5 Afs 25/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 25/2025- 41 - text  5 Afs 25/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: MELROTRADING s.r.o., se sídlem Chudenická 1061/26, Praha, zast. Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem, se sídlem Pobřežní 667/78, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, č. j. 11 Af 11/2024-60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2024, č. j. 16676/24/5100-41456-712609; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) ze dne 1. 2. 2024 č. j. 753179/24/2010-80541-109657, kterým bylo stěžovateli dle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, uloženo, aby okamžikem vydání zajišťovacího příkazu zajistil úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 složením jistoty ve výši 44 998 904 Kč na depozitní účet správce daně. [2] Stěžovatel dle zjištění správce daně popsaných ve spise zajišťuje proclívání zboží původem ze třetích zemí (Čína, Indie, SAE, Hong Kong, USA) na území Evropské unie; dle správce daně se stěžovatel snaží v rámci zpochybněných transakcí nezákonně minimalizovat odvod daně z přidané hodnoty a dodat zboží ze třetích zemí na trh Evropské unie za nižší cenu a získat tak konkurenční výhodu při jeho následném prodeji konečnému zákazníkovi. Obchodní transakce v tomto dvoučlenném podvodném obchodním řetězci mezi stěžovatelem a společností WTG Distribution Kft., se sídlem v Maďarsku (dále jen „WTG Distribution“), v nichž je spatřováno podvodné jednání, jsou podrobně popsány na stranách 11 až 20 zajišťovacího příkazu a stručně shrnuty v bodech 15 až 29 rozhodnutí žalovaného. [3] V žalobě stěžovatel namítal, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání zajišťovacího příkazu; poukázal na nenaplnění a) předpokladu budoucího stanovení daně a b) obavy o budoucí úhradu daně; uvedl, že jednání správních orgánů bylo účelové (s odkazem na zrušený předchozí zajišťovací příkaz) a nedostatečně odůvodněné. Tvrdil dále, že splnil podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu v souladu s § 64 zákona o dani z přidané hodnoty; na podporu svých tvrzení odkázal také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 18. 11. 2010 ve věci C-536/08 a § 11 zákona o dani z přidané hodnoty. [4] Městský soud neshledal žalobu důvodnou. Dospěl k závěru, že pravděpodobnost doměření daně zapojením stěžovatele do podvodného řetězce, jehož účelem je krácení daně z přidané hodnoty v rámci daňového podvodu, byla správcem daně dostatečně v zajišťovacím příkazu odůvodněna. Dle městského soudu správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě nastínily struktury a mechanismy fungování podvodné struktury a roli stěžovatele v ní; rovněž je patrné, že účast stěžovatele na podvodném řetězci není pouhou spekulací nepodloženou žádnými konkrétními informacemi. [5] Městský soud při posouzení věci vycházel zejména z rozsudku NSS ze dne 7. 1. 2016, č. j. 4 Afs 22/2015-104, z něhož se podává, že jsou-li důvody nasvědčující pravděpodobnosti, že daň bude stanovena, „slabší“, lze zajišťovací příkaz přesto vydat, jsou-li zjištěny „silné“ důvody nasvědčující pravděpodobnosti budoucí nedobytnosti daně. Městský shrnul argumentaci stěžovatele i žalovaného a dospěl k závěru, že byla především dána „silná“ odůvodněná obava, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi; poukázal na zjištění ohledně nestandardnosti podnikání stěžovatele, jeho majetkovou nedostatečnost; přihlédl také k tomu, že stěžovatel působí v ČR bez jakéhokoliv zázemí, jeho sídlo je pouze „virtuální“, přihlédl k hodnotě zadlužení a v neposlední řadě k dosažitelnosti a nedostatku finančních prostředků stěžovatele. Městský soud neshledal, že by daňové orgány při svém postupu vybočily ze zákonem daných mantinelů. O účelovosti jejich postupu nesvědčí ani to, že napadené rozhodnutí není prvním zajišťovacím příkazem, který správce daně (za jiné zdaňovací období) ve vztahu ke stěžovateli vydal. [6] Městský soud rovněž nepřehlédl námitku tvrzeného splnění podmínek pro osvobození od daně