5 As 224/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 224/2024- 48 - text  5 As 224/2024 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. M. Š., zastoupený JUDr. Alicí Hejzlarovou, advokátkou se sídlem Urxova 430/4, Praha 8, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 15 Ad 3/2023-52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká rozhodnutí služebního orgánu o propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru z důvodu podle § 19 odst. 1 písm. h) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, který spočívá v tom, že podle závěrů dvou služebních hodnocení není voják způsobilý pro další výkon služby. Jde o to, zda a z jakých hledisek lze v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí přezkoumat jednotlivá služební hodnocení podle § 17 zákona o vojácích z povolání, která byla jeho podkladem. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl vojákem z povolání v hodnosti praporčíka ve služebním zařazení starší specialista skupiny geografické a hydrometeorologické služby „C“ oddělení geografické a hydrometeorologické služby centra ISR (Intelligence, Surveillance, Reconnaisance) 53. pluku průzkumu a elektronického boje (dále jen „centrum ISR“). [3] Náčelník centra ISR jako hodnotitel zpracoval na stěžovatele dne 8. 3. 2021 služební hodnocení za kalendářní rok 2020 podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 189/2015 Sb., o postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích, ve znění účinném do 30. 6. 2024, v němž stěžovatel dosáhl celkem 25 bodů. Podle § 4 písm. e) této vyhlášky byl proto hodnocen jako nevyhovující (rozpětí 0 až 29 bodů), a tudíž nezpůsobilý pro další výkon služby. Z části předepsaného formuláře ke služebnímu hodnocení, která se týká seznámení vojáka se služebním hodnocení, vyplývá, že stěžovatel stvrdil seznámení se se služebním hodnocením dne 9. 3. 2021 svým podpisem a připojil vyjádření následujícího znění: „S hodnocením souhlasím. Rád bych zmínil, že jsem musel věnovat část pracovní doby k zabezpečení provozu soupravy SGEOB.“ Následně náčelník centra ISR zpracoval dne 4. 6. 2021 nové služební hodnocení na stěžovatele podle § 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 189/2015 Sb. mimo hodnotící období. V něm stěžovatel dosáhl celkem 19 bodů a znovu byl hodnocen jako nevyhovující. [4] Proti závěrům opakovaného služebního hodnocení podal stěžovatel písemné námitky podle § 17 odst. 3 zákona o vojácích z povolání, ve kterých nesouhlasil s částmi „Hodnocení služebních schopností, dovedností a vlastností“ a „Další skutečnosti významné pro služební hodnocení“. Nadřízený hodnotitele dne 23. 6. 2021 námitky zamítl a služební hodnocení potvrdil. Stěžovatel dále učinil podání označené jako „Stížnost na postup a objektivitu při zpracování služebního hodnocení“, které velitelství Pozemních sil vypořádalo přípisem ze dne 21. 10. 2021, č. j. MO 308897/2021-2170, tak, že stížnost shledalo nedůvodnou. [5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel podle závěrů dvou služebních hodnocení nebyl způsobilý pro další výkon služby, ředitel Agentury personalistiky Armády České republiky (dále jen „služební orgán“) jej rozhodnutím ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 16250/2021, vydaném v řízení podle § 145 odst. 1 písm. d) zákona o vojácích z povolání propustil ze služebního poměru dnem 31. 1. 2022 z důvodu podle § 19 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Dále rozhodl, že podle § 7 odst. 5 zákona o vojácích z povoláních náleží stěžovateli při zařazení do zálohy nejvyšší dosažená hodnost v průběhu vojenské činné služby, kterou byla hodnost nadpraporčíka. [6] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 1. 2022, č. j. MO 6804/2022-2230, zamítl odvolání stěžovatele a rozhodnutí služebního orgánu potvrdil. Uvedené rozhodnutí žalovaného zrušila v přezkumném řízení ministryně obrany rozhodnutím ze dne 8. 8. 2022, č. j. MO 310027/20221321. Žalovanému vytkla, že své rozhodnutí řádně neodůvodnil, neboť se nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele proti služebnímu hodnocení. Bylo povinností žalovaného zhodnotit obsah služebního hodnocení, jeho relevantnost s ohledem na výkon služby vojáka, a to i ve vztahu k vyjádřením vojáka zaznamenaným v služebním hodnocení a v námitkách. Rozhodnutí žalovaného shledala ministryně obrany nepřezkoumatelným. [7] Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 1. 