5 As 182/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 182/2024- 29 - text  5 As 182/2024 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Husova 1129, se sídlem Zašovská 750, Valašské Meziříčí, b) J. I., oba zastoupeni Mgr. Bc. Janem Šrajem, LL.M., advokátem se sídlem K Nemocnici 168/18, Nový Jičín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti: I) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) JACOBS DOUWE EGBERTS OPS CZ s.r.o., se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, III) R. I., o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě  pobočky v Olomouci ze dne 5. 6. 2024, č. j. 65 A 44/202386, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobcům se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Městský úřad Valašské Meziříčí, odbor územního plánování a stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022, č. j. MeUVM 188782/2022, schválil stavební záměr osoby zúčastněné na řízení II) (stavebníka) týkající se stavby neveřejného parkoviště určeného pro její zaměstnance na pozemcích parc. č. 356/1, 2825/29 a 2825/32 v k. ú. Valašské Meziříčíměsto. Na parkovišti se mělo nacházet 33 parkovacích míst. [2] Stavební záměr měl být realizován zejména na ploše, která je v územním plánu Valašského Meziříčí označena jako „plocha bydlení – hromadné“, a částečně také na ploše, která je územním plánem označena jako veřejné prostranství. Pro plochy bydlení – hromadné stanoví územní plán v bodě F.3.1. textové části jako hlavní využití „bydlení hromadné v bytových domech“. Kromě hlavního využití stanoví územní plán také přípustná využití. Jedním z přípustných využití ploch bydlení – hromadného je „související dopravní infrastruktura – doprava silniční, pěší a cyklistická“. Výrobní areál stavebníka, kterému má stavební záměr sloužit, se pak nachází v ploše smíšené výrobní. [3] Soulad stavebního záměru s územně plánovací dokumentací byl dle § 96b odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebního řádu (stavební zákon), v relevantním znění (dále jen „stavební zákon“), deklarován Městským úřadem Valašské Meziříčí, odborem územního plánování a stavebního řádu, jakožto orgánem územního plánování v koordinovaném závazném stanovisku městského úřadu ze dne 24. 9. 2020, č. j. MěUVM 061159/2020. [4] Proti rozhodnutí stavebního úřadu o společném povolení podali žalobci a osoba zúčastněná na řízení III) odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2023, č. j. KUZL/37592/2023, změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že z výroku III. odstranil výčet dotčených orgánů, jejichž podmínky ze závazných stanovisek a stanovisek měly být při realizaci stavebního záměru dodrženy, a na jeho místo doplnil text jednotlivých podmínek, které ze závazných stanovisek a stanovisek dotčených orgánů vyplývaly, a doplnil do rozhodnutí výrok V., jímž bylo stavebníkovi povoleno pokácení dřevin (třesně ptačí) mimo les a stanoveny k tomu podmínky vyplývající ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v relevantním znění, včetně provedení náhradní výsadby. Žalovaný také v závěru výrokové části prvostupňového rozhodnutí doplnil některé subjekty do výčtu účastníků řízení, ve zbytku odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. V rámci odvolacího řízení Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, jakožto nadřízený orgán územního plánování, v závazném stanovisku ze dne 14. 12. 2022, č. j. KUZL 102493/202, přezkoumal a potvrdil dle § 149 odst. 7 správní řádu závazné stanovisko městského úřadu o souladu stavebního záměru s platným územním plánem. [5] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě  pobočce v Olomouci, který ji shledal důvodnou pro nesprávné posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem Valašského Meziříčí a pro nevypořádání některých důkazních návrhů. Krajský soud proto shora uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [6] Krajský soud se neztotožnil se závěrem správních orgánů, že stavební záměr je v souladu s územním plánem. Uvedl, že pojem „související dopravní infrastruktura“, kterou platný územní plán stanoví jako přípustné využití dané plochy „bydlení – hromadné“, není ve stavebním zákoně, vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v