z přidané hodnoty, přičemž konstatoval, že tato námitka je pro dané řízení (ve věci zajišťovacího příkazu) irelevantní; připomněl, že zajišťovací příkaz je povahy předstižné a předpoklad stanovení daně je v nyní řešené věci odůvodněn již jen možnou účastí stěžovatele na podvodném řetězci; otázka existence či výše daňové povinnosti bude řešena v jiném řízení, proto ji soud v řízení o žalobě proti zajišťovacímu příkazu posuzovat nemůže. Nad rámec odůvodnění městský soud konstatoval, že stěžovatel bude mít možnost brojit správní žalobou proti samotnému rozhodnutí o doměření daně, přičemž nyní soud nijak nepředjímá výsledek tohoto případného řízení. [7] V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Nezákonnost dle stěžovatele spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to zejména v otázce existence důvodu pravděpodobnosti budoucího doměření daně pro účast stěžovatele na daňovém podvodu; nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje v nedostatečném vypořádaní žalobních námitek. [8] Stěžovatel je přesvědčen, že správní soud a správce daně ve svých rozhodnutích nesprávně aplikovali § 167 daňového řádu a § 103 zákona o dani z přidané hodnoty, čímž došlo k významnému zásahu do majetkových práv stěžovatele. Dle stěžovatele při vydání zajišťovacího příkazu nebyly dány ani slabé důvody budoucího stanovení daně, důvody nasvědčující pravděpodobnosti budoucí nedobytnosti daně rovněž nelze označit za silné. [9] Stěžovatel tvrdí, že konstrukce zapojení do daňového podvodu byla správcem daně předestřena až v druhém zajišťovacím příkazu, zatímco v prvním (později zrušeném) zajišťovacím příkazu vycházel správce daně z úplně jiného mechanismu (tuzemského prodeje nedlouho po dovozu, zamlčení atd.). Když se na základě odvolání stěžovatele jasně prokázalo, že uvedená spekulace žalovaného o prodeji zboží v tuzemsku je nepravdivá a stěžovatel zboží řádně vyvezl, jak deklaroval, vydal správce daně druhý zajišťovací příkaz č.j. 753179/24/2010-80541-109657 a původní příkaz zrušil. V novém zajišťovacím příkazu žalovaný zcela změnil důvody pro jeho vydání a nově zajišťovací příkaz odůvodnil tím, že se stěžovatel měl účastnit daňového podvodu v pozici „profit taker“, a to společným jednáním s maďarskou společnosti WTG Distribution, která měla jako odběratel vystupovat v údajném podvodném řetězci na pozici „missing trader“. Důvody pro vydání druhého zajišťovacího příkazu, stejně jako u prvního zajišťovacího příkazu, zůstávaly pouze v rovině spekulací, protože k prokázání účasti stěžovatele (ať již vědomé nebo nevědomé) neměl správce daně žádných přímých důkazů. Městský soud následně místo řádného projednání otázky údajného zapojení do daňového podvodu, pouze nekriticky přijal argumentaci správních orgánů; vůbec nepřihlédl k argumentaci stěžovatele, ani ke skutečnosti, že důkazní břemeno údajné účasti na daňovém podvodu leží na straně správních orgánů. Ke klíčové otázce možné účasti stěžovatele na daňovém podvodu, která by měla následně vést k doměření daně, soud nereflektoval žalobní důvody a pouze stroze odkázal na správnost napadených rozhodnutí. Tímto postupem městský soud zatížil napadený rozsudek jak vadou nezákonnosti, tak vadou nepřezkoumatelnosti. [10] Stěžovatel dále obsáhle s odkazem na judikaturu NSS popisuje nutnost zkoumání tří podmínek při hodnocení daňového podvodu pro doměření daně z titulu zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce: 1) existence daňového podvodu (chybějící daň), 2) vědomost či možnost vědět o možném podvodu, 3) přijetí přiměřených opatření k zabránění podvodu. Dle stěžovatele správce daně vůbec nepostavil na jisto a dostatečně nedoložil, že by zde existoval daňový podvod, a logicky tak není doloženo ani to, že se jej stěžovatel mohl účastnit. Soud pak jenom v obecné rovině nekriticky zopakoval argumentaci správce daně. Odepření nároku na odpočet daně z důvodu zapojení do podvodného řetězce přitom představuje výjimku z pravidla, že plátce daně má nárok na odpočet daně; správce daně by tedy měl s daným insti