chybné protokolaci krajský soud konstatoval, že zákon o ochraně hospodářské soutěže výslovně neupravuje náležitosti protokolu. Protokol přitom splňoval náležitosti podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nadto krajskému soudu nebylo zřejmé, jakým způsobem by mohlo dojít k porušení práva na obhajobu, jak namítala žalobkyně. K ověření nejednoznačnosti ve výpovědích slouží jiné důkazní prostředky. Nelze ani očekávat, že by žalovaný svůj potenciální závěr o spáchání přestupku vystavěl pouze na stručné rekapitulaci odpovědí zaměstnanců žalobkyně v rámci místního šetření. [6] Krajský soud neshledal ani porušení práva žalobkyně na tlumočníka ve smyslu čl. 37 odst. 4 Listiny základních lidských práv a svobod. Vycházel přitom ze závěrů stanoviska Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS  st. 20/05 (dále jen „stanovisko sp. zn. Pl. ÚS  st. 20/05“). Toto právo nelze rozšiřovat pomocí interpretace, resp. konkretizace čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení. Stanovisko Ústavního soudu vychází ze zásady, že základní právo podle čl. 37 Listiny základních práv a svobod nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak, avšak nevylučuje, aby zákonná úprava poskytla vyšší standard ochrany. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že tlumočník je nezbytný tehdy, musíli účastník se soudem či správním orgánem komunikovat bezprostředně, resp. vyžadujeli situace rychlou reakci, která ovlivní další postup v řízení. Na druhou stranu nemůže poskytovat účastníkovi řízení neodůvodněnou výhodu, a to zejména za účelem umělého vyvolání průtahů a komplikací v řízení. V případě žalobkyně nebyla dána nezbytnost bezprostřední komunikace se správním orgánem a okamžité reakce v českém jazyce. Veškerou komunikaci s pracovníky žalovaného zajišťoval jednatelem přivolaný zástupce. Až po jeho příchodu inspektoři komunikovali s česky nemluvícím jednatelem, který poskytl součinnost, aniž by namítal porušení svých práv. Přítomnost českých zástupců vyloučila existenci imanentní nevýhody, kterou by bylo možné hodnotit jako porušení práva na tlumočníka. II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření účastníků [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka je přesvědčena, že místní šetření nevyhovělo testu vhodnosti, délky a rozsahu. Nevhodnost spatřuje v tom, že podnět neobsahoval zřetelné, konkrétní a dostatečné vstupní informace o potenciálním narušení hospodářské soutěže. Podnět byl založen na subjektivních domněnkách podatele, neboť (i) dopad domnělé protisoutěžní praktiky sám nezažil ani nepocítil; (ii) nebyl schopen předložit jména osob, které měly dohodu uzavřít, ani které jí měli trpět; (iii) sám se o údajné dohodě dozvěděl pouze z doslechu. Podnět by neobstál ani jako svědecká výpověď, protože svědci mohou vypovídat pouze o tom, co svými smysly viděli, slyšeli nebo zažili. Žalovaný na základě podnětu nedisponoval nosnými skutkovými okolnostmi, potažmo právními důvody. Tuto námitku krajský soud vůbec nezohlednil, jen konstatoval, že žalovaný byl oprávněn přistoupit k zahájení místního šetření. Judikatura, na kterou krajský soud v souvislosti s tím odkázal, není přiléhavá, neboť v tehdy projednávaných věcech anonymní podání obsahovala podrobný popis skutkových okolností včetně postupu dodavatelů v rámci konkrétních veřejných zakázek, jakož i jasná podezření na porušení hospodářské soutěže na konkrétních relevantních trzích, z nichž bylo možné usoudit, že se podatel pohyboval v předmětném prostředí a měl p