relevantním znění (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“), ani v samotném územním plánu definován. Byl však zmíněn v § 4 odst. 2 uvedené vyhlášky a dle vyjádření dotčených orgánů územního plánování z ní byl do daného územního plánu převzat, proto krajský soud výklad pojmu „související dopravní infrastruktura“ opřel o její relevantní ustanovení. [7] Z jazykového výkladu uvedeného pojmu dle krajského soudu vyplývá, že dopravní infrastruktura musí souviset s pozemky, které daná plocha zahrnuje, v posuzovaném případě tedy s pozemky určenými k bydlení v bytových domech. Není totiž zřejmé, s čím jiným by měla infrastruktura souviset. Do ploch bydlení bylo možné dle § 4 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území zahrnout i „pozemky souvisejícího občanského vybavení“, v obou případech je však dle krajského soudu nutné slovo „související“ vykládat v souladu s účelem, pro který se plochy bydlení vymezují a jímž bylo dle § 4 odst. 1 této vyhlášky „zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení“. Krajský soud shledal, že s tímto účelem není slučitelné umístění infrastruktury, která nesouvisí s bydlením, ale pouze s možným využitím jiné, byť „bezprostředně navazující“ plochy, jež může být zcela odlišné a neslučitelné s bydlením. Ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území umožňovalo do ploch bydlení umístit i „pozemky dalších staveb a zařízení“, ty však nesmějí snižovat kvalitu prostředí, resp. pohodu bydlení ve vymezené ploše, musí být slučitelné s bydlením a sloužit zejména obyvatelům dané plochy. [8] Výklad, dle kterého slovo „související“ umožňuje umístit do plochy bydlení stavby související s využitím ploch „bezprostředně navazujících“, považoval soud za příliš extenzivní. Infrastrukturou jsou totiž i výrazně větší a z hlediska účinků na okolí významnější stavby než parkoviště (např. letiště či stavby pro nakládání s odpady), přičemž jejich umístění do ploch, s jejichž možným využitím nesouvisí, jen proto, že mají sloužit využití některé plochy sousední, by podle krajského soudu rozhodně neodpovídalo smyslu územního plánování. Jako příklad uvedl krajský soud lesní nebo zemědělské plochy, na které by podle jeho názoru bylo v případě výkladu zvoleného správními orgány možné umístit parkoviště či jiné typy infrastruktury sloužící továrně, která s nimi sousedí. [9] Krajský soud na podporu své argumentace odkázal také na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 55 A 10/201863 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), který se při posuzování možnosti umístění kotelny na biomasu na výrobu tepla pro obec v ploše bydlení zabýval pojmem „související technická infrastruktura“, a uvedl, že „se jedná pouze o tu část technické infrastruktury, která bezprostředně souvisí s rodinnými domy. Byť v širším smyslu existuje souvislost mezi rodinnými domy a celou soustavou zásobování tepelnou energií, tedy i zdrojem tepla. Soud nepochybuje o tom, že záměrem územního plánu tak, jak je koncipován, bylo připustit v plochách pro bydlení pouze napojení rodinných domů na tuto soustavu. Jeli v ploše určené pro bydlení připuštěna územním plánem „související technická infrastruktura“, je třeba toto vymezení vykládat tak, že se jím rozumí pouze doprovodné stavby a zařízení technické infrastruktury, které jsou určeny pro využití související s využitím stavby hlavní (kterou se rozumí stavba plnící v rámci pozemku funkci, jež odpovídá jeho hlavnímu, resp. přípustnému využití podle územního plánu) a také z hlediska hmotového hlavní stavbu pouze doplňují. Ostatně, i podle § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je v plochách bydlení přípustné umístění související technické infrastruktury. Příliš široké vymezení pojmu „související“ (které by zahrnovalo veškerou technickou infrastrukturu, včetně např. teplárny či elektrárny) by však zcela popřelo smysl existence plochy určené pro bydlení.“. Tyto závěry jsou podle krajského soudu použitelné i při výkladu pojmu „související dopravní infrastruktura“, která také musí souviset s hlavním nebo alespoň přípustným využitím plochy, do níž má být umístěna. [10] Krajský soud se neztotožnil ani s argumentem žalovaného, že výklad, k němuž se soud přiklonil, by