2023, č. j. MO 4535/2023-2230, odvolání stěžovatele znovu zamítl a rozhodnutí služebního orgánu potvrdil. Podle jeho zjištění byl hodnotící proces proveden řádně, v souladu s právními předpisy a obě služební hodnocení mohla být použita jako řádný podklad pro vydání rozhodnutí ve věci služebního poměru. Spisový materiál obsahoval podklady, které odůvodňovaly závěr služebního orgánu, a stěžovatel byl s jejich obsahem před vydáním rozhodnutí řádně seznámen. Odvolání obsahovalo pouze námitky proti závěrům služebního hodnocení. K samotnému řízení o propuštění ze služebního poměru stěžovatel nic nenamítal. [8] Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že služební hodnocení za rok 2020 vycházelo z osmi úkolů, které byly stěžovateli zadány na období tří měsíců. Stěžovatel se závěry hodnotitele souhlasil a nepodal vůči němu námitky. Sám sice zpracoval „analýzu části 3 Služebního hodnocení“, tento jeho postup ale nebyl uplatněním opravného prostředku. Jde-li o opakované služební hodnocení, součástí správního spisu byly záznamy o pohovorech, e-mailová komunikace a rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Pozitivně byly hodnoceny stěžovatelova znalost angličtiny na vyšší úrovni i jeho přístup k přidělené mobilní geografické technice – prostředku SGEOB. Další skutečnosti byly spíše negativní povahy. Úkoly, které byly stěžovateli stanoveny na období tří měsíců, byly založeny na samostudiu a následném přezkoušení. Stěžovatel však naprostou většinu z nich splnil nevyhovujícím způsobem. Hodnotitel poukázal na jeho dlouhodobě záporný vliv na atmosféru v kolektivu a poškozování dobré pověsti jeho oddělení. Pro vyloučení podjatosti byly úkoly stěžovateli vydávány a vyhodnocovány písemně za přítomnosti svědků. [9] Ve svém rozhodnutí žalovaný přihlédl i k závěrům komise velitele Pozemních sil, která zjistila nevhodné chování stěžovatele vůči jeho přímé nadřízené, náčelnici oddělení geografické a hydrometeorologické služby centra ISR. Toto jednání bylo zaznamenáno již v roce 2019. Stěžovatel své pochybení tehdy uznal a zavázal se k nápravě. V průběhu jara roku 2020 se situace s nevhodným chováním opakovala a současně byl náčelník centra ISR upozorněn na přetrvávající nedostatky v odborných znalostech stěžovatele z geografie a systému GIS. Stěžovatel byl dne 21. 8. 2020 kázeňsky řešen napomenutím pro opakované porušování služebních povinností podle čl. 35 písm. b) a e) základního vojenského řádu, Zákl-1 Základní řád ozbrojených sil České republiky. Po potrestání od podzimu roku 2020 do jara 2021 nebylo zaznamenáno žádné negativní jednání stěžovatele. Komise velitele Pozemních sil zmínila jeho angažování se v průběhu epidemie covid-19 v letech 2020 a 2021, během něhož byl zařazen do call centra. [10] Předmětem posouzení žalovaného bylo i vypořádání námitek stěžovatele proti opakovanému služebnímu hodnocení, které zpracoval náčelník ISR jako hodnotitel dne 11. 6. 2021 a na jehož základě nadřízený hodnotitele námitky jako neopodstatněné zamítl. Toto vypořádání námitek shledal žalovaný srozumitelným a bez vnitřních rozporů. Zabezpečena byla také vysvětlení nadřízených stěžovatele. Komise velitele Pozemních sil se zabývala i prostředím na předmětném oddělení, odbornou přípravou stěžovatele i jeho tvrzením, že se jeho nadřízená dopustila urážky mezi vojáky. Zaujatost a negativní přístup nadřízených ke stěžovateli nebyly touto komisí zjištěny. [11] Žalovaný vzal v úvahu také podnět stěžovatele poukazující na možnou diskriminaci, která měla spočívat v tom, že mu nebylo umožněno zúčastnit se workshopů a bylo mu bráněno ve výkonu služebních povinností v období od 4. 6. 2021 do 18. 1. 2022. Z úředního záznamu odboru interního auditu a inspekce Ministerstva obrany ze dne 11. 2. 2022, č. j. 56866/2022-6757, vyplývá poznatek o negativních vztazích mezi stěžovatelem a jeho nadřízenou. V jeho obsahu je také konstatováno, že o přidělenou techniku se stěžovatel staral vzorně a na velmi dobré úrovni, jeho znalosti v odbornosti GEO byly slabší. Ředitel uvedeného odboru přípisem ze dne 11. 3. 2022, č. j. MO 90586/2022-6757, shledal uvedený podnět nedůvodným. II. Rozhodnutí městského soudu [12] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. K žalobní námitce přezkoumal také zákonnost služebních hodnocení, které byly podkladem žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti připustil, že služeb