5 As 143/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 143/2025- 48 - text  5 As 143/2025 - 51 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: J. K., zast. Mgr. Michalem Mazlem, advokátem, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti: Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. 702, 703, 704, 705, 706 ulice Nové náměstí ve Štětí, se sídlem Nové náměstí 704, Štětí, zast. JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou, se sídlem Turgeněvova 19, Litoměřice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 15 A 5/2023-201, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Michala Mazla. Odůvodnění: [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je jako vlastník bytové jednotky č. Xa (dále jen „jednotka“) členkou společenství vlastníků jednotek vzniklého za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, s názvem „Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. 702, 703, 704, 705, 706 ulice Nové náměstí ve Štětí“ (dále jen „SVJ“). Bytová jednotka stěžovatelky byla v domě vymezena Prohlášením vlastníka ze dne 13. 2. 2006 (dále jen „prohlášení vlastníka“) učiněném podle zákona o vlastnictví bytů; vlastnické právo k jednotce stěžovatelka nabyla za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona o vlastnictví bytů ke dni 25. 7. 2006. [2] Dne 25. 6. 2019 podalo SVJ žádost o vydání stavebního povolení na stavbu „Zateplení bytového domu č. p. 702, 703, 704, 705, 706, Nové náměstí Štětí“ (dále jen „stavba“). Stavební záměr zahrnoval kompletní revitalizaci obvodového pláště bytového domu spočívající v zateplení obvodového pláště kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střešní konstrukce, výměně střešních oken s částečnou výměnou střešní krytiny, výměně oken a balkónových dveří, výměně zábradlí na balkónech a rekonstrukci podlah lodžií. K žádosti SVJ předložilo mj. zápis ze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 30. 11. 2017, které v bodě 4 přijalo stavební záměr revitalizace domu. Městský úřad Štětí (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 30. 6. 2022, č. j. 714/2019-9530/2022/OSŽPD/Ze-SP, stavbu na pozemku Xb v obci Štětí povolil. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUUK/177062/2022 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) odvolání stěžovatelky zamítl a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. [3] Stěžovatelka následně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 2. 4. 2024, č. j. 15 A 5/2023112 (dále jen „první rozsudek krajského soudu“), zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti SVJ byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2025, č. j. 5 As 90/2024-62 (dále „rozsudek NSS č. j. 5 As 90/2024-62“ nebo též „zrušující rozsudek“). [4] Ve zrušujícím rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud pochybil, pokud neshledal souhlas stěžovatelky s vydáním stavebního povolení v zápisu ze shromáždění ze dne 30. 11. 2017, což odůvodnil neurčitostí pojmu revitalizace, kterou však stěžovatelka nikdy dříve nenamítala. Nejvyšší správní soud vycházel ze zápisu SVJ ze dne 30. 11. 2017, bodu 3, podle něhož se pro revitalizaci domu vyjádřilo 100 % přítomných vlastníků, vč. stěžovatelky. Nadto Nejvyšší správní soud podotkl, že stěžovatelka si byla zcela zjevně vědoma určitosti rozsahu revitalizace (která měla zahrnovat i výměnu oken, dveří a opravu a úpravu lodžií v celém domě), což dovodil též z toho, že stěžovatelka se bránila proti usnesení shromáždění o financování revitalizace cestou civilní žaloby, v níž namítala právě skutečnost, že balkóny, okna a balkónové dveře jsou součástí jejího osobního majetku. [5] Nejvyšší správní soud dále podotkl, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako s celkem a dále vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. SVJ je právnickou osobou, a jako taková má právní osobnost i způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, byť tato je omezena pouze na naplňování účelu SVJ, jímž je zajišťování správy domu a pozemku. Nejvyšší správní soud rovněž poukázal na novelu § 184a stavebního zákona, která nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2018; podle této novely již nemá stavebník povinnost k žádosti o stavební povolení dokládat souhlas shromáždění SVJ. Stavební orgány tak nejsou ve stavebním řízení oprávněny posuzovat platnost rozhodnutí shromáždění SVJ ani nejsou povinny vyčkat rozhodnutí civilních soudů o návrhu na vyslovení jeho neplatnosti. V souladu s § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je tak ve správním řízení oprávněn udělit souhlas ověřený člen výboru nebo předseda, nikoliv stěžovatelka, jakožto vlastník jednotky. [6] Co se týče otázky společných částí domu, vycházel Nejvyšší správní soud z judikatury Nejvyššího soudu. Dospěl přitom k závěru, že jakkoliv je pro určení společných částí domů klíčové prohlášení vlastníka budovy, hlavní konstrukce budovy musí být vždy společnými částmi domu. Z judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že i když mohou být balkóny, lodžie či terasy součástí jednotky, neznamená to, že by hlavní konstrukce nebo střecha ztratily charakter společných částí a o jejich správě rozhodoval jen vlastník jednotky, a nikoliv osoba odpovědná za správu domu. Obdobně je nutné nahlížet na okna, tedy jako na společné části domu, neboť jsou součástí vnějšího pláště budovy. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného je správné, první rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Krajský soud po vrácení věci k dalšímu řízení, jsa vázán závěry vyslovenými ve zrušujícím rozsudku, žalobu stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou. Nejprve se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, kterou neshledal důvodnou. Následně krajský soud doslova převzal závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené ve zrušujícím rozsudku. Uzavřel tedy, že i když je balkón, lodžie či terasa podle prohlášení vlastníka součástí jednotky, jejich stavební prvky, které jsou součástí hlavních svislých a vodorovných konstrukcí budovy, jsou vždy společnými částmi domu. Též okna jsou společnou částí domu, neboť jsou obdobně jako lodžie či terasy a balkóny součástí vnějšího pláště budovy, který je bezesporu společnou částí domu. Dále krajský soud zdůraznil, že opravu společné části domu lze zásadně provést pouze tehdy, jestliže o tom rozhodne příslušný orgán společenství vlastníků jednotek. Tato podmínka byla v nyní projednávané věci splněna na základě usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek ze dne 30. 11. 2017, které bylo přijato 100 % přítomných vlastníků (75,92 % všech vlastníků jednotek dle velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu), včetně stěžovatelky. SVJ v souladu se svými právy a povinnostmi podalo žádost o povolení stavby, k čemuž doložilo zápis ze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 30. 11. 2017. Krajský soud dodal, že předmětem stavebního řízení nebylo financování revitalizace bytového domu, proto se touto otázkou vůbec nezabýval. [8] Kasační stížností stěžovatelka napadla shora nadepsaný rozsudek krajského soudu v rozsahu výroků II., III. a IV., a to z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Úvodem popsala průběh řízení o žádosti o stavební povolení, přičemž vyjádřila nesouhlas se závěry žalovaného. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud v napadeném rozsudku toliko převzal právní závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené ve zrušujícím rozsudku; z tohoto důvodu se stěžovatelka dále ve své kasační argumentaci vyjadřovala k tomuto rozsudku NSS a jeho odůvodnění, které považuje za nesprávné. [9] Podle stěžovatelky dospěl Nejvyšší správní soud v otázce udělení souhlasu s vydáním stavebního povolení na revitalizaci domu zahrnující i výměnu oken a dveří a opravu a úpravu lodžií v celém domě k odlišnému skutkovému zjištění, než ke kterému dospěl krajský soud v prvním rozsudku, a to bez provedení dokazování. Stěžovatelka je přesvědčená o tom, že pokud Nejvyšší správní soud neprováděl dokazování, byl povinen držet se v tomto ohledu skutkového stavu tak, jak byl vymezen v prvním rozsudk